Článek
Podepisuješ výsledky voleb v hlavě stejně jako lékařský souhlas na papíře: protože věříš, že pravidla platí. A proto mi vadí výrok expremiéra Petra Fialy, že premiér Andrej Babiš „vyhrál volby podvodem“, protože „lhal o stavu naší země“.
Řeknu to napřímo: tohle je nebezpečná věta. Ne proto, že by politické kampaně nebyly plné zjednodušení, nadsázek a účelových výkladů reality. Problém je jinde.
„Podvod“ není metafora. Je to obvinění
Slovo podvod není jen emocionální ostrakizující nálepka. Je to tvrzení o zásadním porušení pravidel. A ve veřejném prostoru má takové slovo dvě poctivé cesty: buď jde o věcnou politickou kritiku, kterou přesně pojmenuješ jako lež, klamání, propaganda, marketing, nebo jde o tvrzení o protiprávnosti, které nese důkazní břemeno a má se řešit institucionálně.
Jenže Fiala to postavil tak, že vytvořil třetí cestu: obvinění bez důkazního režimu. A to je přesně ten typ řeči, který z politiky dělá arénu, kde se výsledek voleb vysvětluje „podvodem“, když se zrovna nehodí.
Lhaní v kampani je problém. „Podvod ve volbách“ je jiná kategorie
Jestli někdo lhal o stavu země, je fér a nutné to rozebrat. Dát vedle sebe čísla, výroky, dopady, odpovědnost. Udělat opozici s dobře usazenými argumenty, skvěle vybroušenou rétorikou podloženou fakty. Být nepříjemný. Být přesný.
Ale zaměnit lhaní za „podvod ve volbách“ je posun, který rozmazává hranice. Protože pak se z každých voleb stává spor o legitimitu, ne o program.
A teď se tě zeptám přímo:
Chceš žít v zemi, kde každá porážka automaticky znamená „podvod“?
Opozice má kontrolovat moc, ne zpochybňovat urny
Opozice má kočírovat vládu k odpovědnosti. Má ji držet za límec faktů. Má připomínat, co bylo slíbeno a co je splněno. Má být tvrdá. Jenže když začne pracovat se slovníkem delegitimizace voleb, zkracuje si cestu. Místo argumentu přichází stigmatizace. Místo důkazů emoce. Místo kontroly moci vzniká ztráta důvěry ve volby jako takové. A na tom nakonec vydělává ten, kdo dokáže nejvíc posouvat debatu od faktů k emocím.
Pokud má Fiala důkazy, má je dát na stůl
Tady není prostor pro mlhu. Buď: existuje konkrétní porušení volebních pravidel, které lze popsat a řešit, nebo jde o politickou kritiku kampaně, která má být formulována přesněji než slovem „podvod“. Protože ve chvíli, kdy bývalý premiér hodí do prostoru „podvod“ a nechá to tam viset, dělá dvě věci zároveň: zlehčuje skutečné podvody, když se možná dějí a normalizuje rétoriku, která podkopává legitimitu voleb, když se výsledek někomu nelíbí.
Tohle není „silná opozice“. Tohle je slabá argumentace
Silná opozice pracuje s fakty. Slabá opozice pracuje se slovníkem, který pálí mosty. Ať si o Babišovi myslíš cokoliv: volby se mají porážet lepší politikou, ne slovníkem, který připravuje půdu pro větu „volby nic neznamenají“. Tohle je hranice. A stojí za to ji hlídat.
Robert Poch
