Nejzajímavější místa a památky gruzínského hlavního města Tbilisi

Památník Letopisy Gruzie (Chronicles of Georgia) patří k nejpůsobivějším, ale paradoxně zároveň méně známým památkám. Rozkládá se na návrší na severním okraji hlavního města u vodní nádrže zvané Tbiliské moře. Z místa se otevírá nádherný výhled na celou metropoli i okolní krajinu. Tento monumentální komplex tvoří šestnáct masivních kamenných sloupů vysokých až 35 metrů. Autorem impozantního díla je gruzínský sochař Zurab Cereteli, který ho začal budovat v polovině 80. letech 20. století. Je zajímavé, že památník nebyl nikdy oficiálně dokončen. Horní části reliéfů na sloupech znázorňují klíčové momenty a postavy gruzínských dějin od vlády starověkých králů až po přijetí křesťanství. Najdeme zde například vyobrazení krále Vachtanga nebo slavné královny Tamary. Spodní část památníku je věnována biblickým scénám ze života Ježíše Krista. Tyto reliéfy symbolizují spojení historické národní identity a křesťanské víry, která se v Gruzii rozšířila již ve 4. století. Jednotlivá vyobrazení jsou plná detailů a symbolů, které ilustrují bohatou kulturní historii. Je to skutečně bez nadsázky obrovská kamenná kronika Gruzie, jak také říká název tohoto památníku. Na první pohled připomíná nějaký antický chrám. Působí majestátně, tajuplně a starobyle, přestože byl vytvořen teprve nedávno. Panuje zde klidná atmosféra, protože místo není přeplněné turisty. Jeho návštěva je silným a působivým zážitkem pro každého cestovatele.

Památník Matky Gruzie (gruzínsky Kartlis Deda) je jedním z nejvýraznějších symbolů Tbilisi. Tato monumentální socha se tyčí na hřebeni Sololaki vedle pevnosti Narikala a shlíží na řeku Kuru i historické staré město. Byla vztyčena v roce 1958 u příležitosti 1500. výročí založení gruzínského hlavního města. Autorem díla je sochař Elguja Amašukeli, který vytvořil dvacet metrů vysokou postavu z hliníku. Socha představuje ženu v tradičním gruzínském oděvu. V jedné ruce drží nádobu s vínem pro přátele a v druhé meč určený nepřátelům. Tento kontrast symbolizuje pohostinnost i odhodlání Gruzie bránit svou svobodu. Matka Gruzie se stala nejen turistickou atrakcí, ale i symbolem národní identity. Zároveň vyjadřuje hrdost a sílu gruzínského národa. Silueta Matky Gruzie je viditelná téměř z každého kouta města. K soše vede cesta pěšky nebo lanovkou z parku Rike. Cestou od horní stanice lanovky k soše se návštěvníkům otevírají nádherné výhledy na celé Tbilisi, které jsou ideální především pro fotografování.

Katedrála Nejsvětější Trojice, známá také jako Sameba, je největším pravoslavným chrámem v Gruzii. Nachází se na vrchu svatého Eliáše a její mohutná silueta dominuje panoramatu hlavního města. Stavba byla zahájena v roce 1995 a slavnostně dokončena roku 2004. Vznikla jako symbol duchovní obnovy Gruzie po pádu Sovětského svazu.
Katedrála byla postavena z iniciativy Gruzínské pravoslavné církve a za přispění tisíců věřících z celé země. Její výška s kopulí dosahuje přibližně 86 metrů, což ji řadí mezi nejvyšší pravoslavné chrámy světa. Architektura kombinuje tradiční gruzínský styl s byzantskými prvky. Interiér zdobí monumentální ikony, fresky a bohatě vyřezávaný ikonostas. Katedrální komplex zahrnuje nejen hlavní chrám, ale i klášter, kaple a teologickou školu. Podzemní prostory slouží jako krypta i místo pro bohoslužby. Sameba je sídlem gruzínského patriarchy a významným náboženským centrem země. Důležitou roli má při státních církevních obřadech a během významných křesťanských svátků. Atmosféra místa působí klidně a vznešeně. Z okolních teras se otevírá nádherný výhled na staré centrum města. Sameba je nejen duchovní svatyní, ale i architektonickým skvostem. Spojuje v sobě moderní historii s hlubokou tradicí gruzínského pravoslaví. Katedrála Nejsvětější Trojice je symbolem víry a duchovní identity gruzínského národa.

Hala Rike, známá jako Rike Concert Hall and Exhibition Center, patří k nejvýraznějším moderním stavbám gruzínské metropole. Nachází se v parku Rike na levém břehu řeky Kury nedaleko historického centra města. Byla postavena v letech 2010 až 2012 jako součást rozsáhlé modernizace Tbilisi, ale fakticky nebyla zcela dokončena. Autorem stavby je italský architekt Massimiliano Fuksas, který experimentoval s neobvyklým designem a vtiskl jí futuristický vzhled. Budova se skládá ze dvou prosklených oblých objektů připomínajících obří mušle nebo kapky vody. Jejich konstrukce kombinuje ocel, beton a sklo, což vytváří výrazný kontrast k okolní historické architektuře. Stavba vždy vyvolávala rozporuplné reakce, od obdivu až po kritiku její výrazné odlišnosti. Hala měla sloužit pro koncerty, výstavy, konference i kulturní akce mezinárodního významu. Interiér byl navržen s důrazem na špičkovou akustiku a moderní technické vybavení. Prostor pojme asi šest stovek návštěvníků a nabízí flexibilní využití. Nyní je však budova uzavřená a úřady uvažují o jejím odstranění. Souvisí to zřejmě i s politickou situací, neboť hala vyrostla za proevropského prezidenta Saakašviliho a vše co souvisí s jeho osobou je nyní v nemilosti současného proruského režimu. Z okolního parku se otevírá krásný pohled na pevnost Narikala i staré město. Celá oblast parku Rike je oblíbeným místem procházek místních i turistů. V blízkosti haly se ještě nachází Most míru, což je další moderní dominanta netradičního vzhledu a konstrukce.

Jedním z nejvýznamnějších a historicky nejdůležitějších míst v Tbilisi je Náměstí svobody.
Leží v samotném srdci města a stalo se svědkem klíčových okamžiků gruzínských dějin. Jeho historie sahá do 19. století, kdy bylo známé jako Erivanské náměstí. Během sovětské nadvlády neslo jméno Leninovo náměstí. Po získání nezávislosti Gruzie v roce 1991 získalo svůj současný název. Stalo se místem demokratických změn a politických protestů. V roce 2003 zde probíhaly masové demonstrace během tzv. Růžové revoluce. Dominantou náměstí je vysoký sloup se sochou svatého Jiří, což je patron Gruzie. Pozlacená socha byla odhalena v roce 2006 a jejím autorem je sochař Zurab Cereteli. Svatý Jiří bojující s drakem je tradičním symbolem vítězství dobra nad zlem. Náměstí obklopují významné budovy bank, hotelů a správních institucí. V minulosti zde stála i velká Leninova socha, kterou odstranili po rozpadu Sovětského svazu. Na jižní straně náměstí se nachází budova radnice. Byla postavena v 30. letech 19. století jako kancelář policejního úřadu. Dnes v ní sídlí městské zastupitelstvo. V současnosti je Náměstí svobody místem oslav, shromáždění i veřejných akcí. Pro turisty může sloužit jako výchozí bod k procházce historickým centrem.

Literatura:

Tim Burford, Gruzie, Brno 2017.

Ivana Bursíková, Do Gruzie!, Brno 2025.