Článek
Mary Shelley se narodila jako druhá dcera slavné spisovatelky Mary Wollstonecraft. Se svou nejznámější knihou Obhajoba práv žen je pokládána za předchůdkyni feminismu. Matka Mary však zemřela několik dní po jejím narození v roce 1797. Otec William Godwin byl také známý spisovatel a novinář. Tento liberální politický filosof, ateista a anarchista výrazně formoval myšlenkový svět své dcery. Po smrti své první ženy se brzy opět oženil, ale Mary měla se svou nevlastní matkou složitý vztah. Dospívající Mary nakonec raději poslali do Skotska. Roku 1814 se vrátila domů a navázala milostný poměr s básníkem. Percy Bysshe Shelley patřil také mezi Godwinovy filosofické stoupence. V té době byl Percy ženatý a Mary měla pouhých šestnáct či sedmnáct let.
Volnomyšlenkářské teorie pro vlastní rodinu zřejmě neplatily a Godwin se nedokázal smířit se vztahem své dcery. Spolu s nevlastní sestrou Claire se Mary a Percy vydali do Francie. Po jejich návratu do Anglie čekala Mary s Percym dítě, které však zemřelo brzy po předčasném porodu. Po sebevraždě Shelleyho první ženy Harriet roku 1816 milenci uzavřeli manželství. Smrt Harriet jim sice otevřela cestu ke svatbě, ale Shelley dlouhodobě trpěl výčitkami, že svou první ženu s dítětem opustil. Mary si vzal především proto, že mu to poradil jeho právník. Shelley chtěl totiž dítě z prvního manželství dostat do péče, což se ovšem nepodařilo.
Miniatura Mary Shelley z roku 1857 byla vytvořena podle její posmrtné masky.
V létě 1816 se skupina mladých literátů sešla v honosné vile Diodati u břehů Ženevského jezera ve Švýcarsku. Mezi nimi byli básník lord Byron, jeho lékař John Polidori, romantik Percy Shelley a také Mary. Výbuch indonéské sopky Tambora způsobil tzv. rok bez léta, kdy se klima v celé Evropě prudce ochladilo, obloha byla zatažená a déšť prakticky neustával. Z nudy a tísnivé atmosféry se zrodil nápad, který ovlivnil světovou literaturu. Byron navrhl, aby si každý z přítomných zkusil vymyslet strašidelný příběh. Zatímco Byron a Percy Shelley se jako obvykle vyjádřili básní, Polidori (zřejmě s pomocí Byrona) vytvořil povídku Vampýr, která později ovlivnila moderní podobu upířích příběhů.
vila Diodati u Ženevského jezera na fotografii z roku 2008
Mary Shelley se zprvu zdálo, že žádný nápad nepřichází. Inspirace k ní dorazila až o několik dní později. Sama později popsala, jak v noci nemohla usnout a když se jí to konečně podařilo, tak v děsivém snu spatřila hrůzný výjev: Mladý vědec se sklání nad bytostí sestavenou z jednotlivých částí různých lidských těl a snaží se mrtvolu oživit. Mary byla fascinována tehdejšími vědeckými pokusy s elektřinou a teoriemi o možnosti oživení mrtvé tkáně. Italský lékař a fyzik Luigi Galvani tímto způsobem tehdy experimentoval s mrtvými žábami. Tyto motivy Mary spojila s úvahami o lidské odpovědnosti za poznání a o hranicích, které by člověk neměl překračovat. Tak se zrodil světově známý román Frankenstein aneb Moderní Prométheus.
ilustrace z titulního listu románu Frankenstein z roku 1831
Viktor Frankenstein představuje vědce posedlého touhou stvořit život. Stvoří však monstrum, které se stalo symbolem osamění, strachu z odlišnosti a nebezpečných vědeckých ambicí. Kromě zaměňování jména tvůrce s jeho monstrem je nejčastější mylná představa Frankensteinova netvora jako chladného a primitivního stvoření bez emocí. Netvor v knize Mary Shelley má však bohatý rejstřík emocí, takže je schopen vzteku, lítosti, dojetí i prožitku krásy okolního světa. Navíc je i velmi výřečný a dokáže věcně a racionálně argumentovat. Dílo v sobě propojuje prvky gotického a romantického románu (např. utrpení, plynoucí z osamělosti hlavních hrdinů i netvora). Klade si též otázku, do jaké míry je stvořitel odpovědný za stvořené? Román je i varováním před důsledky vědeckých experimentů a sobeckým zaměřením moderního člověka v době průmyslové revoluce.
Román poprvé vyšel v roce 1818 a odborná veřejnost zpočátku nevěřila, že dílo napsala opravdu Mary. Autorství většinou připisovali Percymu, ale Shelley se za svou ženu postavil a Mary se stala uznávanou spisovatelkou. Shelleyovi v tomto roce odešli z Británie do Itálie a usadili se v Pise. Tam také bohužel přišli o společné druhé i třetí dítě. Teprve syn Percy Florence Shelley, který se narodil jako čtvrtý potomek, přežil. Další rodinná tragédie však na sebe nenechala dlouho čekat. Percy Bysshe Shelley roku 1822 utonul během plavby na lodi, která zřejmě ztroskotala v bouři u města Viareggio. Před smrtí se prý Shelley svěřil Mary, že viděl svého dvojníka, který ukazoval mlčky prstem na moře a předpovídal mu smrt. Řada lidí také byla přesvědčena, že k Shelleyho smrti nedošlo nešťastnou náhodou. Shelley prý trpěl depresemi a chtěl se zabít. Existují i teorie, že Shelley mohl být zavražděn. Shelleyho tělo mořské vlny vyplavily na břeh a přímo na pláži také byly jeho ostatky spáleny. Tohoto temně romantického obřadu se manželka Mary nezúčastnila. Lord Byron krátce po začátku kremace z pláže odešel, neboť nedokázal sledovat, jak tělo jeho přítele pohlcují plameny. Shelleyho srdce údajně zcela neshořelo a jak praví další morbidně romantická historka, Mary uchovávala slisovaný zbytek orgánu v Shelleyho sbírce básní.
Louis Edouard Fournier: obraz Shelleyho pohřeb (1889). Muž s bílým šátkem u krku je Byron. Na obraze vlevo klečící Mary se ve skutečnosti pohřbu neúčastnila.
Po smrti svého manžela se Mary vrátila zpět do Anglie a kromě výchovy syna se především věnovala vlastní literární tvorbě. Za zmínku určitě stojí její román Poslední člověk, který byl publikován roku 1826. Tato zajímavá postapokalyptická fantazie vypráví o světě zničeném morovou epidemií. Ke konci života čelila Mary Shelley pokusu o vydírání, který zřejmě silně traumatizoval její psychiku. Šlechtický synek a politický aktivista Ferdinand Gatteschi uprchl před perzekucí z Itálie. Mary ho finančně podporovala a psala mu velmi osobní dopisy, které zřejmě bylo možné interpretovat i jako milostná vyznání. Gatteschi začal Mary vydírat, že pokud mu nezaplatí, tak kompromitující dopisy zveřejní. S pomocí policie se jí podařilo všechny dopisy zabavit, ale zrazená důvěra ji těžce ranila. Mary Shelly měla 53 let, když v únoru 1851 zemřela pravděpodobně v důsledku nádoru na mozku.
Zdroje na webu:
g.cz/nejslavnejsi-monstrum-je-dilem-zeny-mary-shelley-stvorila-frankensteina-ze-stesku-po-mrtve-dceri/
art.ceskatelevize.cz/inside/kam-az-dohledla-autorka-romanu-o-frankensteinovi-a-jim-stvorene-bytosti-rRDqd
www.fantasymag.cz/frankenstein-monstrum-sesite-z-mrtvol-stvorene-soutezivou-milenkou-basnika/
cs.wikipedia.org/wiki/Mary_Shelleyová
