Článek
Premiér Andrej Babiš a ministryně financí Alena Schillerová zaútočili na banky a jejich penzijní společnosti na tiskové konferenci 3.6.2026 (zde), na které byly představeny návrhy změn 3. důchodového pilíře. Obvinili banky, že si účtují nepřiměřeně vysoké poplatky na úkor českých důchodových střadatelů a že je proto výrazně sníží. „Peníze lidem, ne bankám“, shrnula ministryně financí hlavní účel této změny.
Stojí zde za zmínku zajímavý fakt, že mezi 9 penzijními společnostmi jsou pouze 3, jejichž vlastníky jsou banky! Další 4 patří pod pojišťovny a 2, Conseq a Rentea, jsou zcela samostatnými českými společnostmi. A tyto dvě mají, na rozdíl od ostatních, velmi vysoký podíl účastníků s kvalitními spořícími dynamickými strategiemi s vysokými výnosy (zde).
Cílem návrhů, zpracovaných Ministerstvem financí, má být, aby lidé začali na důchod spořit dříve a aby dosahovali vyšších výnosů než dosud. Mají také přilákat velké množství nových mladých lidí. Jde přitom o cíle, které jsou naprosto žádoucí.
Z dokumentů, které Ministerstvo financí k navrhovaným změnám předložilo, přitom vyšlo najevo, že chce úroveň poplatků snížit na 0,5 % z objemu spravovaného majetku. Většina penzijních společností má ale tyto náklady vyšší. Jednoduše řečeno, ze dne na den by přišly o veškerý zisk, a řada z nich by se dokonce dostala do ztráty.
Reakce penzijních společností přišla vzápětí, když prezident Asociace penzijních společností Radek Moc 6.6.2026 v diskusi na ČT24 prohlásil, že penzijní společnosti odmítnou přijímat nové účastníky, protože každý nový účastník by pouze zvyšoval jejich ztrátu (zde).
Postup Ministerstva financí v otázce poplatků proto můžeme označit za necitlivý až amatérský, když naprosto ignoruje skutečnost, že penzijní společnosti podnikají na vlastní riziko a nikdo je nemůže nutit podnikat bez zisku, nebo dokonce se ztrátou. Paradoxně by tento postup výrazně poškodil právě ty dvě výše zmíněné české penzijní společnosti, které už dnes většinu zamýšlených cílů plní, ale patří mezi ty menší a mají kvůli tomu vyšší podíl nákladů.
Pokud tedy nedojde k rozumné dohodě o poplatcích, může se chvályhodný záměr Ministerstva financí rozplynout jak pára nad hrncem. Když by totiž penzijní společnosti odmítly přijímat nové klienty, zhroutí se jeden z hlavních cílů navrhovaných změn, a to vstup velkého množství mladých lidí do důchodového spoření.
Přitom řešením by bylo vytvořit konkurenční tlak na penzijní společnosti. Například sjednocením pravidel mezi doplňkovým penzijním spořením (DPS) a dlouhodobým investičním produktem (DIP) a současně umožněním beznákladových převodů důchodových úspor mezi těmito dvěma produkty. Důchodoví střadatelé by tím získali větší nabídku spořících produktů a mohli by přecházet ke společnostem, které nabídnou nižší poplatky a díky tomu vyšší výnosy.
