Článek
Nejprve mi umělá inteligence nabídla několik možných přístupů k této otázce: 1. Náboženský pohled věřících osob odpovídá „ano“ a opírá se o víru, posvátné texty, osobní zkušenost nebo tradici. 2. Věda se k existenci boha nevyjadřuje, protože pracuje jen s tím, co lze testovat a měřit. 3. Agnostický pohled říká: „Nevíme, a možná to ani nelze vědět.“ 4. Ateistický pohled naopak tvrdí: „Nevidím dost důvodů věřit, že bůh existuje.“
Dále mi AI představila osobní úhel pohledu na otázku boží existence, ovšem s tím, že nemá vlastní víru ani prožitek víry. Nemůže tedy cítit přesvědčení, pochybnost ani duchovní zkušenost. Zdůraznila, že otázka boha je spíš o smyslu než o důkazu. Lidé se k ní totiž často dostávají ve chvíli, kdy řeší nějaké mezní situace, utrpení, smrt nebo spravedlnost. Pro některé je zase už samotná víra odpovědí. „Nedokazují“ si boha, ale prostě ho zakoušejí skrze ticho, modlitbu, přírodu nebo vnitřní klid. Pro jiné může být naopak poctivější říct prostě „nevím“. Za velmi trefný pokládám postřeh, že otázka boží existence často víc vypovídá o tom, kdo se ptá, než o samotném bohu.
Nakonec umělá inteligence prohlásila, že „nejrozumnější“ pohled je opatrný agnosticismus, který ovšem není vyhýbavý, ale spíš promyšlený. Podle AI s jistotou rozumu víme, že svět existuje a funguje podle zákonitostí, které dokážeme částečně popsat. Vědomí, morálka a smysl jsou reálné lidské zkušenosti, ale jejich původ není plně vysvětlený. Věda zatím nemůže dát jasnou odpověď, protože neexistuje důkaz, který by boha potvrdil. Ale také neexistuje důkaz, který by jeho existenci vylučoval.
Zajímavý je také výčet argumentů AI proti jeho existenci: Každá konkrétní představa boha (osobní, trestající, zasahující) je lidský konstrukt. Jednotlivá náboženství si často protiřečí. Mnoho jevů, které dříve vypadaly „božsky“, dnes vysvětlujeme přirozeně. Zároveň ovšem podle AI není úplně poctivé boží existenci popírat, protože nevíme, proč existuje něco místo ničeho. Nevíme, odkud se bere vědomí. A taky nevíme, zda realita nemá „hlubší vrstvu“, kterou zatím neumíme popsat. Tady přichází AI s důležitým postřehem: Neexistence důkazu není důkazem neexistence. Popřít boha se stejnou jistotou, s jakou ho někteří vyznávají, je vlastně stejný typ víry, jen v opačném směru.
Svou úvahu uzavřela umělá inteligence tvrzením, že pokud bůh existuje, tak nejspíš není takový, jak si ho lidé představují. Pokud naopak neexistuje, tak tím nezmizí otázka po smyslu života. Člověk má být otevřený tomu, že realita může být hlubší, než ji chápe, ale zároveň nepředstírat jistotu tam, kde není.
Pohled AI si ještě dovolím doplnit několika svými úvahami. Stvořili bohové či bůh lidi, nebo naopak lidé bohy? Odpovědí na tuto otázku již byla během věků nabídnuta celá řada, ale žádná z nich zatím lidstvo jako celek jaksi plně neuspokojila. Třeba je to taky tím, že žádné „lidstvo jako celek“ nikdy neexistovalo. Větší či menší lidské skupiny v dějinách se ale občas k některým soustavám odpovědí začaly hlásit. To jim ale rozhodně nestačilo a tak se snažily tyto odpovědi více či méně obhajovat, šířit a vnucovat dalším lidským skupinám. Vždy se však našli nějací šťouralové, kteří začali dané odpovědi rozebírat, zpochybňovat, ukazovat jejich skrytou účelovost nebo podmíněnost a upozorňovat na jejich rozpory.
Musím přiznat, že mě samotného taky zatím žádná z mnoha více či méně známých náboženských soustav nepřesvědčila k tomu, abych ji bez vnitřních pochyb přijal zcela za svou. Nepopírám ovšem, že některé z nich jsou mi více blízké než jiné. Často ovšem důvod té blízkosti nejsem schopen nějak rozumově zdůvodnit, stejně jako nedokážu přesně říct, proč se mi líbí nějaký obraz nebo určitá hudba. Mám totiž dojem, že náboženství působí na člověka spíše v rovině emocionální než racionální.
Slovo ateismus působí jako nějaké zaříkávadlo nebo magická formule. Řekneš jednoduše ateismus a bůh najednou neexistuje. Prostě zmizel a už není. Popírat existenci někoho či něčeho, co prakticky nikdo nikdy neviděl a neslyšel není zase tak těžké. Byli a určitě i jsou lidé, kteří třeba tvrdili, že s bohem rozmlouvali v hořícím keři nebo prostřednictvím nějakých jiných předmětů či bytostí. Takových je ale poměrně málo a ještě jsou navíc často pokládáni za blázny. Někdy jsou ale naopak velmi uctíváni a příležitostně ve volném čase také občas zakládají nějaká ta náboženství.
Popírat existenci takového zajíce můžeme například pouze do okamžiku, kdy ho spatříme hopsat na poli. Můžeme sice zavřít oči a dělat, že ho nevidíme, ale zajíc tam bude stále. Asi nás taky uvidí a bude třeba tiše sedět a zvědavě nás pozorovat. Podobně jako ten zajíc nás možná pozoruje s jistou mírou zvědavosti i bůh. Pohlíží na svůj výtvor a s dávkou napětí sleduje, co a jak tady provádíme. Třeba je i nakonec přítomen v onom zajíci, nebo v kameni u cesty, kapce vody nebo slunečnici. To už jsme se ale dostali od ateismu k panteismu.
Zdroj informací: komunikace s umělou inteligencí přes Chat GPT a osobní úvahy
