Článek
Brněnská výstava Kotrbových prací je komplexní a retrospektivní. Najdeme zde rozmanité sochy, plastiky, reliéfy, malby i kresby z různých období jeho života. V Brně je zřejmě nejznámější Kotrbovou realizací socha Spravedlnosti před budovou Nejvyššího správního soudu. Lidová tvořivost ji vtipně překřtila na exekutora zabavujícího pračku. Na výstavě si také můžete prohlédnout podobu jeho návrhů na jezdeckou sochu markraběte Jošta, kterou nakonec vytvořil Jaroslav Róna. Mně osobně se Rónova „koňská“ realizace na Moravském náměstí líbí, ale ta Kotrbova je také velmi originální, osobitá a zřejmě by i vzbuzovala stejně kontroverzní postoje.
Známá je také socha svatého Kryštofa, která v době výstavy dočasně obsadila prostor mezi Domem umění a Mahenovým divadlem. Většina Kotrbových soch a plastik ve veřejném prostoru se nachází na Moravě, která je také spojena s jeho životem a dílem. Kotrba zemřel předčasně ve věku 51 let (údajně následkem infarktu) v roce 2011 na Slovensku, kde ke konci svého života působil jako profesor na Akademii umění v Banské Bystrici.
Svatý Kryštof s malým Kristem na rameni doputoval z Ostravy do Brna
Kotrba je známý svými osobitými „golemovskými“ figurami. Mají silně stylizované a maximálně zjednodušené tvary. Tyto zvláštní bytosti svými robustními a masivními postavami působí monumentálně i když třeba nejsou vytvořeny v nadživotní velikosti. Výrazná a pevná hmota Kotrbových soch působí kompaktně, diváka uklidňuje a možná mu i dává pocit určité ochrany. Jednotlivé postavy se též často vzájemně proplétají v různých spirálách a podivných tvarech.
Typické a nezaměnitelné „golemovské“ postavy
„Golemovské osoby“ (často v kombinaci muž a žena) najdeme i na Kotrbových obrazech, ale na nich působí někdy trochu „neostře a rozmazaně“ a občas jakoby splývaly s okolním prostorem. Malby jsou též divoké ve své barevnosti. Někdy působí trochu komicky a jindy zase v kombinaci s trychtýřem, do něhož padají, vyvolávají pocit nebezpečí.
Dva v jednom?
Umělec Timo dostal přezdívku „brněnský Banksy“, ale jeho výtvarné pouliční výtvory jsou na rozdíl od anglického kolegy méně vizuální a více zaměřené na texty. Podstatný rozdíl bude asi také v ceně, kterou jsou ochotni sběratelé a investoři za jejich tvorbu zaplatit. Timo chce zůstat v anonymitě, ale na různých webových stránkách si můžete přečíst, kdy se narodil, co vystudoval a jaké mé názory. Někdy píše Timo na zdi jen krátké a vtipné slovní hříčky, ale najde se mezi nimi i kvalitní a zajímavá poezie. Například pod silničním mostem při ústí Pisáreckého tunelu u koupaliště Riviéra.
Introvertní kaktus uvidíte jen vzácně
Na brněnské výstavě se Timo prezentuje i jako tvůrce obrazů a menších prostorových instalací, což třeba pro mě osobně bylo překvapením. Svým rozsahem však výstavnímu sálu dominuje sbírka rozmanitých bizarních květináčů. Zajímavé jsou také malé dřevěné budky s drobnými předměty. Tyto instalace působí absurdně i ironicky a podobně jako v surrealismu spojují věci zdánlivě nespojitelné. Vyloženě surrealisticky pak vypadají dvě malby, jejichž autorkou by klidně mohla být třeba Toyen. Ještě jedna zajímavost: Podobně jako má Salvador Dalí často se opakující motiv vejce nebo pneumatiky, Timo je zjevně z nějakého důvodu okouzlen „mačkátkem“ na citron.
Surrealistická kompozice s mačkátkem na citrusy v hlavní roli
Závěrem chci zmínit, že nejsem profesí výtvarník nebo kunsthistorik, takže mé postřehy vycházejí čistě z osobních pocitů a dojmů z vystavených děl.
Podrobnější informace o výstavě:
https://www.dum-umeni.cz/conditio-humana/t9544
https://www.dum-umeni.cz/mam-koreny-v-kvetinaci/t9546
