Článek
Když skupina Puhdys natočila jednu ze svých ikonických písní Alt wie ein Baum, samozřejmě se debatovalo o tom, nakolik byla podobná songu skupiny Queen '39. Byla, bezesporu. Jenže nemusíte být školeným hudebníkem, abyste vytáhli šest písniček v tuctu a seznali, že jsou si nejen náladou, ale i rytmem a akordickými postupy podobné. Ostatně klasický „čtvereček“ v podobě Cdur, Amol, Fdur a Gdur „drhla“ většina amatérských i profesionálních kytaristů a nikdo se nad nějakým plagiátorstvím nepozastavoval.
Kopie ,mimochodem'
Ono totiž opravdu nemuselo jít o záměr či vědomé kopírování. Stačí připomenout případ George Harrisona a jeho hitu My Sweet Lord z jeho sólového trojalba All Things Must Pass. Skončil u soudu, protože jeho píseň nápadně připomínala skladbu He's So Fine autora Ronnie Macka (interpret skupina Chiffons). Harrison se s největší pravděpodobností vědomého plagiátorství nedopustil, jen možná nápěv či melodii někde zaslechl a nechal se jí inspirovat. Ostatně společnosti Bright Tunes zaplatil odškodné 600 000 liber, ačkoliv drtivá většina hudebních kritiků kladla otázku, kam by se He's So Fine bez Harrisonovy verze dostala. Odpověď - zapadla by, protože vyšla v roce 1962 a žádný velký úspěch se nekonal.
Ale pojďme zpět k Puhdys a článku pana Duchka. Osobně bych si nikdy netroufal posuzovat úroveň nakládání s autorskými právy v sousední zemi. Pokud existují důkazy, že bylo někým nařízeno, že se mají ignorovat, pak si je rád prohlédnu. Existuje totiž protiargument: Puhdys totiž od roku 1976 (tedy v roce, kdy se Alt wie ein Baum objevila) začali dobývat NSR, tedy Západní Německo, a dokonce uzavřeli smlouvu s labelem Hansa. Pokud by to byli ,enderáčtí zloději', nikdy by k tomu nemohlo dojít. Spíš - a to je opravdu můj osobní názor - se Queen a další západní skupiny vůbec podobnými záležitostmi nezabývali, protože dost možná nebrali východní blok jako zásadní konkurenci. Pokud by totiž prosadili žalobu, Puhdys by měli s výjezdy na západ utrum - a to se evidentně nestalo. Jinak by o nich nepsal i kultovní západoněmecký hudebně-zábavný časopis Bravo (51/1976).
Něco málo o filmu
O znalostech Petra Duchka leccos naznačuje i zmínka o filmu Legenda o Pavlovi a Pavle. Režisér Heiner Carow skutečně chtěl použít písničky Bee Gees resp. Slade do filmu kvůli zdůraznění zaměření filmu především pro mladou generaci, jenže nedostal povolení zajistit oficiální cestou jejich použití. Takže nastoupili autor hudby Peter Gotthardt a scénárista Ulrich Plenzdorf - a ti dva ,spíchli' narychlo písničky Geh zu ihr a Wenn ein Mensch lebt. Tedy žádní Puhdys jako autoři, ti obě skladby dostali už hotové a jen je dvakrát nahráli - jednou pro film, poté na desky. Film rozhodně neskončil v trezoru kvůli obsahu a politickému utahování šroubů, ale z důvodu emigrace či vystěhování tří hlavních protagonistů - Angelicy Dormröse, Roberta Glatzedera a Heidemarie Wenzel. Zjevně ale dostatečně dlouho poté, co ho shlédly ony tři miliony diváků, promítal se i u nás a běžel v televizním vysílání. A znovu, žádná žaloba ze strany Bee Gees a Slade neexistuje - nebo pokud ano, rád si ji prohlédnu.
Ach, ten Rock'n'Roll
Nakonec tu máme fantastický přemet týkající se desky Rock'n'Roll Music. Podle pana Duchka měla vyjít v roce 1979. Není až tak důležité, že se tak stalo o tři roky dříve a byla běžně k dostání v pražském paláci Dunaj na Národní třídě, kde sídlilo kulturní centrum NDR (v roce 1980 ji uvolnil na trhy uvedený slovenský Opus, ale to jsme se nikde nedočetli, jinak tu deska už čtyři roky běžně kolovala). Nešlo v žádném případě o suplování rock and rollu, protože si troufám říci, že kvalitní hudby bylo v ČSSR pořád dost, zvláště když naši interpreti v letech 1948 až 1989 vytvořili přes tři tisíce coververzí. Ovšem nikoli s původním, ale novým, tedy českým textem, přičemž 90 % předloh vytvořili interpreti na západ od Železné opony, tedy žádní Lev Leščenko, Alla Pugačeva či Vesjolyje rebjata. Puhdys byli osloveni, aby natočili covery slavných rock'n'rollů (ovšem bez politického pozadí v textech), aby se zbytečně nevyhazovaly devizy za nákup originálů. Možná vás napadne, že opět kradli - jenže existuje historka, že při setkání s Chuckem Berrym ho požádali, aby jim napsal slova na Brown Eyed Handsome Man (tehdy jim řekl, že už si je nevybavuje). A jak bylo řečeno, už tu byly vazby na západ - nehledě k tomu, že deska se prodávala naprosto jedinečně a zisk bezpochyby pokryl i licentní poplatky.
Epilog
Puhdys jsou často označováni za prorežimní skupinu, těžící z náklonnosti vlády NDR. Je to určitě hodně zajímavý názor a při práci na knize o tomto německém fenoménu jsem ho slýchal hodně často. Argumentuje se také funkcí Petera Meyera ve Výboru pro zábavní umění (ale nikdo nenašel jediný případ, že by nějaké své hudební kolegy poškodil) a faktem, že bubeník Günther Wosylus byl členem vládní strany. Jenže ten v roce 1979 odešel a posléze se přestěhoval do NSR, přesto skupinu žádný postih nečekal. Naopak, po krátké pauze se opět dala v roce 1991 dohromady a s obrovskou podporou fungovala až do roku 2016. Opravdu jen zásluha Ericha Honeckera a vlády soudruhů NDR?
Ať už Puhdys vědomě či nevědomky „obšlehli“ písničku Queen (napíše pan Duchek také zamyšlení či porovnání hitu Queen We Will Rock You a skladby Petera Nagye Láska je tu s nami?), jejich téměř čtyřicetiletá kariéra naznačuje, že si svou popularitu a slávu nevydobyli jedinou písničkou podobnou s jinou ze Západu.
