Článek
Co udělá rozumný občan, když má nějaký problém? Nejdříve se zeptá sousedů a známých, zda ho náhodou mají také, a pokud ano, tak jak ho řeší. Prostě si nechá poradit, nebo se alespoň inspiruje.
Není náhodou náš problém s důchodovým systémem to samé? Nebylo by rozumné zeptat se v sousedních zemích, zda nemají problém se stárnutím obyvatel a neudržitelností průběžného důchodového systému? A pokud ano, jak ho řeší a jaké s tím mají zkušenosti? Tak, jak to řeší třeba Nizozemsko, Island, Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko, Velká Británie, Švýcarsko, Belgie, Francie?
Jak? Jednoduše. Zásluhovou část průběžného pilíře, na kterou je stále méně peněz, už desítky let nahrazují masivním dlouhodobým spořením v kapitálových pilířích a mají s tím velmi dobré zkušenosti. V řadě těchto zemí již větší část důchodových příjmů pochází právě z kapitálových pilířů. A velká část zdrojů v kapitálových pilířích je podporována daňovými úlevami, často jde i o povinné důchodové spoření financované zaměstnavateli. Takové řešení je doporučováno i odbornými institucemi, jak je možné zjistit zde.
Takže co brání panu prezidentovi, vládním a opozičním politikům, odborníkům nebo novinářům v tom, zamyslet se nad tímto problémem z pozice obyčejných občanů a položit si jednoduchou otázku: Jak to dělají jinde? A když zjistí, jak to jinde dělají, proč si nepoloží opět jednoduchou otázku: A proč bychom to nemohli udělat stejně nebo podobně jako u sousedů? Co nám v tom brání?
Anebo ještě jinak: Proč se pan prezident nezeptá svých poradců, proč mu nenavrhují řešení, která jsou ve světě obvyklá? Vždyť přece strávil mnoho let v zahraničí, má tam mnoho kontaktů, je prakticky vyloučeno, že by alespoň nezaslechl, jak tam důchodové systémy fungují.
To samé ale platí o kompetentních ministrech. Proč se neptají svých úředníků a poradců, proč jim navrhují jen samé nepopulární parametrické změny a nepředkládají žádné návrhy, které by odpovídaly obvyklým zahraničním řešením? I naši ministři přece jezdí do zahraničí, stýkají se se svými resortními kolegy ze zemí, kde fungují jiné důchodové systémy než u nás. Je tedy opět zcela vyloučeno, že by jim chyběly informace o existenci alternativních důchodových systémů.
A co na to sedmá velmoc, novináři? Oni přece také musí vědět o existenci lepších důchodových systémů, než je ten náš. Kolik z nich se dokáže zeptat vládních a opozičních politiků, proč takové důchodové systémy nenavrhují a neprosazují, případně proč se o nich nevede odborná a politická diskuse?
Abychom úplně nekřivdili panu prezidentovi, jistě není jeho úkolem navrhovat konkrétní řešení, to je v kompetenci vlády a mělo by to být výsledkem odborné věcné diskuze s opozicí. Nicméně pokud chce úspěšně absolvovat velmi užitečnou misi při moderování diskuze o potřebných změnách důchodového systému, potřeboval by být vybaven alespoň základními informacemi o tom, jak mohou důchodové systémy vypadat. Přitom jemu samotnému i jeho spolupracovníkům leží už mnoho měsíců na stole návrh, který v zahraničí ověřený systém kombinace průběžného a kapitálového pilíře aplikuje do našich podmínek, jak se o tom můžete dočíst zde a zde.
Občan se tedy ptá: Co brání zavedení důchodového systému založenému na kombinaci průběžného a povinného kapitálového pilíře, tak jak je to obvyklé a vyzkoušené v řadě zemí světa? A mohla by pomoci k dosažení dohody na takovém řešení zprostředkovatelská mise pana prezidenta?
Odpověď zní ano, pokud se všichni zainteresovaní zbaví předsudku o nemožnosti takové řešení u nás aplikovat. A velmi by tomu pomohlo, pokud by pan prezident toto občansky nejlepší řešení zaštítil svojí autoritou.
Použité podklady:
- Web MPSV
- Autor návrhu: matematický model důchodového systému
