Článek
Vztahy mezi Moskvou a Budapeští ovšem rozhodně nebyly bez mráčku. Kádár projevil roku 1968 opakované pochybnosti o potřebě vojenského zásahu v Československu. Brežněv zase pochyboval o maďarské hospodářské reformě, která dostala název Nový hospodářský mechanismus (NEM). Jeho podstatou bylo omezení centrálního plánování a přenesení řídící odpovědnosti na podniky, čímž vznikl jakýsi polosvobodný trh. Význam této reformy spočívá v tom, že značně přesáhla hospodářskou oblast a začala měnit styl života a společenskou atmosféru ve smyslu dalšího uvolnění socialistických bariér. Sovětské pochybnosti o správnosti maďarské cesty zesílily po srpnu 1968, kdy se ke kritikům NEM připojil i slovenský komunista Vasil Biľak a někteří vedoucí činitelé NDR. Maďaři nicméně pokračovali v nastoupené reformě plným tempem. Veřejně se totiž kritika maďarského postupu objevovala zatím jen výjimečně a Kádár na ni vždy odpovídal sebevědomě.
V prosinci 1969 šokovali maďarští ekonomové Moskvu návrhem na zřízení společné konvertibilní měny zemí RVHP (Rady vzájemné hospodářské pomoci). V lednu 1970 následovalo daňové zvýhodnění soukromých řemesel a v květnu 1970 uzavřelo Maďarsko se západoevropskými bankami dohodu o velké devizové půjčce. Tyto kroky musel při své návštěvě Sovětského svazu v březnu 1970 vysvětlovat a obhajovat tehdejší maďarský premiér Jenő Fock. Jelikož však tento postup zvyšoval Kádárovu popularitu u obyvatelstva, rozhodl se Brežněv nakonec maďarský reformní program odsouhlasit.
maďarský komunistický vůdce János Kádár
Zlom nastal na zasedání Ústředního výboru MSDS v listopadu 1972, kde se rozhodlo o zpomalení a zčásti i o obrácení chodu NEM. Došlo též k zvýšení nejnižší kategorie dělnických mezd, což se týkalo více než jednoho milionu osob. Byly znovu posíleny kompetence ústředních plánovacích orgánů, především v tvorbě cen a v oblasti investic. V červnu 1973 vznikla nová Státní plánovací komise, které předsedal ministr práce György Lázár. Značné zvýšení cen, které se především dotklo mléka a mléčných výrobků, bylo kompenzováno zvýšením platů a snížením cen vybraného zboží.
V červnu 1974 se konaly parlamentní volby. Přes 7 milionů oprávněných voličů v nich 99,6 % hlasů podpořilo kandidáty Vlastenecké lidové fronty. Dosavadní premiér Fock byl nahrazen Lázárem, který začátkem července 1975 představil novou vládu. Lázár jasně viděl, že proti NEM pracují vedle ideologických odpůrců hlavně silné hospodářské vlivy v podobě první exploze ropných cen v roce 1973. Tlak šel ze Západu i z Východu a výsledkem byla hospodářská stagnace Maďarska. Pokud by se však Lázárovi nepodařilo udržet relativně vysoký životní standart obyvatel, hrozilo sociální a politické napětí. Moskva tudíž musela i v Maďarsku přispívat k labilní rovnováze mezi vládnoucími a ovládanými a ekonomickými ústupky podporovat smířlivost obyvatel vůči MSDS.
K další významnější změně došlo v Maďarsku až roku 1978. Pro tuto novou etapu se často užívá označení „reforma reforem“, aby se tak vyjádřily hlubší strukturální změny než kdykoli předtím. Týkaly se rozsáhlé reformy cen a rozbití velkých státních podniků s cílem podnítit konkurenci. Hospodářská ministerstva splynula do jednotného ministerstva průmyslu a byrokracie byla silně omezována. Série zákonů a nařízení z roku 1981 povolovala drobné podnikání státním firmám, družstvům a profesním skupinám. Navíc byla i soukromým firmám povolena aktivita téměř ve všech oblastech. Snahy o rozhýbání zahraničního obchodu však byly úspěšné jen částečně a potvrdilo se tak, že „reforma reforem“ byla úspěšná spíše v mikro než v makrostruktuře.
Další fáze hospodářské reformy však už byly jen těžko myslitelné bez reformy politické. Požadavek větší participace a podílu občanů na rozhodování byl však neslučitelný s totalitním monopolem strany. Straničtí funkcionáři tak spíše viděli řešení v posílení úlohy odborů a Vlastenecké lidové fronty. Opoziční hnutí bylo rozštěpené na několik proudů, které se překrývaly s všeobecnou tendencí polarizace na levici a pravici. Dělící čára mezi opozicí uvnitř a mimo establishment byla navíc v Maďarsku pohyblivá a nezřetelná.
Celkově se tedy Kádár při svých krocích musel podstatně více ohlížet na postoj Moskvy, než na případný odpor domácí opozice. Sovětský svaz přitom projevoval k jeho postupu rostoucí toleranci. Při nedostatku vlastní inspirace při řešení hospodářských problémů totiž doufal, že maďarské experimenty pomohou najít metody, které by zefektivnily socialistickou ekonomiku i při respektování dosavadních mocenských struktur.
Literatura:
Jan Wanner, Brežněv a východní Evropa, Praha 1995.
László Kontler, Dějiny Maďarska, Praha 2008.
