Článek
Tímto článkem vše začalo:
A teď k článku kritika.
1. Pseudonym autora
Pod pseudonymem „Robertino“ autor kritizuje článek pro údajně neověřená fakta. Netransparentnost identity autora je však pro seriózní publikování kritiky, otázek autorských práv a analýz základním předpokladem pro vnímání věrohodnosti kritika.
2. Podobnost skladeb
Robertino tvrdí, že podobnost skladeb Alt wie ein Baum (Puhdys) a '39 (Queen) může být náhodná, protože vytažených (asi z klobouku) „šest písniček v tuctu“ má podobné akordy a rytmy. Toto zobecňující tvrzení je nejen přitažené za vlasy, ničím podložené, ale jde proti velice vzácné a nápadné shodě tónů obou písní, ale i proti tvrzení Puhdys, že skladbou chtěli vzdát poctu tvorbě skupiny Queen.
Zcela i pomíjí, že spor o plagiátorství George Harrisona s písní My Sweet Lord (viz článek Something …) byl rozhodnut soudně, protože Harrison se mohl bránit a soud přesvědčit, že nešlo o krádež. Podstatou demokratického světa i je, že autor, domnívající se, že byl poškozen, se též může u soudu domáhat svých práv. Toto východní blok ale vůči západním skupinám příliš neřešil a leccos se obcházelo. Robertino dokonce neuvedl nic pro nevědomou inspiraci Puhdys, jako to udělal George Harrison.
3. Socialistický režim
Robertino chce nějaký „důkaz“, že východní režim nařídil ignorovat autorská práva. To ale není třeba. NDR nebyla nástupnickou zemí po rozpadu Německa a k Bernské úmluvě o ochraně autorských děl se přihlásila až koncem 70. let. To jí umožnilo přebírat zahraniční díla bez právních následků. Tento systémový nedostatek uvedený v mém článku Robertino zcela přehlíží.
4. Reakce Queen
Robertino dále uvádí, že Queeni „nebrali východní blok jako konkurenci“. To asi ne, tak to i ve svém článku nakonec píši, že kopírování brali spíš jako východní kuriozitu. Ale díky absenci Bernské úmluvy a železné oponě nemělo ani smysl na plagiáty reagovat. Z toho ale automaticky nevyplývá, že by ve zdravém prostředí neměli zájem plagiátorství řešit.
5. Puhdys od roku 1976 dobývali NSR
Takové tvrzení Robertina je značně přehnané. Jako německá kapela měla v NSR o něco jednodušší cestu a před zhroucením východního bloku prodala přes 20 mil. desek. Byla pravděpodobně nejúspěšnější skupinou z NDR. Ale větší aktivity v NSR zahájila až v roce 1983. Pro režim v NDR však byla především zdrojem valut, kterých si část mohla nechat (mimochodem další negativní vliv režimu). Její desky ale nepřinesly žádný zásadní průlom nejen v Německu, ale ani v Anglii či USA, přestože byla taková očekávání. O „dobývání NSR“ proto nemůže být ani řeč.
6. Skladby k filmu Legenda o Pavlovi a Pavle
Novinářskou zkratkou jsem napsal, že režisér nemohl použít hudbu západní (kvůli valutám a režimu), a tak vznikly plagiáty od Puhdys. Ok, tak tedy podrobněji. Autorem hudby je skutečně skladatel Peter Gotthardt, který ale vědomě složil plagiáty. Že by o tom Puhdys nevěděli, a už vůbec, že by to nerozpoznali, je těžko uvěřitelné. Nešlo tedy o žádnou nevědomost, na čem se podílejí. Mezi autorem hudby a Puhdys to později došlo i tak daleko, že na skupinu dvakrát poslal právníka, protože tvrdila, že skladby jsou její, a autor hudby čelil dotazům, jak si může dovolit vydávat hudbu Puhdys za svou.
7. Zákaz filmu
O znalostech Robertina leccos naznačuje tvrzení, že film neskončil v trezoru kvůli politice, ale kvůli emigraci těchto herců: Angelicy Dormröse, Roberta Glatzedera a Heidemarie Wenzela. Nic ale neukáže na neznalost Robertinovu, jako Robertino sám.
Promítání filmu bylo postupně omezováno pro ztrátu „oficiální přízně“ v roce 1976.
- Angelica Domröse opustila NDR v roce 1980 a přestěhovala se do Západního Německa. Pouze v roce 1976 oficiálně požádala o souhlas s vystěhováním a tím zesílil politický tlak na omezování filmu.
- Robert Glatzeder s rodiči a bratrem opustili NDR v roce 1982 a přestěhovali se do Západního Berlína.
- Heidemarie Wenzelová byla v únoru 1988 vyhoštěna a žila v Západním Německu.
Všichni tu víc, tu míň vyjadřovali své nesouhlasné postoje k režimu. Emigrace či vyhoštění ale nemohlo být důvodem k postupné cenzuře filmu už v roce 1976. Šlo jednoznačně o politický tlak, protože režimu vadila popularita, volnost, nekonvenční přístup filmu i mírná kritika pořádků. Šlo jednoznačně o politický zásah.
8. Vydání „rokenrolové“ desky Puhdys
Ano, místo roku 1976 jsem v prvním článku uvedl chybně rok 1979. Hluboce se omlouvám za tento politováníhodný překlep. Další kritika, že „…v roce 1980 ji uvolnil na trh i slovenský Opus, ale to jsme se nikde nedočetli …,“ byla zbytečná, když v mém článku bylo a je uvedeno „… vydané německou Amigou a později i (česko)slovenským Opusem …“
A pokud jde o moji poznámku, že deska Puhdys suplovala nedostatek západního rokenrolu, tak na tom nemám co měnit. Od začátku normalizace byl rokenrol upozaďován, potlačován a na deskách téměř nevycházel. Tvrzení kritika Robertina „… troufám si říci, že kvalitní hudby bylo v ČSSR pořád dost, zvláště když naši interpreti v letech 1948 až 1989 vytvořili přes tři tisíce coververzí.“ mi zní jako slova vrchního cenzora.
