Mění se v Česku pravidla politické moci v době prezidenta Petra Pavla

Od ledna 2026 sleduji fenomén, který podle mě nejde přejít mávnutím ruky. Ne proto, že by šlo o otevřený státní převrat v klasickém smyslu slova. Tanky v ulicích nevidím a ústava formálně platí dál. Přesto se mi zdá, že se rozostřují hranice mezi ústavní rolí prezidenta, mediálním tlakem, občanským aktivismem a silou ulice.

Možná si teď říkáš: „Zase někdo straší.“

Jenže já se tě nechci ptát, jestli probíhá převrat. Ptám se tě na něco jiného a nepohodlnějšího: nevzniká tady nový způsob politického nátlaku, který obchází standardní demokratické mechanismy?

Současný vývoj se nedá pochopit bez pohledu zpět. Část politických, mediálních a aktivistických aktérů, kteří dnes veřejně vystupují na podporu prezidenta Petra Pavla, v minulosti vyvíjela systematický tlak na prezidenta Miloše Zemana.

Byli to konkrétní lidé a struktury:

hnutí Milion chvilek pro demokracii, tehdy vedené Mikulášem Minářem, organizovalo opakované demonstrace a veřejné výzvy k rezignaci prezidenta,

představitelé tehdejší parlamentní většiny, včetně Markéty Pekarové Adamové, otevřeně mluvili o možnosti aktivace článku 66 Ústavy ještě před jasným lékařským stanoviskem,

zaznívaly i návrhy na krácení rozpočtu Kanceláře prezidenta republiky, které formulovali například Martin Kupka, Jan Skopeček či Mikuláš Ferjenčík jako reakci na politické kroky hlavy státu.

Tehdy byl tento tlak ospravedlňován jako „obrana demokracie“.

Dnes se ke stejným nástrojům nevrací proto, aby prezidenta omezili, ale aby posílili jeho vliv vůči vládě.

Nejde o osobní sympatie. Jde o to, že politický nátlak se stal legitimním prostředkem moci.

Shrnu v kostce, co se stalo:

(listopad 2025 – leden 2026)

Do čela Milionu chvilek se vrací Mikuláš Minář. K 1. lednu 2026 je spuštěn web „Stojíme za prezidentem“, který se otevřeně hlásí k podpoře hlavy státu.

Neříkám, že to je nelegální. Říkám, že infrastruktura občanské mobilizace existuje ještě před samotnou krizí. A to je důležité si uvědomit.

(13. ledna 2026)

Ministr Oto Klempíř oznamuje záměr přehodnotit dotace politickým neziskovým organizacím. Formálně legitimní krok, politicky citlivý.

Tímto rozhodnutím však zasahuje finanční základnu části občanského sektoru, který je dlouhodobě personálně i hodnotově provázán s prezidentským okolím a mediálním prostředím.

(20. ledna 2026)

Organizace Post Bellum a deník Deník N zveřejňují materiály vycházející z archivních dokumentů starých desítky let, zaměřené výhradně na ministra Klempíře.

Neřeším pravdivost dokumentů. Zajímá mě načasování a účinek: materiál přichází v okamžiku, kdy je ministr politicky oslaben a čelí tlaku z více stran.

(27. ledna 2026, dopoledne)

Prezident Petr Pavel veřejně označuje SMS komunikaci ministra Petra Macinky za „vydírání“.

Tím prezident opouští roli zdrženlivého arbitra a používá jazyk s trestněprávní konotací, aniž by existovalo rozhodnutí soudu nebo orgánů činných v trestním řízení.

Ty se možná ptáš: „Má prezident právo na názor?“ Ano. Ale prezidentův názor není jen názor. Je to institucionální verdikt s velkou vahou.

(27. ledna 2026, odpoledne)

Milion chvilek spouští petici a mobilizační kampaň s mimořádnou dynamikou. Financování hnutí je dlouhodobě spojováno s podnikateli jako Karel Janeček, Martin Vohánka či Zdeněk Bakala v minulých letech a s dalšími dárci z podnikatelského prostředí. Nejde o nezákonnost. Jde o otázku, zda se občanský aktivismus nestává nástrojem cíleného politického tlaku.

(27. ledna 2026, večer)

Je vyhlášena demonstrace s cílem vynutit personální změny ve vládě, která stále disponuje parlamentní většinou a mandátem z voleb. Tady se dostáváme na hranu, kde se ptám tebe: kdo má v demokracii právo odvolávat vládu? Voliči skrze volby, parlament skrze hlasování, nebo ulice skrze tlak? Co z toho plyne: Volby zůstávají formálně zachovány. Jejich praktická váha se však oslabuje, pokud se vláda dá systematicky delegitimizovat kombinací: prezidentského morálního verdiktu, mediální eskalace, a mobilizované ulice.

Můj text není popisem tajného spiknutí. Je analýzou posunu politické praxe, který je veřejně pozorovatelný a opakovatelný.

Demokracie se nehroutí jedním aktem. Rozpouští se pomalu, když si nevolené mocenské struktury začnou nárokovat právo korigovat výsledky voleb. Prezident není politický exekutor. Demonstrace nejsou náhradou voleb. A vyšší morálka není univerzální klíč k moci. Jestli tyhle hranice zmizí, nezískáme lepší demokracii. Získáme demokracii bez skutečné volby.

Text vychází z veřejně dostupných pramenů, ústavního rámce České republiky a z odborné literatury k otázkám politické moci, médií a občanského aktivismu.

Poznámky pod čarou / právní a faktické odkazy

Text nepopisuje tajné spiknutí, ale analyzuje veřejně doložitelné precedenty a jejich politické důsledky.

Ústavní rámec role prezidenta

Prezident republiky není podle Ústavy ČR politickým aktérem s výkonnou odpovědností za vládu. Jeho pravomoci jsou taxativně vymezeny zejména v čl. 62 a 63 Ústavy ČR. Ústava nepředpokládá, že by prezident hodnotil probíhající politická vyjednávání jazykem trestněprávních kvalifikací, pokud k nim neexistuje rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení.

Článek 66 Ústavy ČR jako politický nástroj

Čl. 66 Ústavy ČR umožňuje převod prezidentských pravomocí v případě, že prezident není schopen svůj úřad vykonávat. V letech 2021–2022 byl tento článek opakovaně zmiňován politickými představiteli (např. předsedkyní Poslanecké sněmovny Pekarovou) ještě před vydáním jednoznačného lékařského posudku, což vyvolalo debatu o jeho politizaci a preventivním použití jako nátlakového prostředku.

Krácení rozpočtu Kanceláře prezidenta republiky

V Poslanecké sněmovně zazněly v minulosti návrhy na výrazné omezení či symbolické snížení rozpočtu Kanceláře prezidenta republiky v reakci na politické kroky prezidenta Miloše Zemana. Rozpočtové právo je legitimní nástroj Parlamentu, jeho využití jako podmíněné sankce za politické chování však představuje precedent tlaku na ústavní instituci.

Legitimita demonstrací vs. jejich politická funkce

Shromažďovací právo je zaručeno čl. 19 Listiny základních práv a svobod. Samotná existence demonstrací není protiústavní. Předmětem kritiky v textu není právo demonstrovat, ale systematické využívání demonstrací jako prostředku k vynucení konkrétních personálních rozhodnutí ve vládě, která má parlamentní většinu.

Rozdíl mezi morálním hodnocením a právní kvalifikací

Veřejné označení jednání člena vlády za „vydírání“ bez existence pravomocného rozhodnutí soudu nebo alespoň zahájení trestního stíhání představuje morální soud, nikoli právní kvalifikaci. Pokud takový soud vysloví prezident republiky, může to mít významný politický a mediální dopad, čehož jsem byl svědkem i ty.

Selektivita mediální pozornosti

Ústavní pořádek ČR neukládá médiím povinnost rovnoměrného pokrytí politických kauz. Z hlediska demokratické kultury je však legitimní analyzovat načasování a selektivnost zveřejňování archivních materiálů, zejména pokud se objevují v přímé návaznosti na politická rozhodnutí ohrožující konkrétní institucionální či finanční zájmy.

Financování občanských iniciativ

Financování spolků a iniciativ soukromými osobami je v českém právním řádu legální. Kritika v textu nesměřuje k nezákonnosti financování, ale k otázce transparentnosti a politického vlivu soukromých dárců na veřejnou mobilizaci, která je následně prezentována jako spontánní „hlas lidu“.

Argument textu je založen na srovnání dvou situací

Tlaku na prezidenta Miloše Zemana a tlaku vyvíjeného nyní prezidentem Petrem Pavlem směrem k vládě. Nejde o tvrzení, že by oba prezidenti jednali stejně, ale o poukaz na opakované využití totožných nástrojů (morální delegitimizace, mediální tlak, mobilizace ulice), které se podle politické potřeby obracejí různým směrem.

Definice „státního převratu“ v textu

Pojem „státní převrat“ je v textu použit metaforicky, nikoli v trestněprávním smyslu podle § 310 trestního zákoníku. Text výslovně uvádí, že nejde o násilné svržení ústavního pořádku, ale o plíživý posun politické praxe, který může oslabovat význam voleb.

Text je politickým komentářem

Vyjadřuji hodnotící soudy založené na veřejně známých událostech a precedenčním srovnání, nikoli tvrzení o skrytém spiknutí nebo protiprávním jednání bez důkazů. Tento typ projevu je chráněn svobodou projevu podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní a právní rámec České republiky

ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb. In: Sbírka zákonů České republiky. Praha: Parlament ČR, 1993.

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. In: Sbírka zákonů České republiky. Praha: Parlament ČR, 1993.

ČESKO. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. Praha: Ministerstvo spravedlnosti ČR, 2009.

Politická praxe, prezident a ústavní zvyklosti

KYSELA, Jan. Ústava mezi právem a politikou. Praha: Leges, 2016. ISBN 978-80-7502-170-3.

WINTR, Jan. Principy českého ústavního práva. 2. vyd. Praha: Auditorium, 2020. ISBN 978-80-87284-87-4.

GERLOCH, Aleš. Ústavní systém České republiky. Plzeň: Aleš Čeněk, 2019. ISBN 978-80-7380-741-5.

Občanský aktivismus, demonstrace a politický tlak

TILLY, Charles. Social Movements, 1768–2004. Boulder: Paradigm Publishers, 2004. ISBN 978-1-59451-043-9.

TARROW, Sidney. Power in Movement: Social Movements and Contentious Politics. 3rd ed. Cambridge: Cambridge University Press, 2011. ISBN 978-0-521-15572-4.

ARENDTOVÁ, Hannah. O násilí. Praha: OIKOYMENH, 1995. ISBN 80-86005-14-6.

Média, moc a veřejný prostor

HABERMAS, Jürgen. Strukturální přeměna veřejnosti. Praha: Filosofia, 2000. ISBN 80-7007-134-0.

POSTMAN, Neil. Ubavit se k smrti. Praha: Mladá fronta, 2010. ISBN 978-80-204-2242-1.

BAUMAN, Zygmunt. Tekutá modernita. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-1945-4.

Český kontext: demonstrace, prezident Zeman, Milion chvilek

MILION CHVILEK PRO DEMOKRACII. Oficiální web organizace. Praha, 2018–2024.

ČESKÁ TELEVIZE. Zpravodajství a analýzy k demonstracím proti prezidentu Miloši Zemanovi a k debatám o článku 66 Ústavy. Praha: ČT, 2019–2022.

DENÍK N. Archiv textů k tématům prezidenta, demonstrací a role občanské společnosti. Praha: Deník N, průběžně.

Inspirace

CAMUS, Albert. Vzpurný člověk. Praha: Odeon, 1995. ISBN 80-207-0515-8.

ORTEGA Y GASSET, José. Vzpoura davů. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0410-3.