Článek
Prezident republiky vyvinul velmi užitečnou aktivitu dostat k jednacímu stolu o důchodové reformě vládu s opozicí. Výsledkem jednání měla být shoda na klíčovém opatření, kterým má být další zvyšování důchodového věku. Když se ale krátce na to ukázalo, že s takovým závěrem opozice nesouhlasí, strhla se za asistence médií hysterická řežba mezi opozicí, vládou a prezidentskou kanceláři o to, na čí straně je pravda. Je to zbytečné přetahování o něco, co v tuto chvíli není vůbec důležité.
Důležité naproti tomu je, že ani vláda, ani opozice nepředkládají občanům srozumitelné argumenty pro podporu svých postojů. Na straně vlády je do omrzení tvrzeno, že bez zvýšení důchodového věku se neobejdeme, aniž by byly poctivě diskutovány i jiné možnosti. Opozice pak další zvyšování důchodového věku striktně odmítá, aniž by předkládala návrhy, které by byly reálnou alternativou.
Ale občané přeci mají právo vědět, jakým způsobem hodlají politici řešit tak zásadní problém, kterým udržitelnost důchodového systému jistě je. A očekávají, že tento problém bude vyřešen kvalitně. A to způsobem, kterému budou rozumět a se kterým budou většinově souhlasit. Proto je zcela na místě, že byl zveřejněn záznam z průběhu jednání o důchodové reformě pod záštitou prezidenta, pořízený jedním z účastníků (zde).
A co je možné z tohoto zápisu zjistit? Je až překvapující, jak zajímavé a důležité věci obsahuje. Všichni aktéři schůzky, tedy zástupci vlády, opozice a Kanceláře prezidenta republiky, se shodli:
- že mají skutečný zájem o dialog s protistranou,
- že se soustředí na budoucnost a nebudou se utápět v tom, co kdo kdy udělal, či neudělal, řekl, či neřekl,
- že jsou připraveni podepřít svá tvrzení a argumenty průkaznými daty a analýzami,
- že je důchodový systém bez úprav dlouhodobě finančně neudržitelný,
- a že za dlouhodobě udržitelný ho budou považovat, pokud rozdíl mezi příjmy a výdaji důchodového systému nepřekročí v budoucích desítkách let hranici cca 1 % HDP ročně. Pro lepší představu, na důchody tedy může chybět maximálně pro 10 % důchodců.
A tyto body žádný z účastníků schůzky následně nezpochybnil!
Když to shrneme, tak byla vyjádřena ochota domluvit se, současně bylo deklarováno, že stabilita důchodového systému je velmi zásadní pro celou společnost a že bude řešena na základě věcných argumentů podepřených ověřitelnými daty a analýzami.
A jako naprosto klíčová a nejdůležitější je dohoda na tom, že rozdíl mezi výdaji a příjmy důchodového systému nesmí být v žádném kalendářním roce vyšší než 1 % HDP. Tento bod je naprosto klíčový proto, že definuje cíl, ke kterému musí jakékoliv úpravy důchodového systému směřovat. To, jakými prostředky se to udělá, pak musí být předmětem odborné a politické diskuse a dohody! A vláda s opozicí se na tomto cíli shodla!
No a jakou roli v tom všem hraje ten nešťastný, vypjaté emoce vyvolávající důchodový věk? Dá se říci, že je to pouze jeden z nástrojů, který je možný ke stabilizaci důchodového věku použít. Není tedy zdaleka jediný, a z aktuální neshody na jeho zvyšování proto není nutné vyvozovat žádné katastrofické závěry. To znamená, že by se vláda neměla uchylovat k silovému protlačení svých návrhů v parlamentu a opozice by neměla odmítat další jednání.
Je totiž poctivé si přiznat, že je na jedné straně chvályhodné počínání vlády, kdy se snaží důchodový systém stabilizovat, na straně druhé ale zdaleka nemá hotovo, když podmínku maximálního deficitu 1 % HDP její návrhy ani zdaleka nezajišťují. A bohužel žádné další opatření nenavrhuje ani o nich nevede diskusi.
Stejně tak je poctivé konstatovat, že tvrdohlavé lpění opozice na zachování důchodového věku na 65 letech bez jiných zásadních opatření ke stabilitě důchodového systému očividně nikam vést nemůže. Přitom ale na jednání u prezidenta předložila, byť zatím poněkud nejasný, požadavek na zavedení 2. důchodového pilíře, kterým se obvykle rozumí povinné důchodové spoření.
Přitom právě povinné důchodové spoření je ve světě ke stabilizaci důchodového systému masivně využíváno, protože do něho přináší vhodným způsobem další finanční prostředky (podrobnosti najdete zde nebo zde).
Musíme si totiž připomenout, v jaké kondici náš důchodový systém je. Pouze v 6 letech z posledních 24 byl důchodový účet v plusu a na důchody jsme si za tu dobu museli půjčit celkem 500 miliard, přitom jen za loňský rok to bylo 72 miliard (zde). A za první 3 měsíce letošního roku to už je dalších 24 miliard a hrozí tedy, že se dluh na konci roku vyšplhá ke 100 miliardám.
Je to moc, nebo málo? Tak ten loňský dluh 72 miliard je právě 1 % HDP a těch letošních 100 miliard by mohlo být až 1,5 % HDP. Pochybuje snad někdo o tom, že náš průběžný důchodový systém je v následujících letech neudržitelný, pokud z něho chceme důchodcům zajistit důstojné důchody, když demografická krize ještě nepropukla a už nyní jsou deficity tak vysoké?
Protože když nic neuděláme, tak dalších 500 miliard si budeme muset půjčit už v nejbližších 10 letech, poté už během 5 let, pak během 3 let, no a za 25 let už si těch 500 miliard na důchody budeme muset půjčovat každý rok. Líbí se někomu představa, že si na důchody pro 40 % důchodců budeme muset každý rok půjčovat (zde)? Nebo že kvůli tomu nebudou žádné peníze na školství a budování dopravní infrastruktury?
Není pochyb o tom, že v budoucnu bude v důsledku prodlužování věku dožití rozumné upravovat důchodový věk tak, aby si mohli občané bohatnoucí společnosti užívat odpočinek po celoživotní práci například po jednu čtvrtinu života. Dá se rozumět tomu, že vláda spěchá se zavedením tohoto principu již dnes, aby to občané věděli v dostatečném předstihu. Nicméně poprvé by k využití tohoto principu mohlo dojít za nějakých 8 let, tedy až za další dvě volební období. Jestli to bude uzákoněno letos, nebo na přes rok, by proto nemělo být až zas tak důležité.
Naproti tomu řešení na principu dlouhodobého důchodového spoření by se odkládat nemělo, protože čím později bude zavedeno, tím více dalších ročníků nebude mít dostatek úspor na přilepšení k nízkým státním důchodům. To je zásadní důvod pro to, aby politici neprodleně otevřeli diskusi nad dalšími způsoby zlepšení našeho důchodového systému, především pak právě na téma výrazného posílení spořícího důchodového pilíře a jeho integrálního zapojení do důchodového systému.
Je proto potěšitelné, že pan prezident pokračuje ve své zprostředkovatelské misi a očekává předložení alternativních návrhů důchodové reformy, o kterých chce diskutovat s cílem podpořit ty, které budou pro občany nejprospěšnější.
