Článek
Zlín - Gottwaldov
V červnu 1948 se Klement Gottwald stal československým prezidentem. Původně se uvažovalo, že Gottwaldovo jméno ponese Vyškov. První dělnický prezident se totiž narodil v Dědicích, které jsou dnes součástí tohoto moravského města. Gottwald však přišel na svět jako nemanželské dítě a na místo svého dětství neměl dobré vzpomínky. U příležitosti Gottwaldových narozenin v listopadu 1948 bylo rozhodnuto, že jméno prezidenta ponese město Zlín. Komunisté chtěli i tímto způsobem symbolicky ukončit a zlikvidovat zdejší baťovskou éru a tradici. Vedení zlínské radnice a národního podniku Baťa uspořádalo rychlou petiční akci a shromáždilo určité množství podpisů, aby přejmenování města bylo možné označit za vůli lidu. Od 1. ledna 1949 tak vznikl Gottwaldov a Baťovy obuvnické závody se přejmenovaly na Svit. Oficiálně však vlastně neproběhlo přejmenování města, ale administrativní sloučení širší zlínské aglomerace pod novým názvem. Centrální městské čtvrti byl ponechán původní název s plným označením Gottwaldov I – Zlín. Zároveň také vznikl nový Gottwaldovský kraj. O dvanáct let později byl ovšem okres Gottwaldov začleněn do Jihomoravského kraje. Jméno komunistického prezidenta neslo město 41 let. Koncem prosince 1989 schválila rada tehdejšího jihomoravského Krajského národního výboru pojmenování Gottwaldova historickým názvem Zlín s účinností od 1. ledna 1990.
Gottwaldov 1949: Baťův mrakodrap č. 21 s Gottwaldovým portrétem
Jen málokdo ví, že město s názvem Gotvald existovalo i na Ukrajině. V letech 1976 až 1991 se tak jmenoval dnešní Zmijiv v Charkovské oblasti. V březnu 1943 v jeho okolí probíhaly tvrdé boje v rámci bitvy u Sokolova, které se účastnili i vojáci československého armádního sboru pod velením Ludvíka Svobody. Zmijiv tak byl v polovině 70. letech dočasně pojmenován po našem prvním komunistickém prezidentovi. Po vzniku samostatné Ukrajiny se městu vrátil jeho původní název.
Chemnitz a Karl-Marx-Stadt
Východoněmecké město Chemnitz se v češtině nazývá Saská Kamenice. Téměř čtyřicet let se ovšem jmenovalo po zakladateli komunistické ideologie Karlu Marxovi. Přestože Marx pocházel z Německa, neměl s tímto městem vůbec nic společného. Rok 1953 byl ovšem v Německé demokratické republice vyhlášen rokem Karla Marxe, protože uplynulo sedmdesát let od jeho úmrtí. Východoněmečtí soudruzi se rozhodli po Marxovi nazvat nově vybudované město u hranicí s Polskem (dnešní Eisenhüttenstadt). V roce 1953 ale v Sovětskému svazu zemřel Stalin, takže bylo rozhodnuto, že nové město pro zaměstnance hutí ponese název Stalinstadt. Jako Karl-Marx-Stadt byl tedy nakonec pojmenován Chemnitz. Oslavy spojené s přejmenováním města proběhly 10. května a účastnilo se jich prý asi 180 tisíc lidí. Chemnitz byl po válce těžce poškozen bombardováním a nové jméno zaručilo městu přiliv finančních investic. Započala výstavba panelových sídlišť, širokých bulvárů či nového autobusového nádraží. V říjnu 1971 přijel do města tehdejší prezident NDR Erich Honecker odhalit deset metrů vysokou a padesát tun těžkou sochu Karla Marxe. Na slavnostní odhalení sochy tehdy dorazilo dokonce asi čtvrt milionu lidí. Po pádu komunistického režimu a ještě před sjednocením Německa proběhlo o názvu města v dubnu 1990 referendum. V něm se 76 procent obyvatel vyslovilo pro navrácení původního názvu Chemnitz. Levicové politické smyšlení zde však zůstalo a ve volbách zde má často velkou podporu „postkomunistická“ strana die Linke.
pomník Karla Marxe v Chemnitz
Sankt Petěrburg - Petrograd - Leningrad
Ruský Sankt Petěrburg není pojmenován po svém zakladateli caru Petru I. Velikém, ale po prvním papeži, svatém Petrovi. Roku 1914 se název města změnil (s ohledem na protiněmecké nálady na počátku 1. světové války) na Petrograd. V roce 1918 se místo Petrogradu stala hlavním ruským městem Moskva. Pět dní po smrti vůdce bolševické revoluce Vladimira I. Lenina byl Petrograd 26. ledna 1924 přejmenován na Leningrad. Je příznačné, že právě v Leninově městě vzniklo ve 30. letech v pravoslavném chrámu sv. Izáka Muzeum ateismu. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se na základě místního referenda vrátilo jméno Sankt Petěrburg. Druhé největší ruské město má tak nyní opět svůj původní název z roku 1703. Označení Leningradská oblast se však oficiálně stále používá.
Leninova socha v Petrohradě
Další Leninova města
Nejvíce měst nesoucích Leninovo jméno pochopitelně najdeme v bývalých sovětských republikách. Arménské město Gjumri mělo v letech 1924 až 1990 název Leninakan. Město Chudžand na území dnešního Tádžikistánu dostalo v roce 1936 název Leninabad a k původnímu názvu se vrátilo roku 1991. Město Bajkonur se stejnojmenným kosmodromem pronajatým Rusku leží v Kazachstánu. Město bylo v utajení vybudováno v roce 1955 a po Leninovi neslo dokonce hned dva různé názvy. Nejprve se jmenovalo Leninskij (1958 - 1969) a poté Leninsk (1969 - 1995). Také Leninovo rodné město Simbirsk na řece Volze dostalo roku 1924 podle Leninova pravého jména Uljanov název Uljanovsk, který má dodnes.
Caricyn - Stalingrad - Volgograd
Dnešní Volgograd byl založen roku 1589 jako pevnost Caricyn. 10. dubna 1925 bylo město přejmenováno na Stalingrad. Vyzvedávala se tak role Josifa Vissarionoviče Stalina při obraně města proti odpůrcům bolševiků. Podle jiné verze chyběly městu peníze na opravy. Od chvíle, kdy radní pojmenovali město po velkém vůdci už prý žádné problémy s penězi neměli. Po třiceti šesti letech v listopadu 1961 se Stalingrad přejmenoval na Volgograd, protože městem protéká řeka Volha. Stalo se tak pět let po konání 20. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu. Tehdejší sovětský vůdce Chruščov na tomto sjezdu celkem pravdivě odhalil rozsah zločinů svého předchůdce. Zejména veteráni 2. světové války však přejmenování nesli těžce a dodnes se objevují výzvy k návratu jména Stalingrad. Projevem destalinizace bylo také odstranění dvacetimetrové měděné Stalinovy sochy na břehu Volhy. V listopadu 1961 byl památník během deseti dnů demontován a na jeho místě byla postavena betonová socha Lenina. V roce 2010 ruští monarchisté a představitelé pravoslavných organizací požadovali, aby se město vrátilo k původnímu názvu Caricyn, ale úřady jejich návrh zamítly. Při oslavách 70. a 80. výročí sovětského vítězství nad nacisty v l. 2013 a 2023 město mohlo dočasně několik dní znovu oficiálně užívat název Stalingrad.
Stalinova socha na břehu Volhy (1950)
Další Stalinova města
Podobně jako v případě Lenina se většina Stalinových měst nachází na území bývalého Sovětského svazu. V diktátorově rodné Gruzii nesla jeho jméno hned dvě města. Dnešní Cchinvali se jmenovalo Staliniri (1934 - 1961) a město Chašuri se nazývalo Stalinisi (1928 - 1934). Ruský Novokuzněck měl název Stalinsk (1932 - 1961), ukrajinský Doněck Stalino (1922 - 1961) a tádžické Dušanbe Stalinabad (1929 – 1961). Především v 50. letech dostalo Stalinovo jméno také mnoho měst v komunistických zemích střední a jihovýchodní Evropy. Už zmíněné „Město železných hutí“ (Eisenhüttenstadt) v Německé demokratické republice neslo od svého založení v roce 1950 do roku 1961 název Stalinstadt. Nynější maďarský Dunaújváros se jmenoval Sztálinváros (1952 - 1961), polské Katovice zase Stalingród (1953 - 1956), rumunský Brašov byl nazýván Orașul Stalin (1951 - 1961) a bulharská Varna měla přímo jméno Stalin (1949 - 1956).
Brežněv a Andropov
Ještě dva další nejvyšší sovětští představitelé ve funkci generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu měli dočasně svá města. Přístavní město na Volze a nyní druhé největší město Tatarstánu Naberežnyje Čelny se stalo městem v roce 1931, ale založeno bylo už roku 1640. V roce úmrtí Leonida Iljiče Brežněva (1982) bylo město nazváno jeho jménem, ale toto označení nakonec vydrželo jen šest let. Rybinsk je druhým největším městem Jaroslavské oblasti a také jím protéká řeka Volha. V letech 1984 až 1989 se Rybinsk nazýval Andropov. Jurij Vladimirovič Andropov byl dlouholetý šéf KGB a poslední necelé dva roky svého života také nejvyšší představitel Komunistické strany Sovětského svazu.
Podgorica - Titograd
Černohorské město Podgorica bylo za 2. světové války prakticky zničeno. Na jeho troskách vyrostlo nové město s širokými ulicemi, parky a reprezentačními budovami. Pod jménem Titograd se 13. července 1946 stalo hlavním městem nově vzniklé Socialistické republiky Černé Hory v rámci federativní Jugoslávie. Město tedy získalo svůj název na počest komunistického vůdce a dlouholetého prezidenta Jugoslávie, kterým byl Josip Broz Tito. V devadesátých letech se ovšem socialistická Jugoslávie začala rozpadat a 2. dubna 1992 byl městu vrácen původní název Podgorica. Některé místní sportovní kluby však dodnes nesou starý název Titograd. Hlavním městem samostatného státu se ovšem Podgorica stala až v roce 2006. Snad z určité nostalgie má ve městě Tito od roku 2018 svou sochu.
současná podoba města Podgorica
Dimitrovgrad v Bulharsku, Srbsku a Rusku
Georgi Dimitrov byl generálním tajemníkem komunistické internacionály (Kominterny) a po 2. světové válce premiérem Bulharska. V Bulharsku po něm pojmenovali město Dimitrovgrad, které bylo založeno roku 1947 v Chaskovské oblasti. Město bylo postaveno jako moderní průmyslové centrum, ale má také mnoho parků, jezer, fontán a soch. V roce 1992 byl památník Georgi Dimitrova odstraněn, ale řadě místních obyvatel se to nelíbilo. Roku 2013 památník znovu postavili a město nese jméno bulharského komunisty dodnes.
Dimitrovgrad ještě také existuje v Srbsku a v Rusku. Caribrod v jihovýchodním Srbsku do roku 1919 patřil Bulharsku. Dimitrov se zasazoval o vytvoření Balkánské federace a snažil se spojit Bulharsko s Jugoslávií. Od této myšlenky bylo sice upuštěno, ale Caribrod dostal Dimitrovo jméno. Roku 2004 proběhlo referendum o navrácení původního názvu, ale referendum bylo neplatné kvůli nízké volební účasti. Většina obyvatel si navíc přála název Dimitrovgrad zachovat. Ruské město Melekess v Uljanovské oblasti bylo po bulharském politikovi přejmenováno roku 1972 u příležitosti jeho nedožitých 90. narozenin.
Bajan Tumen - Čojbalsan
Čojbalsan je čtvrtým největším městem Mongolska. Do roku 1941 se město nazývalo Bajan Tumen. Poté bylo pojmenováno na počest komunistického vůdce Chorlogína Čojbalsana. Tento zakladatel Mongolské lidové revoluční strany měl přezdívku „mongolský Stalin“. Od 30. let byl postupně ministrem zahraničí, velitelem mongolské armády a nakonec i předsedou vlády až do své smrti v roce 1952. Politiku své země zcela podřídil Stalinově vůli, ale na druhou stranu se Mongolsko nikdy nestalo přímou součástí Sovětského svazu.
Saigon - Ho Či Minovo Město
Po porážce Japonska roku 1945 se Francie snažila v jihovýchodní Asii znovu upevnit své koloniální panství a vypukla Indočínská válka, která skončila v roce 1954. Vietnam byl rozdělen na komunistickou severní Vietnamskou demokratickou republiku a profrancouzský jižní Vietnamský stát, který se v roce 1955 po zrušení politické unie s Francií transformoval ve Vietnamskou republiku. Hlavním městem Jižního Vietnamu byl Saigon. Dobytím města Saigonu komunisty v dubnu 1975 byla ukončena dlouholetá Vietnamská válka. Město bylo poté pojmenováno po prezidentovi Severního Vietnamu Ho Či Minovi, který je také uctíván jako vůdce národního boje za nezávislost na Francii a po smrti v roce 1969 bylo jeho nabalzamované tělo umístěno do mauzolea v Hanoji. Na jednom z hlavních bulvárů Ho Či Minova Města stojí jako památník jeho socha. Čtvrť tvořící centrum města se však i nadále jmenuje Saigon.
Ho Či Minova socha před budovou radnice v „jeho“ městě
Zdroje informací:
