Článek
Když americký prezident George Bush jr. po útoku na World Trade Center vysvětloval celková preventivní selhání, vysvětlil, že „… nikdo nepředpokládal, že někdo bouchne s letadlem do baráku“, buď nejvyšší představitel USA neznal dobře historii, nebo ji záměrně zamlčel. Přitom se bytostně týkala sídla, ve kterém právě vykonával svůj úřad.
Pohnutky
Spojené státy americké na začátku bouřlivých 70. let vedl prezident Richard Milhous Nixon a čelil mnoha problémům. Lid jeho země už měl plné zuby konfliktu ve Vietnamu, stavěl se kriticky k událostem v Chile (podpora diktátora Augusta Pinocheta, 1973) a především stále bytněl skandál Watergate. Prezidentova obliba klesala a začaly se objevovat požadavky, aby ze své funkce odstoupil.
Našli se však lidé, kteří nehodlali skončit jen u protestů za plotem u Bílého domu. Můžeme se dohadovat, nakolik byli něčím či někým inspirováni, nebo prostě věřili, že odstraněním „tyrana“ zachrání svět. Jejich cíle pak v některých případech vedly k bizarním, a bohužel tragickým koncům.
Sice psychopat, ale ne nebezpečný
Smutným hlavním hrdinou pokusu srovnat Bílý dům se zemí byl Samuel Joseph Byck. Rodák z Jižní Philadelphie (30. 1. 1930) pocházel z chudé židovské rodiny; to byl důvod, proč v roce 1954 přerušil studium a nastoupil do US Army. Strávil tu dva roky a poté se zdálo, že se stane jedním z milionů běžných Američanů - jenže Samuel rozhodně nenaplňoval onu představu, přisuzovanou obchodně úspěšným Židům. Několikrát se pokoušel rozjet podnikání, ale vždy zkrachoval, což bylo nepříjemné zejména kvůli jeho vlastní rodině - s manželkou měl čtyři děti. Jeho frustrace rostla a podpořilo ji i odmítnutí půjčky ze strany úřadu Small Business Administration.
Krize v Byckově životě spadá do roku 1972. Musel čelit odchodu manželky a dětí, další selhání na podnikatelském poli ho na dva měsíce zavedlo do psychiatrické léčebny. Tehdy své neúspěchy vyhodnotil jako chybu vládní politiky a Nixonovy administrativy. Začal tedy jednat - nejdřív rozeslal různým osobnostem (například senátoru Abrahamu Ribicoffovi, zastupujícím stát Connecticut) na kazetu nahraná prohlášení. Zachytila je CIA, ale odborníci Bycka vyhodnotili jako „neškodného pomatence“. Nezviklal ji ani fakt, že muž opakovaně protestoval před Bílým domem, kde byl dokonce 6. října 1973 už podruhé zatčen kvůli „demonstraci bez povolení“. Právníci se však shodli, že jednotlivec by neměl podléhat schvalovacímu procesu a obvinění proti Byckovi tak bylo staženo.
Vzorem byla provokace vrtulníku
Washington vzrušil 17. února 1974 čin člena US Army Roberta Prestona; příslušník armády s ukradeným vrtulníkem dvakrát narušil prostor Bílého domu a nakonec přistál na zahradě necelých sto metrů od západního křídla. Jak se později ukázalo, Byck se nejspíš touto akcí inspiroval; jen se rozhodl, že svůj pokus dotáhne do fatálního konce. Rozhodl se pro sebevražedný únos civilního letadla a zaútočit s ním na sídlo prezidenta.
Jeho prvním problémem byla zbraň - protože měl Byck policejní záznam, nemohl ji získal legálně. Proto svému příteli ukradl revolver ráže 22, navíc si připravil dva kanystry naplněné 7,5 litry hořlavé látky (mělo jít o benzín) se zapalovacím mechanismem. Chvatně nahrál další kazety, na nichž dle vlastního názoru svůj čin - označený jako Operation Pandora's Box - vysvětlil své důvody, a rozeslal je těsně před inkriminovaným dnem. Podle jejich obsahu se snad domníval, že ho Američané za jeho čin budou oslavovat.
První oběť
Byck si pro svůj čin vybral let 523 společnosti Delta Airlines, mířící do Columbusu s mezipřistáním v Atlantě, zajištěný dvoumotorovým strojem McDonnel Douglas DC-9. Na Baltimore International Airport (dříve Friendship) ve Washingtonu se 22. února 1974, přibližně v 7. hodin ráno, vmísil mezi cestující čekající na odbavení. Na základě dřívějších pokusů propašovat na palubu letadel zbraně už po 13 měsíců musel každý cestující projít kontrolou magnetometrem; proto Byck v 7:15 přistoupil k letištnímu policistovi, třiadvacetiletému George N. Ramsburgovi a z bezprostřední blízkosti ho zezadu několikrát střelil do hlavy. Muž byl na místě mrtev.
Poté využil zmatku, přeskočil přepážku, proběhl uličkou určenou pro výstup z letadla dostal se do připraveného letadla, kde už byl personál a prvních osm odbavených cestujících (z původních devětačtyřiceti). Byck na cestující, začínající panikařit, zařval: „Vraťte se!“ a se zbraní v ruce vyzval kapitána Reese Douglase Loftina a prvního důstojníka Freda Jonese, aby „okamžitě z letiště vypadli“. Oba se mu pokoušeli vysvětlit, že nemohou zahájit pojíždění, protože kola stroje jsou dosud zajištěna zarážkami. To Bycka ještě víc rozběsnilo; začal střílet a oba muže v kokpitu zranil.
„Příští do hlavy!“
Do událostí zasáhl třicetiletý policista Charles Troyer, hlídkující u jiné brány asi dvacet metrů daleko. Bycka zaregistroval, zkusil ho dostihnout a dokonce po něm vystřelil, ale šílenec stihl nastoupit a zavřít za sebou dveře. Troyer zkoušel poškodit pneumatiky, ale služební zbraň ráže 38 to neměla dostatečný potenciál. Duchapřítomný muž zákona doběhl k mrtvému Ramsburgovi a sebral mu jeho Magnum 357.
Byck mezitím řádil v kabině a choval se jako smyslů zbavený. Popadl jednu z cestujících a dovlekl ji k pilotům, poté ji odtáhl zpátky a vrátil se s letuškou. Vystřelil podruhé, podle výpovědí do stropu kabiny, ale také nejspíš piloty opět zasáhl a pronesl jasnou pohrůžku: „Příští už vám vpálím do hlavy.“
Tři mrtví
Troyer mezitím slyšel střelbu v letadle, takže po pokusu opět prostřelit pneumatiky vyběhl po přistavených schůdcích a přes okno v nástupních dveřích viděl pobíhajícího Bycka. Vypálil proto skrz okno a podle následné zprávy únosce zasáhl. Státní úřad soudního lékaře popsal, že Byck byl zasažen do břicha, hrudníku a spánku; všechny tři rány mohly být bezprostřední příčinou smrti. Poněkud matoucí je skutečnost, že zásah do spánku si měl způsobit Byck sám v sebevražedném úmyslu, ale cestující na palubě tvrdili, že ještě krátce žil a sténal „pomozte mi“.
Následovala evakuace osmi cestujících a tří letušek - jedna při opouštění letadla upadla a poranila si záda. Bohužel zranění piloti na tom byli podstatně hůř: první důstojník Jones (32) po vyproštění z kabiny přes veškerou snahu lékařů na University of Maryland krátce po incidentu zemřel, kapitán Loftin (39) s vážnými zraněními přežil a později se opět vrátil do kokpitu letadla.
Nakonec se „ocenění“´dočkal
Zápalné zařízení v Byckově aktovce bylo přímo na letišti zlikvidováno specializovaným armádním týmem z nedalekého Ford Meade. Rozeběhlo se i pátrání po identitě únosce, zpočátku označeného jako muže vysokého 180 cm a vážícího asi 113 kg. Záhy však byl Byck identifikován na základě otisků prstů, získaných při jeho nástupu do armády. „Nemáme žádné informace, které by nasvědčovaly, že šlo o čin více než jednoho člověka, jehož nenávist musela být značná, pokud nebyl duševně narušený. Na palubě letadla mohlo dojít k obrovské katastrofě, pokud by jeho bomby vybuchly,“ uvedl vyšetřovatel FBI Thomas H. Farrow poté, co byly prozkoumány nahrávky, pořízené únoscem těsně před činem. Nelze tedy v žádném případě tvrdit, že motiv využít civilního letadla pro destrukci byla ojedinělá… Pouze na okraj: v době potenciálního útoku Nixon ani jeho manželka Pat v Bílém domě nebyli, ale prezident stejně svůj úřad do zdárného konce nedotáhl - pod vlivem aféry Watergate byl nucen 9. srpna 1974 abdikovat.
Celá záležitost proběhla tiskem, protože Byck jednu z kazet poslal i proslulému držiteli Pulitzerovy ceny Jacku Northman Andersonovi.Nicméně Samuelova představa se nenaplnila - hrdinou se rozhodně nestal. Alespoň v uměleckém světě zanechal svou stopu - v roce 1991 byl uveden muzikál Assassins (autoři Stephen Sondheim a John Weidman), v němž zazněly Byckovy první audionahrávky. Samotným činem se pak inspiroval film The Assassination of Richard Nixon (v naší distribuci Zabiji Nixona), natočený v roce 2004. Hlavní postavu, jejíž jméno bylo upraveno na Sam J. Bicke, ztvárnil Sean Penn.
Zdroje:
The New York Times (tištěné vydání novin z 23. 2. 1974)
Zabiji Nixona (The Assassination of Richard Nixon), film- režie Niels Mueller
