Brněnské synagogy a židovský hřbitov

Ze středověkého ghetta v centru Brna se žádné stavby nedochovaly. Pod dnešními budovami v okolí Římského náměstí se však mohou ukrývat základy domů či pozůstatky sklepů a studní z doby židovského osídlení. Náhrobky ze zrušeného středověkého hřbitova v části dnešního vlakového nádraží byly použity jako základy domů, k vydláždění ulic nebo se přidaly do zdiva městských hradeb. Během 20. století se při provádění různých stavebních výkopů našly v ulicích Orlí, Česká nebo na Zelném trhu kamenné úlomky s hebrejskými nápisy. Většinou jsou uloženy v depozitáři Muzea města Brna a části středověkých náhrobků jsou zazděny v obřadní síni nynějšího židovského hřbitova.

Nejstarší novodobá židovská synagoga byla v Brně postavena teprve v roce 1855 za částku 100 tisíc zlatých. Tzv. Velká synagoga stála na křižovatce dnešních ulic Spálená a Přízová. Monumentální budovu v novorománském stylu zhotovil brněnský stavitel Anton Onderka za dva roky. Třípodlažní stavba vznikla na půdorysu 27 × 22 metrů. Její východní stěnu zvýrazňoval půlkruhový štít zakončený kamennými deskami Desatera. Fasádu zdobily jednoduché geometrické prvky. Budova měla předsíň s bočními schodišti, která vedla do hlavního prostoru. Galerie pro ženy byla umístěna ve dvou horních patrech. V roce 1886 se synagoga na východní straně rozšířila o přístavbu, která zvětšila plochu přízemí. Velká synagoga byla vypálena brzy po nacistické okupaci během noci (požár nahlášen kolem čtvrté hodiny ráno) ze 17. na 18. března 1939. K vypálení došlo těsně po návštěvě Adolfa Hitlera ve městě a zřejmě tak šlo o svérázný dar brněnských nacistů jejich vůdci. Často se jako datum vypálení uvádí předchozí noc mezi 16. a 17. 3. Hitler prý tak mohl při příjezdu vlakem ještě sledovat stoupající dým, ale to je zřejmě historický omyl. Například v Nedělním listu z 19. 3. se uvádí, že k požáru došlo „v noci na sobotu“, což odpovídá pozdějšímu datu. Po 2. světové válce se tehdejší vedení města zavázalo, že na místě zničené stavby vytvoří pietní místo v podobě památníku či alespoň pamětní desky. To se však dodnes nestalo a místo zůstalo prázdné a nezastavěné. Od března do června 2026 probíhá v lokalitě archeologický výzkum a základy synagogy lze vidět odkryté.

V roce 1883 byla ve dvorním traktu domu na Křenové 23 otevřena modlitebna pro Židy z Haliče pod názvem Polská škola nebo také Polský templ. V přízemí se nacházelo přibližně sedmdesát míst pro muže a v patře něco přes třicet pro ženy. Budova existovala již dříve a zřejmě sloužila jako barvírna látek. Tato nejméně známá a také nejmenší (12 m dlouhá a 6 m široká) synagoga ve městě přestala sloužit k bohoslužbám pravděpodobně roku 1927. Poté zde komerčně působila firma Frank & Neufeld. Od 50. let prostor využívala aranžérská dílna podniku Textil Brno a později tu skladovali potraviny. V roce 2006 byla stavba úplně zbořena.

Rostoucí počet židovských obyvatel Brna vedl počátkem 20. století k záměru postavit ve městě další synagogu. Jako vhodný se k tomuto účelu ukázal dům na Kolišti 45, v jehož dvoře se směrem k ulici Ponávka nacházel prostorný volný pozemek, který židovská obec zakoupila. Tzv. Novou synagogu postavil Alfred Zeisel podle návrhu vídeňského architekta Maxe Fleischera. Duchovní objekt byl slavnostně otevřen za účasti představitelů města (starosty) i židovské obce (rabín Ludwig Levy) v září 1906. Volně stojící budova na obdélníkovým půdorysu o rozměrech 18 a 32 metrů měla výšku přes 18 metrů. Novorománská synagoga byla architektonicky inspirována křesťanskou trojlodní bazilikou. Klíčovým stavebním prvkem v interiéru se staly půlkruhové oblouky na pilířích oddělujících hlavní a boční lodě. Východní stěnu přes obě podlaží zvýrazňoval oblouk ukončený Desaterem. Synagoga měla více než 320 mužských a 250 ženských sedadel. Ženám sloužily obě boční galerie v patře a stupňovitá galerie na západní straně. Vnitřní nosný systém byl z železobetonu a obvodový plášť z cihel. Západní stranu střechy zdobila nenápadná dvojice malých věžiček.

Synagoga byla vážně poškozena bombardováním po náletu v listopadu 1944. Židovská obec neměla po válce peníze na její obnovu, takže budova chátrala a využívala se jako skladiště. Uvažovalo se, že v objektu vznikne kostel, archív a muzeum církve československé husitské. Dalším možným majitelem objektu se mohlo stát Divadlo na provázku. Nakonec došlo na přelomu let 1985 a 1986 k demolici celé budovy. Na jejím místě se v současnosti nachází parkoviště, vjezd a průchod mezi jednotlivými budovami Úrazové nemocnice. Existenci synagogy připomíná od roku 1993 pamětní deska na nové přístavbě zmíněné nemocnice.

V roce 1936 byla spolkem haličských židů Agudas achim (v překladu z hebrejštiny Společenství bratří) postavena v pořadí čtvrtá brněnská synagoga na ulici Skořepka 13 (dříve Leopoldshof a Ledergasse). Nahradila tak nedaleký Polský templ, který východoevropští Židé využívali do 20. let. Budova je dílem brněnského židovského architekta Otto Eislera. Plány stavby z roku 1934 podepsal jeho bratr stavitel Artur Eisler. Funkcionalistická architektura je patrná už z holé fasády bez jakýchkoli dekorací. Vysoko nad vchodem je malé šestidílné obdélníkové okno. Pravé části uliční (jižní) fasády zase dominuje velké okno složené z třiceti dílů. Stejné okno je i z druhé severní strany směrem do dvora. Původní barvu fasády neznáme, ale zřejmě byla bílá s modročerveným rámováním oken. Kubická dvoupodlažní stavba s plochou střechou má půdorysné rozměry 18 × 15 metrů a výšku 10 a půl metru. Z vestibulu je přímý přístup do chrámového prostoru se 184 sedadly pro muže. Po schodech do patra vede cesta na galerii pro ženy se 102 místy. Menší místnost v patře původně sloužila jako studovna a nyní se využívá jako „zimní“ modlitebna. K budově ze severní strany přiléhá dvorek, který se využívá k venkovním slavnostem.

Svatostánek (hebrejsky aron ha-kodeš) se svitky tóry je zvýrazněn mramorovým obložením a nápisem na stěně Od východu slunce až do západu jeho buď velebeno jméno Hospodina. Nad nápisem jsou desky Desatera a ještě výše hebrejský nápis, který v překladu znamená Hospodina stále před sebou vidím. Uprostřed chrámového prostoru mezi lavicemi je bima, což je vyvýšené pódium, z něhož se čtou posvátné texty nebo vedou náboženské promluvy. Vnitřní vybavení tvoří kromě dřevěných lavic také křesla pro rabína a kantora (čte a zpívá modlitby), vyšívané textilie a víceramenné svícny. Během nacistické okupace budova sloužila jako skladiště a hned po válce proběhla její rekonstrukce. 6. září 1945 byla synagoga znovu vysvěcena a od té doby stále slouží svému náboženskému účelu. V letech 2014 až 2016 proběhla rozsáhlá rekonstrukce celé synagogy. Opravila se střecha, fasády, odvlhčilo zdivo a obnovila vnitřní výmalba. Interiér oživila nová opona svatostánku s motivem menory (sedmiramenný svícen). Dále byla ještě opravena dřevěná podlaha, zhotoveny repliky původních lavic, kovových lustrů a vyrobeny nové textilie. Rekonstrukce měla vnější i vnitřní podobu přiblížit co nejvíce původnímu stylu.

Kromě čtyř synagog existovalo v Brně ještě asi deset menších modliteben, které sloužily jednotlivým židovským skupinám. Konzervativní křídlo židovské obce mělo například svou místnost na Novobranské 1. Ortodoxní modlitebna chasidů se zase nacházela na adrese Orlí 13. Nejstarší známé sídlo brněnské židovské obce s kancelářemi, zasedací místností a zřejmě i bytem rabína bylo v domě na Kolišti 45. Po nacistické okupaci se musela přestěhovat do domu V aleji (Alleestrasse), což je dnešní třída Kapitána Jaroše. Začátkem 50. let dům znárodnili komunisté a židovská obec poté vystřídala pronájmy v ulicích Bašty a Hybešova. Od roku 1993 je sídlo brněnské obce na adrese třída Kpt. Jaroše 3. Z dalších židovských budov v Brně je vhodné ještě zmínit židovskou spolkovou školu z roku 1919 na Hybešově 43, která se skládala z pětitřídní obecné školy a osmitřídního reálného gymnázia. Škola se nacházela v původní vile z roku 1848, kterou si postavil textilní továrník Karl von Skene. Údajně šlo o jedinou židovskou střední školu v českých zemích. V Brně působila až do nacistické okupace. Za dvacet let existence „Spolkového židovského reformního reálného gymnasia“ jím prošlo asi 1200 studentů a většinu z nich během 2. světové války zavraždili nacisté.

V roce 1852 zakoupili brněnští Židé pozemek a získali povolení zřídit vlastní hřbitov v Židenicích. Na rozdíl od většiny starších židovských hřbitovů byla plocha pohřebiště geometricky pravidelně rozdělena na očíslované sekce a jednotlivá přesně vymezená hrobová místa. Nejstarší hroby se nacházejí v sekcích 1 až 13. Méně honosné hroby chudších obyvatel jsou umístěny v přední (jižní) oblasti a velkolepé náhrobky bohatých stojí v zadní (severní) části hřbitova. Pohřební prostor však za několik let už nestačil a proto vznikly další sekce 14 až 22. Také původní obřadní síň z 60. let 19. století nahradila v roce 1900 větší budova v historizujícím stylu. Její průčelí zdobí hebrejský nápis, který Jaroslav Klenovský ve své publikaci z roku 1995 přeložil slovy: Toto je brána domu, za kterou končí všechen život. Na webu brněnské židovské obce je však uveden významově odlišný překlad: Toto je brána do domu, kde se setká všechno živé. K dalšímu rozšíření prostoru hřbitova o úseky 23 až 31 došlo ještě roku 1916 a nakonec v polovině 30. let 20. století. Celkově je na ploše tří hektarů pohřbeno více než 11 tisíc lidí. Zřejmě nejznámější zde pochovanou osobností je herec Hugo Haas. Areál je obklopen přibližně dvoumetrovou zdí a hřbitov je kromě sobot a židovských svátků otevřený a přístupný veřejnosti.

Literatura:

Jaroslav Klenovský: Židovské památky Brna, Brno 1995.

Jan Kratochvil a kol.: Židovská Morava - Židovské Brno, Brno 2001.

Texty na webu:

www.stetl.cz/zrrg-brno

www.zob.cz/pamatky/pamatky-v-brne/

www.idnes.cz/brno/zpravy/velka-synagoga-brno-vypaleni-naciste-historie-pripominka.A260317_895244_brno-zpravy_krut