Článek
Nejstarší glóby zobrazovaly místo naší planety Země nebeskou klenbu (sféru). Takový glóbus už údajně používal Archimédés ve 3. století př. n. l. Nejstarší zachovaný nebeský glóbus je součástí sochy Apollóna Farnéského ze 2. století, což je římská kopie starší řecké předlohy. Z téže doby pochází i římský bronzový nebeský glóbus o průměru 11 centimetrů, který je dnes k vidění v muzeu v německé Mohuči (Mainz).
Behaimův glóbus: předkolumbovský obraz světa
Hlavním autorem nejstaršího dochovaného zemského glóbu na světě je německý kartograf, mořeplavec a obchodník Martin Behaim. Podle příjmení možná jeho rodina pocházela původem z Čech. Glóbus vytvořil na žádost městské rady Norimberka kolem roku 1490. Glóbus měl zřejmě sloužit jako prostředek pro plánování dalších námořních a obchodních výprav. V němčině je tento glóbus nazýván výrazem Erdapfel, což lze přeložit jako „zemské jablko“ nebo také brambor. Má něco přes půl metru v průměru (většinou se uvádí údaj 54 cm). Předlohou pro Behaima bylo dílo antického matematika, astronoma a geografa z egyptské Alexandrie Klaudia Ptolemaia. Vliv Ptolemaiovy mapy je patrný hlavně na rozměrech jednotlivých kontinentů. Behaim využil i geografické informace z příběhů benátského cestovatele a obchodníka Marca Pola a také poznatky z tzv. Mandevillova cestopisu.
Behaim pocházel z bohaté rodiny obchodníka a získal kvalitní vzdělání v matematice i astronomii. Hodně cestoval a byl v kontaktu s nejlepšími portugalskými navigátory a kartografy. V roce 1485 dostal Behaim místo lodního navigátora v druhé výpravě portugalského mořeplavce Dioga Cão, jehož král Jan II. pověřil prozkoumáním západního pobřeží Afriky. Po svém návratu získal povolení ke vstupu a studiu tajných námořních kartografických materiálů v portugalském královském archivu. Behaimův glóbus je významný především v tom, že představuje poslední evropskou představu světa před objevením Nového světa, takže Ameriku samozřejmě nezobrazuje. Jsou na něm pouze známé části Evropy, Afriky a Asie, doplněné o různé legendární a hypotetické oblasti a ostrovy. Glóbus je tedy nejen uměleckým, ale i cenným vědeckým artefaktem.
Behaimův glóbus měří i s trojnožkou přibližně 130 centimetrů.
Behaim ovšem glóbus nevytvořil sám, ale měl několik spolupracovníků. Zkušený zvonař Hans Glockengießer nejprve vytvořil šablonu glóbu, kterou naplnil jílem. Ruprecht Kalberger tuto jílovou kouli potáhl čtyřmi vrstvami plátna, které upevnil pomocí šití a lepidla. Po zaschnutí kouli rozřízli na dvě části a z jejího vnitřku odstranili jíl. Pro větší stabilitu vložili do glóbu dřevěné obruče. Poslední vrstvu glóbu tvoří papír s kresbou kontinentů a moří. Jejím autorem je George Glockendon.
V roce 1510 byl glóbus opatřen dnešním kovovým rámem. Sám Behaim pak vytvořil popisky k různým místům a stručné charakteristiky hospodářsky významných oblastí. Jedná se o nápisy podél západního pobřeží Afriky. Výpočet obvodu Země byl proveden podle Ptolemaia, ale nebyl přesný. Z toho důvodu došlo ke značnému zkreslení některých moří a kontinentů. Například Středozemní moře bylo příliš dlouhé a Evropa s Asií zase příliš velká. Evropa, Středozemní moře, severní a západní pobřeží Afriky jsou zpracovány velmi přesně a detailně. Další části Afriky jsou však již vytvořeny povrchně. Oblast Indie je obtížně rozeznatelná a v oblasti Tichého oceánu se nachází spíše mýtické než skutečné ostrovy.
Glóbus se nacházel na radnici v Norimberku až do začátku 17. století. Pak byl vrácen zpět Behaimově rodině. Dlouho na něj sedal prach v podkroví jejich domu a nikdo z potomků zřejmě netušil, jak vzácnou věc mají doma. Následně ho zapůjčili do místního muzea, kde je uložen i dnes ve sbírkách Germánského národního muzea. Dvě přesné kopie glóbu jsou také umístěny v Paříži a ve Washingtonu. V roce 2023 byl Behaimův glóbus zapsán na seznam památek organizace UNESCO.
Hunt-Lenoxův glóbus: „zde jsou draci“
Hunt-Lenoxův glóbus byl vytvořen (možná ve Florencii) kolem roku 1510 z dutých měděných polokoulí. Je výrazně menší než Behaimův, protože má průměr jen 11,2 centimetrů. Glóbus koupil v Paříži roku 1855 známý americký architekt Richard Morris Hunt. Hunt získal glóbus za směšně nízkou částku, takže dovolil svým dětem, aby si s ním hrály. Když se po vědeckém zkoumání ukázala skutečná hodnota a stáří předmětu, daroval Hunt glóbus Jamesi Lenoxovi, jehož sbírka knih a obrazů se stala součástí Newyorské veřejné knihovny, kde se glóbus nachází dodnes.
Hunt-Lenoxův glóbus na černobílé fotografii
Jako první glóbus v historii zobrazuje části Ameriky, konkrétně v Karibiku ostrovy Hispaniola (dnešní Haiti a Dominikánská republika) a Kuba. Celkem podrobně je též zaznamenáno pobřeží Jižní Ameriky s nápisy Terra de Brazil nebo Mundus Novus. Zmíněný latinský výraz „Nový svět“ používal italský objevitel a kartograf Amerigo Vespucci. Velmi kvalitně glóbus zachytil také Asii s Indií a Čínou. Od Marca Pola autor glóbu převzal označení Zipancri pro Japonsko. Tento glóbus je též jednou ze dvou známých historických map, kde máme v oblasti jihovýchodní Asie doložen latinský nápis Hic Sunt Dracones (v českém překladu „zde jsou draci“). Tato fráze symbolizovala (podobně jako jiná varianta „zde jsou lvi“) neznámé a neprobádané oblasti plné nebezpečí. Mohla by se však také vztahovat na varany komodské, kteří obývají části indonéského souostroví.
latinský nápis Hic Sunt Dracones z Hunt-Lenoxova glóbu
Pštrosí vejce
Relativně nedávno se také objevil glóbus údajně vyrytý do skořápky pštrosího vejce, který mohl vzniknout ještě před Hunt-Lenoxovým glóbem a dokonce být i jeho předlohou. V roce 2013 oznámil obchodník a sběratel Stefaan Missinne, že o rok dříve získal od anonymního majitele tento vzácný artefakt. Zároveň prohlásil, že glóbus vykazuje vliv Leonardovy dílny. Později dokonce tvrdil, že autorem je samotný Leonardo da Vinci. Roku 2018 vydal Missinne i knihu s názvem Da Vinciho glóbus, v níž propagoval svou nepříliš věrohodnou teorii.
Mezinárodní výzkumný tým nedávno dospěl k závěru, že se jedná o syntetickou repliku, pravděpodobně vyrobenou z Hunt-Lenoxova glóbu v polovině 80. let 20. století. Rentgenové snímky publikované Missinnem podle výzkumného týmu nevykazují žádné póry, které by měly být přítomné na pštrosích vejcích. Glóbus z pštrosího vejce navíc vykazuje „stovky chyb“ kolem rovníku, což je v souladu s podobou jiných pozdějších faksimilií Hunt-Lenoxova glóbu.
Zdroje informací:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Behaimův_glóbus
https://zoom.iprima.cz/vyroci/martin-behaim-globus
https://epochaplus.cz/na-nejstarsim-dochovanem-globu-od-kartografa-ceskeho-puvodu-chybela-amerika/
https://bayern-online.de/nuernberg/erleben/wissenswertes/der-behaim-globus/
https://www.nypl.org/events/exhibitions/galleries/explorations/item/4095
https://en.wikipedia.org/wiki/Hunt–Lenox_Globe
https://en.wikipedia.org/wiki/Ostrich_Egg_Globe
