Článek
Vláda pojala dobrý úmysl zkvalitnit dobrovolné penzijní spoření. Bohužel se ale zaměřila jen na jeden dílčí problém, a to výši poplatků, které si účtují penzijní společnosti. A zdůvodnila to jen populistickým tvrzením, že tím zastaví okrádání občanů zlými bankami (zde). Přitom zcela ignoruje mnohem závažnější problémy důchodového systému, jako jsou převažující nevhodné konzervativní spořící strategie, nedostatečné zapojení nejen mladých ekonomicky aktivních občanů nebo nízké vklady.
Tento nekoncepční vládní návrh velmi ostře kritizovaly v mezirezortním připomínkovém řízení především zaměstnavatelské svazy (zde). Jejich kritiku ale vláda bez jakékoliv odborné diskuse zcela odmítla a prohnala ho 1. čtením v Poslanecké sněmovně.
Pokud tedy Alena Schillerová na dotaz webu peníze.cz tvrdí, že měly být takové návrhy předloženy dříve, protože díky rozjetému legislativnímu procesu už se nedají zapracovat (zde), pak nemluví pravdu. Kritika ze strany zaměstnavatelů byla zásadní a Ministerstvu financí nic nebránilo legislativní proces pozastavit, provést důkladné odborné posouzení alternativních návrhů včetně jejich projednání s opozicí a teprve poté pokračovat, ale už s komplexnějším návrhem, který by měl širší odbornou i politickou podporu.
Alibismus paní ministryně vynikne ještě lépe na pozadí faktu, že byl formou poslaneckého návrhu předložen alternativní návrh na změny důchodového spoření hnutím STAN (zde). I ten ale vláda bez možnosti odborného projednání jednoduše smetla ze stolu.
Co tedy zaměstnavatelé a penzijní společnosti požadují? Povinný vstup do penzijního spoření už v prvním zaměstnání, ale s možností z něho následně vystoupit. Současně žádají, aby byli všichni stávající důchodoví střadatelé, kteří mají málo výnosné konzervativní spořící strategie, převedení do kvalitních spořících strategií.
A jak hodnotí tyto požadavky odborníci, kterých se web peníze.cz zeptal (zde)? V zásadě je vítají. Je ale poměrně smutné, že prakticky žádný nepředkládá konkrétní návrh, jak to udělat, protože tyto požadavky vyvolávají celou řadu legitimních otázek:
- Proč by měl být vstup povinný, když je penzijní spoření dobrovolné?
- Kolik by se mělo povinně spořit?
- A kde na to mají zaměstnanci vzít?
- Co s těmi, kteří si nechtějí nebo neumějí penzijní spoření založit?
- Jak donutit stávající účastníky ke změnám spořící strategie?
Přitom všechny tyto otázky jsou naprosto klíčové, protože poctivé odpovědi na ně odhalí podstatu problému:
Do dobrovolného systému přece nelze nikoho nutit násilím ani mu násilím nutit jinou spořící strategii, jak správně argumentuje demograf z VŠE Tomáš Fiala. A když se budou posílat malé částky, nepomůže to ani střadateli, ani systému, jak argumentuje analytik Národní rozpočtové rady Michal Hlaváček nebo výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trh Jana Brodani. A měla by se spořit 2 %, nebo 5 % hrubé mzdy, klade si otázku produktový manažer NN penzijní společnosti Michal Korejs. Ale povinné strhávání takových částek je přeci nová daň, ne?
Bohužel, oslovení odborníci na položené otázky neumí komplexně odpovědět a kolem problému jen krouží, protože jeho podstatu nevidí. Proto ani nemohou nic konkrétního, nebo dokonce komplexního navrhnout. Podstatou všech problémů našeho důchodového systémů je totiž neprovázanost penzijního spoření se státním důchodem z 1. pilíře a z toho hrozící obří deficity důchodového systému (zde).
Přitom na tento zásadní problém upozornil Ústavní soud už v roce 2010, když vládě připomněl, že k udržitelnému financování důchodového systému je nutné postupně nahrazovat výplatu zásluhové složky penze z 1. pilíře částí úspor z penzijního spoření, jak to bylo plánováno při reformě důchodového systému v roce 1995 (zde).
Takový přístup by ale zásadně změnil situaci a dával by na výše uvedené otázky jednoduché odpovědi:
- Důchodové spoření musí být povinné pro všechny, a tím je povinný vstup logický.
- Platit se musí alespoň tolik, aby úspory nahradily chybějící peníze v 1. pilíři.
- Zdrojem povinného spoření musí být povinný příspěvek zaměstnavatele. A s ohledem na předešlý bod by bylo ideální využít jeho celý aktuálně platný limit, který je 50.000 Kč ročně.
- Důchodové spoření je jistě možné nerozhodným občanům založit z moci úřední zaměstnavatelem, nebo ČSSZ, a to do penzijní společnosti na základě losu.
- Stát má bytostný zájem na tom, aby bylo penzijní spoření kvalitní. Proto nemusí vyplácet státní podporu u konzervativních spořících strategií v rámci dobrovolného spoření, když ani nedokáží porazit inflaci. A u povinného příspěvku zaměstnavatele pak může přímo požadovat směrování plateb pouze na dynamické strategie životního cyklu.
Pokud ministryně financí nevyslyší oprávněné požadavky zaměstnavatelů, penzijních společností a opozice, pak se chová jako (ne)hospodář, který si nejdřív porazí jabloň a pak se diví, že nemá jablka na štrúdl.
Ale i mistryně financí přece může chybovat a chybu napravit. Stačí pozastavit schvalování vládního návrhu, svolat odborníky a politiky i z opozičních stran, relevantní návrhy na změny důchodového spoření posoudit a následně navrhnout a schválit komplexní řešení, které skutečně našemu důchodového systému a všem občanům pomůže, a přitom bude mít širokou odbornou a politickou podporu.
Zdroje:
- Vládní návrh změn 3. důchodového pilíře
- Připomínky k vládnímu návrhu od zaměstnavatelů
- Zaměstnavatelé chtějí razantní změnu penzijního spoření
- Požadavky zaměstnavatelských svazů
- Penzijní společnosti navrhují automatický vstup do spoření na stáří. Lidé by to museli dodatečně odmítnout
- Kdo pracuje, ať spoří na důchod. Povinné penzijko očima expertů
- Návrh na změny 3. důchodového pilíře od STAN
- Stanovisko vlády k návrhu STAN
- Podstata problémů důchodového systému
