Článek
Den sv. Cyrila a Metoděje se slavil pochopitelně především na Moravě. Soluňští bratři nebyli uctíváni jen jako katoličtí svatí, ale také jako nositelé slovanské kultury a vzájemnosti. Výrazné oživení cyrilometodějské úcty nastalo koncem 40. let 19. století. Souviselo s národně obrozeneckými snahami a bylo svázáno s činností vlastenecky a slovansky orientovaných spolků. Cyrilometodějský odkaz šířila od roku 1849 Národní jednota Cyrilla a Methoděje. V Brně si její členové připomínali od roku 1850 svátek věrozvěstů jako památku slovanských mudrců a učitelů našeho národa. Vždy 9. března se společně sešli i s rodinami a pořádali tzv. národní besedy, kde zpívali moravské lidové písně a v proslovech si připomínali národní minulost. V 60. letech se spolkové hnutí vzmáhá a postupně proniká i mezi rolnické vrstvy na venkově. „Národní besedy“ se staly oblíbenou kulturní formou, která spojovala taneční zábavu s národními písněmi a recitacemi. Vlastenecké spolky také pořádaly divadelní představení nebo výlety.
Oživení cyrilometodějské úcty se v širokém měřítku nejvýrazněji projevilo od konce 50. let v nárůstu významu velehradských poutí. Na Velehrad, který byl spojován s Metodějem, přicházely velké skupiny poutníků i ze vzdálenějších krajů Moravy. Už v roce 1850 přišlo na Velehrad v den poutě 9. března kolem deseti tisíc poutníků. V této roční době ovšem ještě panovalo chladné a nepříznivé počasí, takže přibývaly hlasy, aby se pouť přeložila na letní čas. V roce 1863, kdy proběhly dlouho plánované a očekávané oslavy tisíciletí od příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu, těmto hlasům římskokatolická církev vyhověla a přeložila svátek soluňských věrozvěstů na 5. červenec. Se změnou také již dříve vyslovil svůj souhlas císař František Josef. Přesto řada poutníků dorazila na Velehrad i v původním březnovém termínu.
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě
Slavnosti cyrilometodějského milénia v roce 1863 měly výrazně manifestační ráz. Na Velehrad přicházely zástupy svátečně oblečených poutníků s prapory a hudbami z různých krajů Moravy, Slezska, Čech, Lužice, Slovenska i Polska. Celkem dorazilo na Velehrad od 5. do 12. července asi 200 tisíc lidí. Slovanský charakter oslav je patrný i z provolání „Ústředního výboru“ oslav na Velehradě, které začíná slovy: „Slované! Katolíci!“ Pozvánky směřovaly k ostatním Slovanům rakouské monarchie a jejich zástupci byli nadšeně vítáni. Vídeňská vláda proto měla z oslav obavy a potichu je bojkotovala. Čeští biskupové vyzvali společným pastýřským listem z 22. února, aby se čeští katolíci zúčastnili velehradských slavností. Pro Čechy se stala velehradská pouť jakýmsi objevením Moravy, které si v Praze příliš nevšímali. Někteří poutníci z Čech po návratu v různých časopisech líčili své nadšení nad zachovalostí lidových krojů a písní na Moravě. Liberální vídeňský tisk proto oslavy zesměšňoval jako bratření českého Vaška s moravským Hanákem.
V srpnu 1863 se v podobě národní slavnosti konaly velké cyrilometodějské oslavy také v Brně. Už o víkendu 22. a 23. srpna se do Brna začali sjíždět čeští vlastenci. Především z Prahy přijelo množství studentů. V pondělí 24. srpna čekalo odpoledne před brněnským nádražím asi deset tisíc osob z Brna a okolí na vzácné hosty z Prahy. Vlakem přijeli na oslavy přední osobnosti české politiky jako Palacký, Rieger či Purkyně. Pozdějšími vlaky také dorazili zástupci spolků (především Hlahol a Sokol) z různých koutů Čech a Moravy. Členové pěveckých spolků se pak v průvodu vydali městem na Zelný trh k Redutě, kde proběhly pěvecké zkoušky na chystanou slavnost.
Ráno 25. srpna se všichni zpěváci sešli na mši v minoritském kostele. Bohoslužbu v zaplněném chrámu sloužil František Sušil. Několik tisíc lidí stálo venku, protože se dovnitř už nevešli. Dopoledne ještě proběhla v Redutě další zkouška více než tisícovky zpěváků. Řada vlastenců v té době navštívila hrob Josefa Dobrovského na Starém Brně, kde veřejnou řeč o významu Dobrovského pro českou kulturu přednesl František Ladislav Rieger. Odpoledne proběhla hlavní slavnost v Lužánkách, které se kromě tří již zmíněných osobností také zúčastnila řada poslanců a představitelů kulturního života. Tříhodinová hudební a pěvecká produkce nakonec přilákala přibližně třicet tisíc návštěvníků, mezi nimiž bylo i hodně brněnských Němců. Po vystoupení přednášeli hosté různé zdravice a slavnostní projevy. Zatímco Rieger mluvil věcně a bez patosu o politickém významu působení Cyrila a Metoděje, Purkyně se příliš nechal strhnout emocemi a připíjel „moravskému národu“ na zdar. Večer pak ozářily Lužánky bengálské ohně a lampióny ve slovanských barvách.
Následující den (26. srpna) pokračovaly brněnské slavnosti dopoledním koncertem v městském divadle, opět za účasti nejvýznamnějších hostů. Do Brna také dorazila asi pětistovka lidí z Klobouk u Brna v lidových krojích a na slavnostně vyzdobených vozech. Za zpěvu připravených písní projeli městem a spolu s ostatními návštěvníky pak směřovali na závěrečný odpolední program do Pisárek. V této německé rekreační lokalitě na okraji tehdejšího Brna se nacházela městská střelnice. Ve zdejším lesoparku pak hrály až do noci k poslechu a tanci tři hudby na třech různých místech. Členové přípravného výboru byly s průběhem a návštěvností akcí velmi spokojeni. Účast Palackého a Riegera dala brněnským cyrilometodějským slavnostem výrazně politický a nacionální podtext. Německé obyvatelstvo, které tehdy v Brně převažovalo a ovládalo radnici, tak nečekaně silná demonstrace českého národního sebevědomí zaskočila.
soluňští bratři na litografii Jano Köhlera
V roce milénia se ovšem také pořádaly četné místní církevní slavnosti v malých moravských městech i vesnicích. Byly spojené se svěcením nových cyrilometodějských památníků, s kázáním o jejich zásluhách i se zpěvem nově složených písní. Tyto regionální slavnosti doprovázely okázalé průvody, slavobrány a prapory ve slovanských barvách. Na mnoha místech se stavěly kříže z tzv. jubilejních sbírek farníků. V rámci církevních slavností se světily nové zvony a obrazy věrozvěstů do kostelů, kaplí a božích muk. Sochy Cyrila a Metoděje se umisťovaly do kostelů i před ně. Započala též stavba nových kostelů nebo byl alespoň slavnostně položen jejich základní kámen. Další oslavy cyrilometodějských výročí proběhly ještě v letech 1869 (tisíc let od úmrtí Cyrila) a 1885 (tisíc let od úmrtí Metoděje). Rozsáhlé poutní slavnosti v národním a slovanském duchu ovšem probíhaly v červenci prakticky každoročně. Na Velehradě, který se stal duchovním centrem cyrilometodějské tradice, se také pravidelně konaly sjezdy katolických spolků.
Literatura:
Michael Vaňáček: K oslavám cyrilometodějského milénia na Moravě r. 1863, in: Vlastivědný věstník moravský 17, Brno 1965, s. 45-58.
Irena Štěpánová: Obraz brněnských oslav cyrilometodějského milénia 1863 v soudobém tisku, in: Město a jeho kultura, Praha 1994, s. 29-51.
Eva Večerková: Poznámky k cyrilometodějské tradici na Moravě v 19. století, in: Světci v lidové tradici, Uherské Hradiště 1995, s. 191-206.
Ivo Durec: Cyrilometodějské slavnosti v roce 1863 v Brně, jejich přípravy a průběh, in: Jižní Morava 31/34, Brno 1995, s. 51-64.
Tomáš Špidlík a Pavel Ambros: Svatí Cyril a Metoděj mezi námi, Olomouc 2011.
