Článek
Jezero vzniklo zřejmě v době holocénu, což je geologické období zvané též jako mladší čtvrtohory, které začalo s koncem poslední doby ledové před asi 12 tisíci lety. V nedaleké obci Čejč bývalo ještě jedno menší jezero. Obě vodní plochy měly částečně slanou (tzv. brakickou) vodu a v jejich okolí se rozkládala četná slaniska. Čejčské jezero prý bylo výrazně cítit sírou a nevyskytovaly se v něm žádné ryby.
Kobylské jezero mělo původně podle historických záznamů rozlohu přibližně 10 km² a hloubku až 10 metrů. Jeho délka činila kolem 4 až 5 kilometrů a šířka asi 2 až 3 kilometry. Jezero bylo později rozděleno pomocí hrází na několik menších rybníků. První zmínka o existenci Kobylského jezera pochází z roku 1464. Jindřich z Lipé se soudil s Čeňkem z Kunštátu a se Smilem z Melic pro jejich neoprávněné lovení ryb. Majitelem Kobylského jezera byl také známý Vilém z Pernštejna. Jeho syn Jan byl však nucen v roce 1527 zastavit jezero pro finanční potíže za 500 zlatých zábrdovickému klášteru. Když Jan Amos Komenský vytvářel v roce 1627 mapu Moravy, zaznamenal do ní v oblasti severně a východně od obce Kobylí také obě jezera. Roku 1637 nechal Zdeněk Žampach z Potštejna kvůli finančním problémům a v očekávání bohatého výlovu prokopat hráze a vodu z jezera vypustil. Voda prý vytékala celých sedm týdnů. Rybolov se však nevydařil, tuny leklých ryb zůstaly v bahně a lidé z okolí je pak několik dní zakopávali.
Kroniky také uvádějí, že sucho v následujících letech způsobilo i vyschnutí panských rybníků nad Kobylským jezerem. Lokalita pak byla deset let využívána jako pastvina. Za deštivého léta 1650 se jezero i s přilehlými rybníky opět naplnilo vodou a sloužilo k chovu ryb až do roku 1835. Kobylské jezero je v záznamech popisováno jako panské. Celoročně se v něm lovili kapři, štiky, líni, okouni a karasi. Zásadní změna ve vzhledu zdejší krajiny nastala ve 30. letech 19. století. Rybníky byly znovu vypuštěny, jejich dno vysušeno a přeměněno v pole, kde se měla pěstovat hlavně cukrová řepa. Na jaře 1835 započaly odvodňovací práce za účelem úplného vysušení Kobylského jezera. V Kobylí se usadil vrchní inženýr Sommer se svými pomocníky. K práci najali místní lidi a začali s výkopem koryta „Svodnice“ až k Trkmanskému potoku. Regulační a odvodňovací práce pokračovaly i v následujícím roce. Vrchnostenský správce z nedalekých Pavlovic poté získanou plochu zadarmo rozdělil okolním vesnicím k zemědělskému využití. V roce 1838 byl na bývalém ostrůvku v jezeře mezi Kobylím a Brumovicemi vystavěn tzv. Nový dvůr (německy Ludwigshof). Místo se dnes nazývá Ostrůvek a vzniklo zde biocentrum s ptačí pozorovatelnou. Jeho rozloha činí asi 15 hektarů a je tvořeno dvěma mělkými jezírky se systémem vodních tůní, mokřadů a meandrujícím Kobylským potokem.
Existenci původního jezera stále připomínají i místopisné názvy v okolí Kobylí. Stojí tu již zmíněný Ostrůvek. Severně od vesnice najdeme i místní Fischhaus, pozůstatek někdejší rybárny. Rybářskou minulost a vinařskou současnost zobrazuje také znak obce Kobylí: V modrém štítě je stříbrná ryba, zprava prostřelená třemi zlatými šípy, nahoře provázená dvěma zlatými trsy hroznů.
znak obce Kobylí
Čejčské jezero poměrně podrobně popsal v roce 1580 moravský zemský lékař Tomáš Jordán z Klausenburku. Voda v něm podle něj nebyla ani tak slaná jako spíše hořká. Její barva byla žlutozelená, v létě silně zapáchala a obsahovala větší množství síry. Zřejmě i nadnášela, protože prý činila tělo lehkým. Ryby zde žádné nežily a na březích jezera se bělaly solné nánosy. Koupel ve vodě prý vyléčila prašivinu koní, psů a pomáhala i na lidské kožní choroby. Z iniciativy Marie Antonie hraběnky Czoborové vznikl roku 1716 u jezera v Čejči hostinec a lázně, které se mezi šlechtou staly velmi oblíbené. Voda z pramene Heliga se užívala i na léčbu dny a bolestí kostí, svalů a kloubů. Hraběnčin syn Josef však po smrti své matky panství zadlužil a přišel o ně. Zadlužené panství koupil samotný císař František Štěpán Lotrinský a vytvořil z něj velkostatek císařské rodiny. Manžel Marie Terezie zde podle pamětí spisovatele Jana Herbena často lovil a místní obyvatelé mu nadháněli divoké vodní ptactvo. K tomu účelu dokonce sloužily speciální loďky v barvách panovnického rodu. Roku 1816 je zde též písemně doložen lovecký pobyt rakouského císaře Františka I. V 50. letech 19. století bylo i Čejčské jezero vypuštěno a vysušeno za účelem pěstování cukrové řepy.
K úplné devastaci zdejších slanisek však došlo až ve 2. polovině 20. století. Postupně se naplaveninami zaneslo koryto odvodňovacího kanálu v důsledku eroze půdy ze svahů nedalekého Ždánického lesa a Kobylské jezero se opět začalo naplňovat vodou. Na původní plochu jezera se vrátily mokřady porostlé rákosím a znovu se objevily i slanomilné druhy rostlin. Na mokřadu zahnízdili také vodní ptáci. V roce 1965 bylo prý jezero opět téměř plné. Tehdejší komunističtí „národohospodáři“ však prohloubili koryto potoka Trkmanky a provedli důkladnou melioraci území. Tím tuto unikátní přírodní oblast fakticky zničili. Připomínkou původní podoby krajiny je už zmíněné biocentrum Ostrůvek.
Zdroje informací:
botany.cz/cs/kobylske-jezero/
www.turistika.cz/mista/kobylske-jezero/detail
ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/velryba-v-cejci-259961
moraviantravelers.cz/cejc-nabizi-nejen-vino-ale-i-povesti-opredeny-lecivy-pramen/
