Článek
Jasno v této otázce udělal Ústavní soud svým Nálezem Pl.ÚS 8/07 už v roce 2010, když řešil stížnost jednoho občana, kterému se nelíbilo, že mu byl vyměřen důchod na úrovni 19 % jeho předešlých příjmů, což mu nepřišlo přiměřené. Přiměřenost je dost neurčitý pojem, proto by se dalo očekávat, že bude nález, slovy klasika, jen takové právnické pindání. Ve skutečnosti je to překvapivě srozumitelný text se zcela konkrétním obsahem.
Podle počínání odpovědných ministerstev a četných důchodových komisí to ale vypadá, že tento dokument nikdo nečetl. Protože kdyby ho četl a řídil se jeho doporučeními, nemusel by se znovu odsouvat důchodový věk a důchody by nebyly na sekyru.
Co všechno totiž Ústavní soud (ÚS) už v roce 2010 zjistil?
Především že poskytování hmotného zabezpečení ve stáří je možné realizovat několika způsoby: Důchodovým systémem zajišťovaným státem, zaměstnaneckým systémem, systémem osobního spoření a jejich kombinací. Náš důchodový systém má ale jen jednu složku, 1. průběžný pilíř – státní důchod, který je ale extrémně citlivý na demografický vývoj. Existuje sice i 3., spořící pilíř, který je na demografii nezávislý, ten je ale dobrovolný. Není nijak provázán s průběžným, důchodové příjmy ze 3. pilíře nijak neovlivňují výši příjmů z 1. pilíře a naopak. A to je, jak ÚS dále dokládá, ten hlavní problém.
Stabilita a udržitelnost průběžného systému vyžaduje nejen neustálou mezigenerační solidaritu, ale i stále stejný nebo neklesající počet daňových poplatníků vůči důchodcům. Tato podmínka ale kvůli nepříznivému demografickému vývoji není a nebude plněna, proto je podle ÚS náš důchodový systém, založený jen na průběžném pilíři, neudržitelný. To ale znamená, že jeho parametrickými úpravami potřebnou udržitelnost nejde zajistit. Proč se ale o to osm posledních ministrů práce a sociálních věcí stále se zavilou urputností snažilo a snaží?
Průběžný systém by podle ÚS měl být také důvěryhodný, občan musí mít dlouho dopředu alespoň přibližnou představu o výši svého důchodu. To ale nelze zajistit, pokud se klíčové parametry důchodového systému, jako věk odchodu do důchodu, způsob výpočtu nových důchodů nebo způsob valorizace, neustále mění. Za posledních 13 let to bylo 46krát!
Podstatnou funkcí důchodového systému je solidarita, která umožňuje zmenšovat chudobu nízkopříjmových občanů. Pokud je ale solidarita příliš vysoká, přestává to motivovat občany platit do systému, což podporuje šedou ekonomiku a důchodový systém to destabilizuje. Proto je podle ÚS stejně důležitou funkcí důchodového systému zásluhovost. A dodává, že solidarita má své hranice. Nemůže být natolik vychýlená, aby ji ti, které postihuje, pociťovali jako nepřiměřenou, neproporcionální, nebo dokonce nespravedlivou.
Jako měřítko přiměřenosti je mezinárodně uznáván takzvaný náhradový poměr, tedy poměr mezi starobním důchodem a hodnotou příjmů před odchodem do důchodu, a to ve výši alespoň 45 %. Na základě podkladů z MPSV musel ÚS konstatovat, že je u nás tento požadavek splněn pouze u osob s příjmy okolo průměru, a to za cenu vysoké míry solidarity. Nízký náhradový poměr občanů s vyššími příjmy jim pak nemůže v důchodu zajistit přiměřený životní standard. Dochází tak k porušení i ústavního principu rovnosti, protože právo na přiměřené zabezpečení v důchodu je pro některé občany zajištěno lépe než pro jiné.
Pozornosti ÚS neunikly ani zahraniční důchodové systémy. Velká část zemí snižuje odvody do státního průběžného systému, či směřuje k jejich snížení a zavádí, či zvyšuje odvody do pilířů spořících. To umožňuje posílit princip zásluhovosti, když průběžné pilíře plní převážně funkci solidární a spořící pilíře pak funkci zásluhovou. Důchodové systémy s vysokým podílem důchodového spoření také patří k nejlépe hodnoceným v mezinárodním srovnání (zde).
Za důkaz precizní práce ÚS je možné označit jeho odkaz na důvodovou zprávu k Zákonu 155/1996 Sb. o důchodovém pojištění, ve které je uvedeno, že důchodové pojištění musí plnit jak funkci solidární, tak funkci zásluhovou. Je v ní totiž výslovně uvedeno, že ke snižování zásluhovosti v rámci 1. pilíře může dojít až poté, co budou vytvořeny dostatečně vysoké úspory v rámci 3. pilíře, který tak postupně převezme funkci zásluhovou. Je naprosto nepochopitelné, proč se MPSV neřídí zásadou, kterou již v roce 1995 samo, velmi správně, vymyslelo.
ÚS se také nebál otevřeně kriticky konstatovat, že průběžný systém bývá politicky zneužíván k mezigenerační nespravedlnosti. A také, že je současný systém složitý a nesrozumitelný, občan si jen obtížně může ověřit, že je mu důchod vypočítán správně.
A jak Ústavní soud rozhodl?
Jeho závěr je jednoznačný a srozumitelný: Aby byl splněn Ústavou zaručený nárok na přiměřené hmotné zabezpečení v důchodu, musí důchodový systém plnit jak funkci solidární, tak zásluhovou. Upozorňuje, že existuje celá škála důchodových systémů, a proto má zákonodárce široké možnosti zvolit takový, který bude důsledně respektovat ústavní principy.
A s odkazem na zahraniční zkušenosti a trendy ÚS jasně naznačil, že náš důchodový systém je možné sladit s Ústavou posílením spořícího 3. pilíře a jeho propojením s pilířem 1. Takové úpravy jsou například obsahem komplexního návrhu důchodové reformy, o kterém se více dočtete zde nebo zde a který má vláda a odpovědní ministři již také k dispozici. Politikům tak nic nebrání udělat zásadní důchodovou reformu, kterou občanům slíbil.
Použité podklady
- Web MPSV
- Autor návrhu: matematický model důchodového systému
