Revoluční názor Aleny Schillerové: Třetí důchodový pilíř bude důležitější než první!

Tato úvaha zazněla v rozhovoru, který s ministryní financí Alenou Schillerovou vedla novinářka Markéta Bidrmanová (zde).

Paní Schillerová v rozhovoru neupřesnila, jak přesně to s důležitostí 3. pilíře myslí. Tak zkusme předpokládat, že to myslela tak, že si z něj bude moci každý občan přilepšit k důchodu částkami srovnatelnými s těmi, které budou vypláceny z 1. pilíře, a že díky tomu nebude nutné vyplácet důchody na dluh.

A reálnost dosažení takového cíle si zkusme otestovat na příkladu průměrně vydělávajícího člověka: Ten má dnes 50.000 hrubého. Tomu odpovídá důchod z 1. pilíře 23.500. Takto vysokou částku by si mohl, při zohlednění inflace, ze 3. pilíře vyplácet v případě, pokud by po dobu 40 let odkládal měsíčně 20.800 při výnosu 1 % ročně, když takový výnos je realitou pro 70 % všech dnešních důchodových střadatelů, kteří mají konzervativní spořící strategie! Naproti tomu 10 % střadatelů s nejlepšími dynamickými strategiemi má roční výnos 7 % a těm by postačovalo odkládat jen 3.500 měsíčně.

Tento příklad nám ukazuje základní podmínky, za kterých je možné cíl, vytyčený Alenou Schillerovou, splnit: Ve 3. pilíři musíme spořit dostatečně dlouho, ideálně po celou dobu ekonomické aktivity, a postačovat budou i nižší měsíčními vklady, ale při vyšším zhodnocením.

Je tady však ještě jedna důležitá podmínka, aby se sen paní ministryně naplnil. Musel by ve 3. pilíři spořit každý ekonomicky aktivní občan. Ptáte se proč? Odpověď je jednoduchá: Pokud by spoření ve 3. pilíři zůstalo dobrovolné, pak se k němu spousta občanů nepřinutí, nebo na něj nebudou ochotni nebo schopni dát dost peněz. A v takovém případě by stát nemohl s těmito důchodovými úsporami počítat a musel by, jako doposud, vyplácet důchody pouze přes 1. pilíř, ve kterém ale budou, díky nepříznivému demografickému vývoji, postupně vysychat zdroje, což by vedlo k obrovskému zadlužování.

Ale jak to udělat, aby si na důchod mohli spořit i ti, kteří na to nemají dost peněz? I zde je odpověď jednoduchá: Prostřednictvím povinného příspěvku zaměstnavatele, který je dnes již standardním a významným zdrojem prostředků na důchodové spoření v řadě zemí světa. On dokonce není ničím novým ani u nás, máme ho už od roku 1995, jenom není poskytován povinně, ale pouze tehdy, když ho zaměstnavatel poskytnout chce.

Pro dokreslení aktuální situace: Penzijní spoření má 75 % ekonomicky aktivních občanů a průměrný měsíční vklad je 896 Kč. Ale příspěvek zaměstnavatele dnes čerpá pouze 33 % ekonomicky aktivních občanů, a to v průměrné výši jen 1.290 Kč měsíčně, když ho ale zákon umožňuje poskytnout ve výši až 50.000 Kč ročně, tedy 4.166 Kč měsíčně.

Po zohlednění těch, kteří si vůbec nespoří, můžeme říct, že průměrný ekonomicky aktivní občan si na penzijní spoření měsíčně přispívá 672 Kč, od státu k tomu dostane 134 Kč a od zaměstnavatele 426 Kč. Celkem to dělá 1.232 Kč.

A jak tedy chce paní ministryně dosáhnout toho, aby se 3. pilíř stal důležitějším, než pilíř 1.? Úředníci Ministerstva financí od ní dostali zadání najít nástroje na zatraktivnění spoření ve 3. pilíři. Měla by se zlepšit motivace pro spoření dětí a mladých rodin. Uvažuje také o snížení poplatků, které si účtují penzijní společnosti, což by mělo vést k mírnému růstu výnosů. Paní ministryni se líbí i minulou vládou zavedený dlouhodobý investiční produkt (DIP), ve kterém by ale ráda viděla mnohem víc lidí. Chce také, aby se na důchodovém spoření více podíleli zaměstnavatelé, které by k tomu chtěla víc motivovat. Odmítá ale, aby přispívali svým zaměstnancům povinně.

Tak si to zrekapitulujme:

Aktuálně si občané na důchod průměrně spoří necelých 1.300 Kč měsíčně, zdaleka ne všichni po celou dobu své ekonomické aktivity, a navíc převážně v konzervativních spořicích strategiích s průměrným výnosem kolem 1 % ročně.

Aby se 3. pilíř stal důležitou součástí důchodového systému, muselo by jít na důchodové spoření každého ekonomicky aktivního občana povinně měsíčně alespoň 3.500 Kč, a to po celou dobu jeho ekonomické aktivity a výhradně do kvalitních dynamických spořících strategií s průměrným výnosem kolem 7 % ročně.

Bohužel, už jen kvůli tomu, že paní ministryně financí nechce, aby spoření do 3. pilíře bylo povinné, naprosto znemožňuje dosažení cíle, který si vytýčila. Tento cíl navíc nebude možné splnit i proto, že zadání paní ministryně neobsahuje hledat další finanční zdroje do důchodového systému mimo státní rozpočet ani zajistit vyšší zhodnocení důchodových úspor. Vše chce ponechat na dobrovolnosti občanů i zaměstnavatelů, které k tomu chce pouze motivovat.

Cíl, který si paní Schillerová vytyčila, je ambiciózní a správný. Kroky, které k němu Ministerstvo financí pod jejím vedením dělá, ale téměř jistě k cíli nepovedou. Doufejme alespoň, že nebude odmítat diskusi s opozičními stranami, které připravují komplexní návrh změn, které ke zvýšení důležitosti 3. pilíře povedou. A to i proto, že na jakýchkoliv změnách v důchodovém systému by měla být široká politická shoda.

Další použité podklady