Článek
Formule 1 je jedním z nejsledovanějších motoristických podniků a jako taková je i nepochybně obrovskou komerční záležitostí. Jsou to jednoduché počty, znásobené opakovaným tvrzením, že F1 je na vrcholku prestiže a každý by v ní chtěl působit. Jména pilotů jsou známá fanouškům po celém světě a obdiv je přímo úměrný věhlasu celé série. Jenže pokud nadzvedneme poličku, tak pochopíme, že přetechnizovaný svět (jemuž se asi dost dobře nejde vyhnout) deformuje a degraduje ve velké míře naše životy, tak proč by měly být zrovna kdysi tolik obdivované ,formulky‘ výjimkou?
Žádný problém posledních let
Pan Hladík ve svém článku sčítá důvody, proč ztrácí F1 své základní DNA. Problém většiny fanoušků, odborníků (někteří jsou jimi spíš na papíře) a hlavně médií spočívá v tom, že v drtivé míře hodnotí posledních pár let. Přitom by se stačilo podívat do minulosti, lhostejno jak dávné, a našli bychom velké množství paralel, z nichž jakoby se nikdo nechtěl poučit. Namátkou stačí vzpomenout na problémy s vysokými spoilery, což vedlo mimo jiné k vážným nehodám G. Hilla a J. Rindta ve Španělsku 1969, téměř skandální případ s Brabhamem BT46B s ohromným ventilátorem (1978), čachrování se světlou výškou monopostů a triky s vodními nádržemi (1981 a 1982) a kouzla s váhovým limitem, kvůli němuž byl v roce 1984 - jako jediný v historii - vyloučen ze šampionátu tým Tyrrell (byť jeho causa vypadá jako notně zpolitizovaná).
Proč připomínáme tyto milníky na cestě F1? Ve většině případů byl základem nedostatečně jasný výklad pravidel a nedomyšlené kroky. Výsledkem pak byly změny uprostřed sezóny nebo korekce, které občas situaci ještě zhoršily. Pořád se bavíme o formuli 1 a její výjimečnosti, pak bychom mohli a měli očekávat, že pokud už se děje změna takového rozsahu (a mluví se o ní několik let), bude natolik sofistikovaná, že ji nikdo nebude moci zpochybnit. Místo toho už po třech závodech zjišťujeme, že těch mezer je daleko víc než děr v proslulém ementálu - a není vůbec náhodou, že se na diskusních fórech objevují názory, že by management F1 měl vlastně poděkovat Trumpovi za jeho aktivity na Blízkém Východě, protože zrušení dvou závodů (v Saúdské Arábii a Bahrajnu) poskytlo velkorysý prostor alespoň největší maléry nějak vyžehlit.
Kdo vlastně pravidla dělá?
Pokud chcete jednoznačný důkaz, jak se při tvorbě pravidel postupuje mnohdy velmi vágně, zacouvejte do roku 1982. Ten začal nejen stávkou pilotů, k niž se ještě vrátíme, ale také sérií diskvalifikaci a dohadů. V Long Beach si proto Ferrari připravil jednoznačnou provokaci, aby poukázal na nedostatky v řádech. V nich se tehdy psalo, že zadní spoiler nesmí být širší než 110 cm. Maranello proto osadilo vůz dvěma spoilery stupňovitě umístěnými za sebou, takže v součtu činily 220 cm - jenže onen problém tkvěl ve faktu, že předpisy nikde jasně neuvedly, zda na zádi musí být jen a pouze jedno křídlo. Tato mezera v řádech umožnila Italům dát na vůz dva předpisové spoilery a nikoli jeden vedle druhého, ale hezky za sebou. Že byl po závodě Gilles Villeneuve diskvalifikován ze třetího místa stáj až tolik nemrzelo, protože účel světil prostředky - pravidla se, bohužel opět během sezóny, začala prověřovat a upravovat.
Proto se vracím k oné otázce - změny byly avizovány několik let dopředu, tudíž měli jejich tvůrci dost času na to, aby se mohli věnovat všem alternativám a vychytávkám. Místo toho se už po třetím závodě zjišťuje, že je „cosi shnilého ve státě formulovém“.
Nepoučitelní nebo ovlivnění?
Jak už bylo uvedeno, těch přešlapů bylo v minulosti plno a musely být často likvidovány zákazem nebo omezením. Je jasné, že určitá skupina konstruktérů či designérů využívá takzvané šedé zóny a mezerách v pravidel zcela vědomě a s vyhlídkou na umožněnou výhodu ve stylu „co není zakázáno, je vlastně povoleno“. Ostatně stačí vzpomenout na rok 1994, kdy při tankování u stáje Benetton vzplanul vůz Jose Verstappena. Tým byl vyšetřován za problematické úpravy tankovacího zařízení a hrozilo mu dokonce vyloučení ze šampionátu. Jenže F1 si u někoho, kdo vedl průběžnou klasifikaci, takové skandály jednoduše nemohla dovolit, proto bylo konstatováno, že „stáj pravidla nedodržela, ale zároveň je významně neporušila“ - jinými slovy, šelma psovitá, co slupla blahé paměti Červenou Karkulku i s babičkou a obsahem košíčku se nasytila a mektavé stvoření bylo ušetřeno.
Že podobné praktiky vůbec neznamenají, že by se nedočkaly opakování, dokazuje i smutně proslulá Spygate z roku 2007. Kosmetické „vyloučení“ a zdánlivě „mastná“ pokuta stáji McLaren šampionát nijak neovlivnila. V tomto směru je potom komické, že Tyrrell ve zmíněném roce 1984 zmizel ze šampionátu za prohřešek ve své podstatě mnohem méně závažný a ještě v některých případech ne zcela prokázaný.
Mediální obraz
F1 už dlouhé roky vyzdvihuje fakt, že je na samé špici techniky. Přitom pokud se zeptáte fanoušků, kteří v této oblasti něco pamatují, s nostalgií zavzpomínají na burácející motory a skutečné závodní DNA. Už v roce 1991 budoucí šampion Nigel Mansell po odstoupení z GP Belgie prozradil, že mu jednoduše zhasl motor. Což v minulosti znamenalo totální škodu. Jenže když jeho Williams přitlačili do boxů a resetovali program, agregát naskočil a běžel jako hodinky. To samo o sobě leccos vypovídá. Odpůrci budou tvrdit, že vývoj je nezbytný a nepřehlédnutelný, ale aniž bychom chtěli šířit nějaké poplašné zprávy, za chvíli budou sedět piloti v komfortních boxech v depu a řídit dálkově vozy na trati - nikdo se nezraní, nikdo nebude čelit žádné hrozbě.
Vzpomínám si na Artura Merzaria, nepříliš úspěšného, ale rozhodně ne špatného pilota, jenž se proslavil jako jeden ze zachránců Niki Laudy z ohnivého pekla na Nürburgringu (a to Rakušana vůbec neměl rád). Na otázku, zda se po takovém zážitku bude bát znovu usednout do vozu, prohlásil: „Toto povolání jsem si svobodně zvolil s vědomím všech rizik, která přináší. Těžko budeme mluvit o srovnatelném bezpečí u specifických monopostů a automobilů v běžném provozu.“ Když srovnáme tehdejší platy pilotů s těmi dnešními, museli bychom se smát, za jaké sumy opravdu riskovali život. Jenže závodění, pokud bude ještě soubojem pilotů či pilotek ve vozech na trati prostě nebezpečí ponese. A snažit se udělat sterilní, superbezpečný vůz se musí někde promítnout.
Historie není přežitkem
Docela na závěr - F1 je ohýbaná nejen tlakem zevnitř, ale i zvenku. Dá se říci, že medvědí službu jí dělají sdělovací prostředky, které donekonečna omílají události posledních pěti let - čímž si vychovávají takové příznivce, kteří díky tomu ztratí o cokoli staršího jakýkoli zájem. Pokud se zeptáte většiny moderátorů, co se stalo před dvaceti nebo pětadvaceti lety, budou na vás hledět jako na mimozemšťana, protože to jednoduše nevědí a sami sebe přesvědčují, že vlastně ani nepotřebují. Ostatně: Arvid Lindblad, letošní jediný nováček, je 782. pilotem, kteří absolvovali aspoň jeden mistrovský závod v historii F1. Kolik z těch téměř osmi stovek dokáže skutečný fanoušek F1 vyjmenovat? Někteří mají problém i s uvedením všech mistrů světa…
Pak jsou tu filmy, jejich přínos je silně problematický. Ať Rivalové (2013) nebo F1: The Movie (2025) sice na laiky nebo sezónní fanoušky působí bombasticky, ale jejich dopad je velmi diskutabilní. U Rivalů, kteří reflektují na skutečné události (a nelze napsat inspirováno, protože tady jde opravdu o sezónu 1976), najdeme neuvěřitelné množství chyb a nesmyslů (a nelze se schovat za pochybnou filmovou fikci) - ale pokud na ně poukážete, dostanete vynadáno, že kazíte dojem z filmu. F1: The Movie zase působí jako líbivá limonáda zcela popírající přirozená fakta. Pro představu - píše rok 1980 a najednou vás někdo transformuje do roku 2020. A vy si bez problémů poradíte se všemi technickými změnami. Jenže je to film, propagovaný piloty a mající oficiální záštitu, tak to tak asi skutečně může existovat.
Epilog
Tím se také chci rozloučit: ona stávka v roce 1982 vedla tehdejšího neomezeného bosse Bernie Ecclestonea k výroku: „Piloti nejsou důležití. Za každého může nastoupit ihned deset dalších.“ Opět to nebylo nic nového pod sluncem, něco podobného už fanoušci zažili před tragickým závodem v barcelonském parku Montjuïch o sedm let dříve. Piloti proto spíš budou ,držet basu‘ a chválit i věci, které se jim zrovna nelíbí. V současné době se rychle zapomíná a není problém vytvořit nové hrdiny. A protože - ačkoliv to lidé zuřivě odmítají - světu vládnou skandály, bulvár a povrchní dění, dnes už minimum lidí dokáže z hlavy vyjmenovat třeba pilota, který jako jediný při svém debutu vyhrál Grand Prix nebo jezdce tak dobré, že ve své premiérové sezóně skončili v konečné klasifikaci mezi prvními třemi. Může se zdát, že to se současným děním v F1 nemá nic společného - ale pokud nadzvedneme pokličku a podíváme se na dno divotvorného hrnce, možná nás překvapí, jak pravdivý je zcela opačný stav.
Zdroje:
