Článek
Pokusme se tedy ještě jednou podívat se na onen negativní vliv minulého režimu a autorská práva ve východním bloku. Protože ona ta věc není vůbec tak jednoduchá, jak se zdá.
Ale především bych panu Duchkovi doporučil poněkud lépe číst. Ušetřil by si tím dozajista spoustu zbytečných výlevů.
1. Pseudonym autora
Pokud by bylo něco s tímto formátem v nepořádku, tak by asi Medium.cz těžko povolilo jakékoli publikování. Stačí se navíc rozhlédnout po článcích dalších autorů a nemyslím, že by žádný z nich pseudonymu nepoužil. Navíc v závěru své „kritiky“ přikládám odkaz na stručnou historii Puhdys na jiném webu, kde by se pan Duchek, tedy pokud by chtěl, samozřejmě dozvěděl plné jméno.
2. Podobnost skladeb
Lidská paměť je ošidná, ale předpokládal jsem, že školený hudebník podobné písně najde. Momentálně mě ihned napadla skladba Erica Claptona Let It Rain a písnička Ringo Starra It Don't Come Easy, případně riff slavné skladby Smoke On The Water od Deep Purple (1972), jenž jakoby z oka vypadl písni Maria Moira od Carlose Lyry (1961).Mohl bych pokračovat, ale nepředpokládám, že by se debata měla ustálit na výpočtu podobných písniček. Pouze jsem se snažil uvést, co už řekl vynikající hudebník Jeff Lynne (The Move, Electric Light Orchestra) poté, co mu byla vyčítána podobnost nejen jeho písní ve vztahu ke skladbám jiných autorů, ale i jeho vlastní (srovnejme Mr. Radio a Telephone Line): „Co bychom měli pořád vymýšlet převratného, vždyť máme jen osm tónů a pět půltónů.“
Že v případě George Harrisona šlo o soudní spor jsem stejně jako pan Duchek (předpokládajíc, že to je samo sebou) nezdůrazňoval v souvislosti, že byl povinen uhradit zmíněnou částku, ačkoliv se manažer Allen Klein snažil pokutě předejít snahou odkoupit celý katalog Bright Tunes. Harrison u soudu uvedl, že o He's So Fine vůbec neměl ponětí, ale nevyloučil, že písničku mohl někde zaslechnout. Dodávám, že celý proces nevedl ani autor písničky Ronnie Mack, ani skupina Chiffons.
Jestli Puhdys vytvořili Alt wie ein Baum jako poctu skupině Queen, to skutečně netuším a nejsem si vědom, že to někdy tvrdili. Pokud ano, rád si to přečtu z daného periodika. Hovořil jsem pouze s jejich kytaristou Dieterem Hertrampfem, který tu písničku zpíval a ten mi vysvětlil, že ji „skládali“ přes telefon kolega Dieter Birr s textařem Burkhardem Laschem. Nakolik byl Birr '39 ovlivněn, to opravdu netuším. Možná stejně, jako jiná východoněmecká skupina Lift s písní Wasser und Wein, které nelze upřít jistou podobnost se skladbou Life Is For Living sestavy Barclay James Harvest.
3. Socialistický režim
Pokud budeme zabředávat do složitých právních vztahů, které si stanovily určité země, dostaneme se do absurdních sfér. Že nějaká země přistoupila na určité nařízení či zákon ještě neznamená, že nebyla postižitelná. Nějak ale nevidím, že by bez větších problémů „kradli“ západní písničky po tuctech a nic si z toho nedělali. Ostatně i singl Hellreiser / Highway Stars (1973), nazpívaný v angličtině a převzatý od skupin Sweet resp. Deep Purple byl po autorské stránce řádně vypořádán.
4. Reakce Queen
Bohužel v tomto směru nezbývá - bez ohledu na smlouvy a paragrafy - konstatovat, že kde není žalobce, není ani soudce. Problém je v tom, že jsme opět na poli dohadů: protože neproběhlo žádné soudní řízení, není možné se odrazit od odborného posudku, nakolik je skladba shodná a v jaké šíři splňuje skutečnou podstatu plagiátu. Pro vysvětlení, to není omluva nikoho. Mohu se domnívat, že mou knihu někdo opsal, ale dokud nebudu mít v ruce právoplatné rozhodnutí nějaké instance, tak nikoho nemohu nazývat zlodějem, aniž bych se sám nedopustil nactiutrhání.
5. Puhdys od roku 1976 dobývali NSR
Jako německá kapela neměli Puhdys cestu do NSR - s ohledem na panem Duchkem zmiňované okolnosti, cestu vůbec jednoduchou. Samotný výjezd na Západ představoval neuvěřitelné prověřování, hodnocení a mnoho dalších obstrukcí, než vůbec mohli někam jet. Ostatně o tom svědčí i fakt, že východoněmecká AMIGA s nimi natočila první LP až poté, co si ho Puhdys de facto zařídili sami během turné po SSSR, takže v zemi, kde zítra již znamenalo včera, jejich deska vyšla předtím než na rodné půdě. Pokud za nulovou aktivitu považuje pan Duchek vydání sedmi LP desek v letech 1976-1981 (o singlech ani nemluvě), vystupování v pořadech jako úspěšný Musikladen (1977) a poměrně značný počet koncertů, pak je třeba přiznat, že tu vlastně žádné aktivity neměla. Stačilo by si vyhledat, že skupina už v roce 1976 hrála v hamburské Fabrik Halle a další koncerty následovaly. Dokonce západoněmecký tisk označoval Puhdys za jednu z nejlepších německých skupin na domácí scéně a vůbec nebral v potaz, že jsou to jenom „východní elementy“ (Rock & Pop 1980).
6. Skladby k filmu Legenda o Pavlovi a Pavle
Doporučil byl autorovi článků o Puhdys podívat se na desky PUHDYS, výběr DIE GROßEN ERFOLGE a živé dvojalbum k desátému výročí skupiny z roku 1979, stejně tak na titulky ke zmíněnému filmu. Všude je v kolonce hudba uveden Peter Gotthardt, takže jeho autorství lze těžko zpochybnit. Proč se tedy soudil, když existují nezvratné a jasné důkazy, kdo písničky napsal? A ještě zkuste napsat, kdy se tak stalo, protože tohle by Puhdys i v NDR těžko mohli zahrát do autu. Můj osobní dojem se spíš kloní k tomu, že podobně jako nastaly rozpory mezi trojicí Jeske, Hertrampf, Meyer na jedné a Birrem na druhé straně týkající se tantiému, tady chtěl Gotthardt dosáhnout něčeho podobného. Ostatně v roce 1973 se vůbec nikdo neodvažoval domyslet, že by Puhdy mohli být takovými legendami. Pokud máte další informace, rád se jimi proberu.
7. Zákaz filmu
Jestliže Angelica Dormöse už v roce 1976 žádala o opuštění NDR, je jasné, že to filmu neprospělo. Ovšem daleko důležitější v jejím postoji byla otevřená podpora dalšího silně problematického umělce Karla Wolfa Biermanna, stálého kritika socialistického zřízení, jehož právě v roce 1976 úřady NDR vyhostily. Angelica nejenže už žádnou roli nedostala, ale odnesl to i film. Stejně jako pan Duchek jsem dále nerozváděl, že snímek se z trezoru neměl šanci dostat, když postupně putovali do NSR i jeho další hlavní protagonisté. Takže film skončil u ledu nikoli pro svou politickou angažovanost, ale kvůli hercům, kteří - to připouštím - politicky vystupovali. Nic nového pod sluncem, díla nevhodných režimu bez ohledu na jejich kvalitu mizí kdykoli a kdekoli.
Podobných filmů bylo mnohem víc, například Hosteska, a ta se také promítala u nás a v NDR se zákazu nedočkala. Dokonce lze říci - i když opravdu tamní situaci tak dokonale neznám - že socialistické vlády určitou míru kritiky nešvarů vítaly, protože to vzbuzovalo dojem, že stále vládne jistá objektivita. Ostatně, aniž bych chtěl otevírat další téma: tendenční socialistické seriály jsou plné odkazů na šmelení, podvody, nedbalost, nedostatky ve výrobě i nedostupnost zboží. Samozřejmě nakonec - byť značně rozpačitě - vyzní jako vítězství strany, ale už jenom fakt, že se tyhle vady na kráse zřízení objevily, nelze přehlédnout. Ale to jen na okraj.
8. Vydání „rokenrolové“ desky Puhdys
Pokud berete upozornění, že jste desku zpozdil o tři roky jako překlep, prosím. Nemohu tvrdit, že se mi nic podobného nestalo. Nijak jsem také nerozporoval, že vyšla u Opusu a dodání čtyř čísel v závorce by snad nebyl zásadní problém. Také nikde netvrdím, že deska Puhdys nesuplovala nedostatek západního rokenrolu, i když v té době už ve světě naplno letěly poněkud jiné hudební směry. Jen jsem si dovolil poznamenat, že úřady NDR zvolily do jisté míry kontroverzní postup, když něco, co bylo před pěti lety zakazováno (skupiny v NDR musely mít písně v německém jazyce, jinak je nesměly hrát) a najednou to bylo přímo nařízeno. Rock'n'Roll byl možná upozaďován ve vydavatelské sféře, to nelze popřít, ale určitě ne v živé produkci. Protože na vesnických tancovačkách a koncertech byl ke slyšení pořád. Mohu doložit mnoha koncerty, na kterých jsem byl. Otázkou ale je, nakolik se skupiny hodlaly smířit s pouhými coververzemi a zcela rezignovat na vlastní tvorbu, což se cenilo mnohem víc - a že by byl rock zcela mimo do jisté míry popírá rocková opera Dialog s vesmírem od brněnských Progress 2 (vydaná, sice špatně, ale přesto na deskách). Jen pro vaši představu - když měli Rolling Stones svůj malérový koncert ve Waldbühne v roce 1966, následovaly podobné restrikce, mezi nimi i vyhazování ze zaměstnání kvůli nevhodnému účesu. Ovšemže netrvalo dlouho, bylo to navíc rozhodnutí konkrétních lidí, ale jen tím chci připomenout, že zatímco někdo nechal rockovou skupinu klidně hrát a neviděl v tom problém, někdo z pocitu osobní nedokonalosti nebo malého uplatnění šel a upozornil. To je také zajímavé téma, nemyslíte?
Opět epilog
Na závěr bych se rád zeptal, v čem působí cenzorství v pouhém konstatování, že tu domácí interpreti, bez ohledu na kvalitu, vytvořili na 3000 coververzí s českým textem. To je fakt, který lze jednoduše doložit porovnáním těchto písní s originálem. Takže pokud v tomto vidíte cokoli společného s cenzurou, byl bych rád, kdyby mi to pan Duchek vysvětlil. Netvrdím, že jsem vševědoucí, ale svá stanoviska, dokud je někdo přesvědčivě nevyvrátí, nechci měnit, to bych byl horší než zástupy převlékačů kabátů.
Přemýšlím, jak někdy pouhá odlišnost názorů může vést k mnoha nedorozuměním. Přitom nejde o nic jiného než o dohady, zda Puhdys něco vědomě či nevědomky „obšlehli“. Znovu musím zopakovat, že nemůžeme relevantně posoudit oprávněnost tvrzení, že šlo o plagiát, protože je to jen dohad. Co někomu může připadat naprosto stejné, jiný označí za stěží podobné. Musím znovu opakovat - pokud by Puhdys postavili svou kariéru na „loupení v cizích rýžovištích“, těžko by hráli s maximální podporou pamětníků i nové generace až do roku 2016. Celé to povídání uzavřu osobní myšlenkou - kdybych se s autorem sešel někde v rockové putyce nad nějakým odpovídajícím mokem, mohli bychom si docela zajímavě popovídat.
