Článek
Výběrové řízení má být symbolem férovosti. Uchazeči předloží podklady, splní podmínky, přijdou před komisi, jsou hodnoceni podle předem nastavených pravidel a nejlepší má zvítězit. Alespoň tak si veřejnost představuje proces, v němž kraj hledá ředitele své příspěvkové organizace. Jenže příběh výběrového řízení na vedení Domu seniorů Mladá Boleslav ukazuje, jak rychle se může jednoduchá otázka „kdo uspěl a proč?“ změnit v úřednickou mlhu.
Výběrové řízení proběhlo. Uchazeči byli hodnoceni. Existoval bodový systém. Komise stanovila pořadí. Jeden z kandidátů byl podle samotného Středočeského kraje vyhodnocen jako nejvhodnější. Jenže následně přišlo oznámení, že výběrové řízení se bude opakovat. Bez srozumitelného vysvětlení, proč k tomu došlo. Bez jasného popisu toho, co se mezi jednáním komise a rozhodnutím Rady Středočeského kraje vlastně stalo.
A právě zde příběh začíná být zajímavý.
Když jeden z uchazečů požádal podle zákona o svobodném přístupu k informacím o dokumenty, které mají průběh a výsledek řízení objasnit, nepoložil žádnou absurdní otázku. Nechtěl osobní údaje svých konkurentů. Výslovně připustil jejich anonymizaci. Nechtěl ani po úřednících, aby vytvářeli nové právní rozbory. Chtěl existující podklady: zprávu výběrové komise, své hodnoticí listy, závěrečné hodnocení, materiály předložené Radě kraje a záznamy, z nichž lze zjistit, jak se dospělo k rozhodnutí celé řízení zopakovat.
Odpověď kraje však přinesla více otázek než odpovědí.
Kraj například sdělil, že do výběrového řízení bylo přihlášeno osm uchazečů. Jenže otázka zněla, kolik uchazečů se výběrového řízení skutečně zúčastnilo. To není totéž. Dále úřad potvrdil, že komise sestavila pořadí kandidátů, že jeden z nich byl vyhodnocen jako nejvhodnější, ale současně že žádného uchazeče nedoporučila ke jmenování. A aby byl příběh ještě méně přehledný, v dalším odstavci se objevuje „vybraný uchazeč“, který měl z výběrového řízení odstoupit.
Takže kdo byl vlastně vybrán? Kdo byl nejvhodnější? Kdo byl doporučen? A pokud nebyl doporučen nikdo, jak mohl existovat „vybraný uchazeč“?
Možná pro to existuje zcela logické vysvětlení. To je dokonce velmi dobře možné. Jenže právě proto existují zápisy, hodnoticí listy a dokumentace výběrových komisí. Aby veřejná správa nemusela říkat: věřte nám. Aby mohla říci: tady jsou podklady, podívejte se.
Jenže právě u těch nejzajímavějších dokumentů přišla překvapivá odpověď.
Kraj potvrdil, že hodnoticí listy existují. Potvrdil, že hodnocení probíhalo bodově. Potvrdil, že konkrétní uchazeč získal 50 bodů a skončil na třetím místě. Když ale požádal o své vlastní hodnoticí listy elektronicky do datové schránky, nedostal je. Bylo mu řečeno, že se na ně může po předchozí domluvě přijít osobně podívat.
Proč? To je možná nejzajímavější otázka celého příběhu.
Čeho se může veřejný úřad obávat na tom, že uchazeči zašle elektronickou kopii dokumentu, jehož existenci sám potvrzuje? Proč má občan cestovat na úřad a nahlížet do materiálu pod dohledem, když požádal o elektronickou kopii a zákon s elektronickým poskytováním informací výslovně počítá? Jestliže dokument obsahuje údaje jiných lidí, lze je anonymizovat. Jestliže existuje zákonný důvod dokument neposkytnout, má úřad možnost vydat rozhodnutí a svůj postup právně odůvodnit.
Nejhorší variantou je něco mezi: dokument existuje, nedostanete ho, rozhodnutí o odmítnutí také ne, ale můžete se přijít podívat.
To není transparentnost. To je administrativní kouřová clona.
Stejně zvláštně působí odpověď na žádost o záznam z jednání Rady kraje. Žadatel se výslovně ptal nejen na zápis, ale také na případný zvukový záznam, písemný záznam diskuse nebo jiný dokument zachycující projednávání. Odpověď? Zápis je na internetu. A co ostatní záznamy? Existují? Neexistují? Byly pořízeny? Na to odpověď mlčí.
Právě zde se z obyčejného příběhu jednoho neúspěšného výběrového řízení stává otázka veřejného zájmu.
Středočeský kraj nehospodaří se soukromou firmou jednoho majitele. Spravuje veřejné instituce, veřejné peníze a veřejnou moc. Ředitelé krajských příspěvkových organizací rozhodují o významných rozpočtech, personálu i kvalitě veřejných služeb. Transparentnost jejich výběru proto není nějakým rozmarem zvědavého uchazeče. Je základním požadavkem důvěryhodné samosprávy.
Nikdo netvrdí, že kandidát na třetím místě měl automaticky získat funkci. Z ničeho takového právní nárok nevzniká. Nikdo také bez důkazů nemůže tvrdit, že výběrové řízení bylo zmanipulované.
Ale právě proto je tak nepochopitelné, proč kolem dokumentů vzniká tolik zdrženlivosti.
Jestliže bylo všechno v pořádku, pak by zveřejnění zákonem přístupných a anonymizovaných podkladů mělo být nejlepším způsobem, jak jakékoli pochybnosti ukončit. Pokud komise postupovala korektně, dokumenty ji očistí. Pokud Rada kraje měla legitimní důvod nikoho nejmenovat, dokumenty jej vysvětlí. Pokud odstoupil nejvýše hodnocený uchazeč a komise následně doporučila celé řízení zopakovat, není důvod tento jednoduchý sled událostí skrývat za několik navzájem nejasných vět.
Čím méně veřejná správa vysvětluje, tím více prostoru sama vytváří pro podezření.
A tak se nakonec otázka neptá jen na jedno výběrové řízení v Mladé Boleslavi. Ptá se na něco většího: jak transparentně Středočeský kraj skutečně vybírá vedení svých organizací?
A hlavně: proč je někdy jednodušší uchazeči nabídnout židli v kanceláři a možnost „nahlédnout“, než mu poslat dokument, který už dávno existuje?
Možná se kraj nebojí vůbec ničeho. Pak je ale nejvyšší čas to dokázat.
Ne tiskovou frází. Ne odkazem na obecnou stránku webu. Ne pozvánkou k osobnímu nahlédnutí, ale dokumenty.
Zdroj:
Nejvyšší správní soud (2022) Rozsudek ze dne 6. 12. 2022, č. j. 7 As 50/2022-48. Brno: Nejvyšší správní soud. Dostupné z: Vyhledávač NSS – 7 As 50/2022-48
Česko (1999) Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné z: Zákon č. 106/1999 Sb.
Středočeský kraj (2026) Vyřízení žádosti o poskytnutí informací č. j. 126591/2026/KUSK ze dne 9. 9. 2026, sp. zn. SZ_126591/2026/KUSK, InfZ 260/26. Praha: Krajský úřad Středočeského kraje. V tomto dokumentu kraj uvádí mimo jiné existenci bodového hodnocení, pořadí uchazečů a možnost osobního nahlédnutí do hodnoticích listů.
