Článek
Stromek zavěšený na stropě
Tradice vánočních stromků uvnitř domova pochází z protestantských oblastí Německa a Pobaltí. Zřejmě první zpráva o ozdobeném stromku v místnosti pochází z kroniky města Brémy z roku 1570. Už dříve však tato tradice pravděpodobně existovala v lotyšské Rize a estonském Tallinu. Stromek si zdobily především rodiny řemeslníků a obchodníků ve městech. Většinou byl zavěšený špičkou dolů nad jídelním stolem. V 18. století se přidala tradice zdobení hořícími svíčkami.
Až ve 40. letech 19. století se vánoční stromky začaly objevovat v bohatých pražských měšťanských rodinách. Na vánočních trzích se také prodávaly z Německa dovezené umělé stromky z kartonu nebo tenkých prken, ale velký zájem o ně nebyl. Více se ujaly živé smrčky, jedličky nebo májky ozdobené sladkým pečivem, perníkem a ovocem. Na venkově se ozdobené vánoční stromečky prosazovaly mnohem pomaleji než ve městech a masovější záležitostí se staly až po 1. světové válce. V 19. století se u nás také objevila tradice vánočních dárků, které ovšem byly určeny pouze dětem. Teprve později se vzájemné obdarování rozšířilo i mezi dospělými.
Vánoční strom Republiky
První ozdobený vánoční strom na veřejném prostranství se v tehdejším Československu objevil přesně před sto lety. Na brněnském náměstí Svobody byl postaven 12. prosince 1924. Šlo o patnáct metrů vysokou jedli pokácenou v nedalekých Bílovicích nad Svitavou. Inspirací se stala dánská Kodaň, kde byl roku 1914 před zdejší radnicí vztyčen vánoční strom a lidé mohli přispívat do sbírky na pomoc lidem, postižených začínající světovou válkou. Na brněnském vánočním stromě byly instalovány barevné žárovky a hvězda. Vedle něj stál stožár s československou a dánskou vlajkou. Pod stromem byly umístěny tři pokladničky na finanční příspěvky a schránka na věcné dary. V následujících letech se pod stromem také objevil vyřezávaný betlém a na pokladničkách byly instalovány pohyblivé figurky zajíce a Mikuláše, které se po vhození peněz rozsvítily. Momentální výši vybrané finanční částky ukazoval Brňanům stoupající hladinou své modré tekutiny tzv. „teploměr lásky“. U vánočního stromu se také odehrávaly různé koncerty či dětská vystoupení.
Iniciátor „stromu Republiky“ spisovatel a novinář Rudolf Těsnohlídek prosadil, aby hlavním účelem vánočních sbírek bylo vybudování dětského domova Dagmar v Brně, což se také stalo. Tradice stavění vánočních stromů na veřejných prostranstvích spolu s charitativní sbírkou pokračovala i po spisovatelově smrti a navíc se z Brna rozšířila i do mnoha jiných moravských a českých měst. Každoroční vánoční sbírka ve prospěch potřebných dětí byla přerušena za 2. světové války a během komunistické éry zanikla úplně. Pouze koncem 60. let byla v souvislosti s uvolněním politických poměrů krátkodobě obnovena. Po roce 1989 se Brno i jiná města k této tradici opět vrátila.
Kapr nebo kuba
Konzumace ryb o Vánocích je v českých zemích doložena od 17. století, ale většina lidí tento zvyk moc nedodržovala. Ke štědrovečerní hostině patřilo ve středověku a raném novověku větší počet různých jídel, což představovalo hojnost a dostatek. Zároveň šlo ovšem obvykle o jídla prostá a obyčejná jako například zelná polévka, kuba (kroupy a houby), pučálka (naklíčený a opražený hrách), muzika (kaše ze sušeného ovoce) nebo klasická vánočka. V bohatších rodinách se jedli pečení raci či hlemýždi. Rybu na stole často jen symbolicky zastoupilo pečivo ve tvaru ryby. Ryba je jeden ze symbolů křesťanství a také postní jídlo.
Teprve během 19. století se v měšťanském prostředí prosadil kapr jako běžné vánoční jídlo. Smažený kapr se k nám dostal z Rakouska a českým národním vánočním jídlem se stal až po 2. světové válce. Tehdy stále oblíbenější smažení rychle vytlačilo starší a pracnější úpravu ryb, což byl kapr na modro a na černo. Kapr na modro je zpravidla vařený na bílém víně s kořenovou zeleninou a kapr na černo je ve sladké omáčce z povidel a perníku.
Kapří jatka v ulicích
Brutální a krvavou „vánoční tradicí“ se také bohužel stal prodej kaprů na veřejných prostranství našich měst. Každý rok před Vánocemi to na našich ulicích vypadá jako po výlovu rybníka. Ryby jsou často polomrtvé namačkány mnoho hodin v malých kádích a poté před zraky kupujících i kolemjdoucích zabíjeny a porcovány. Zkrátka naše města v adventním čase zaplní množství malých veřejných jatek, která výmluvně dokreslují všeobecný mír, klid a pohodu blížících se Vánoc.
Pokud se nepletu, tak jiná zvířata u nás na veřejných prostranstvích nemordujeme, přestože je během různých svátků také pojídáme. Například před svátkem svatého Martina by mohly naše města zaplavit malé ohrádky, ve kterých by se tísnily namačkané husy, které by prodavači zájemcům na místě zařízli, oškubali a vykuchali. Něco podobného by se mohlo konat také o Velikonocích, jen místo hus by ohrádky zaplnili beránci. Husy by možná u veřejnosti ještě prošly, ale taková jehňátka už těžko. Malým roztomilým bečícím ovečkám přeci nejde ubližovat. To lze jedině neveřejně za zdmi masokombinátů. Ryba má prostě smůlu, že hlasitě nekvičí. Nikoho tak nedojme a roztomilá taky moc není.
Nejlepší tradice? Vánoce podle svého
Máte 24. prosince k večeři kapra, lososa, vepřový nebo sojový řízek? Hlavně, že vám to chutná. Pořídíte si stromek malý či velký, živý či umělý nebo si třeba nazdobíte palmu? Když se vám líbí, je to v pohodě. Dokonce i bez vánočního stromku můžete prožít hezké svátky. A co dárky? Rozdáte a dostanete jich hodně nebo málo? Kupujete je den před Štědrým dnem na benzínce nebo je pečlivě a průběžně shromažďujete celý rok? Případně dárky dokonce sami vytváříte? Žádná z uvedených variant není špatná. Taky můžete „dát“ sami sebe a prostě jen být společně se svými blízkými. Budete Vánoce trávit sami, s rodinou či s přáteli doma, na horách ve sněhu nebo v teple u moře? Záleží jen na vašich možnostech a preferencích. Připomínáte si narození Ježíše, zimní slunovrat nebo jen obdivujete světýlka v domech a ulicích? Je to vlastně úplně jedno. Budete zpívat koledy, rozkrajovat jablka a lít olovo? Půjdete na půlnoční mši nebo plánujete sedět u televize a cpát se cukrovím. Vždyť na tom nesejde, jen některé činnosti jsou kreativnější a zdravější.
Tradice by nás neměla svazovat a omezovat. Proč si nechat vnucovat druhými lidmi nebo společenskými konvencemi, že něco v určitou dobu musíme nebo naopak nesmíme dělat, protože je to „dobrým“ a prověřeným zvykem. Tradice dávají smysl jen tehdy, pokud jsou v souladu s našimi myšlenkami, pocity a představami. V opačném případě je každá tradice zbytečná, bezobsažná a čistě formální.
Literatura o vánočních tradicích:
Petr Herynek: České Vánoce v kuchyni. Staročeské vánoční zvyky a pokrmy, Praha 2010.
Valburga Vavřinová: Abeceda Vánoc, Praha 2010.
Hana Kraflová: Rudolf Těsnohlídek a Vánoční strom republiky, Brno 2008.
