Když Putin zaútočí na Polsko, budou naši spoluobčané prchajícím ženám a dětem nadávat do parazitů?

Kdyby to Ukrajinci v únoru 2022 vzdali a jednoduše kapitulovali, ruské tanky by byly minimálně na slovenských hranicích. A kdo ví, co by se stalo dál. Třeba jak tady sedíme, tak bychom už tady neseděli. Vzpomeňme, jak namlsaný byl Hitler, když jeho armáda kráčela od jednoho vítězství k druhému.

Kvůli tomu, že to Ukrajinci nevzdali, tady můžeme sedět v bezpečí, řešit různé ptákoviny, neúprosně bojovat o zlevněné slunečníky v Lidlu a nadávat na všechno, hlavně na Ukrajince, že to jsou prý váleční štváči, že prý prodlužují válku a když k nám utíkají před válkou, tak to jsou prý paraziti. Nikdo si ale nepřeje mír více než právě Ukrajinci, kterým ty ruské rakety, na rozdíl od nás, denně padají na hlavy.

Naši spoluobčané žijící v bezpečí, aniž by jim ty ruské rakety padaly na hlavy, mohou vyrazit například na setkání s „vlastenci“ Jindřichem Rajchlem a Jaroslavem Foldynou. Jedno takové setkání se konalo letos v únoru v kladenské restauraci U Meisnerů, kde se starší žena představitelů SPD a PRO zeptala, „jaké mají recepty na repatriaci těch statisíců ukroparazitů, co sem přitáhli po únoru 2022 drancovat náš sociální, zdravotnický a i školský systém“.

Kladu si otázku. Pokud by Rusové zaútočili na Polsko a od prvního dne by na celé území Polska dopadaly ruské rakety, jako tomu bylo v případě Ukrajiny, a k nám by za bezpečím utíkaly statisíce polských žen a dětí, budou je naši spoluobčané považující se za „vlastence“ také označovat za parazity, co sem přitáhli drancovat náš sociální, zdravotnický a i školský systém?

Naši „vlastenci“ by samozřejmě mohli namítat, že žádný ruský útok například na Polsko nehrozí, protože co by z toho Putin měl, přece není blázen a podobně. Jednoduše stejná argumentace, kterou ti samí „vlastenci“ používali do poslední minuty před ruskou invazí na Ukrajinu.

My si do jisté míry můžeme užívat komfort, že nemáme společnou hranici s Ruskem. Kdo ji v Evropě má, zvyšuje výdaje na obranu, na hranicích buduje opevnění a připravuje se na ruský útok. Až na Bělorusko, které už ale je plně vazalem Kremlu.

Nyní jednoduše nejsme „první na ráně“, jako tomu bylo před druhou světovou válkou, tudíž můžeme klasicky nadávat na všechno. Ti, co jsou „první na ráně“, se připravují na ruský útok. Jsou snad hloupí, jsou váleční štváči, chtějí válku s Ruskem? Zatímco Češi to vše prohlédli, že nic takového nehrozí a nemusíme to vůbec řešit?

Mezitím, co se ve Skandinávii, v Pobaltí a v Polsku připravují na nejhorší, u nás je nejsilnější politický proud, který jen nekonečně slibuje, jak vše bude levné, bude líp, vrátí, co Fialova vláda vzala, a u toho ochutnává dubajskou čokoládu, hraje pinčes, nebo se převléká za bramborové hranolky. A k tomu samozřejmě hlásá, že obranou a bezpečností vlastní země se nemáme zabývat a máme se jen zaměřit na to, aby vše bylo co nejlevnější. O to jde především. Suverenita a bezpečnost vlastní země? Nezájem! Důchody a slunečníky v Lidlu v akci? To je ta pravá národní hodnota a národní hrdost!

Ale to už je klasický znak populismu, že se nesděluje reálný stav věci a jen se maže med okolo úst a slibuje se, zatímco reálné problémy a hrozby se vytěsní. Tím samozřejmě nezmizí. Naopak se zvětšují, jelikož se neřeší. Nepopulární pravdu populisté jednoduše neříkají. Tím by byli sami proti sobě. Základem je nekonečné slibování všeho možného, že nikdo nebude muset nic dělat, všechno bude, oni to zařídí a bude líp. V dnešním světě obrovský hazard s budoucností vlastní země.

Lidskou přirozeností je, že člověk pozná, že udělal chybu, až když za to platí. Tak jen aby se i naši lidé během pár let nedostali do role těch před válkou utíkajících „parazitů“, o kterých mluví paní z kladenské hospody. Lehce se může stát, že i my, stejně jako miliony Ukrajinců, přijdeme o svoje domovy. Lidé, co by přišli o svoje domovy, kde třeba žili celý život, se pak v bezvýchodné situaci budou moci alespoň utěšovat, že jim nějaký populista slíbil, že budou mít levnější bydlení a levnější energie. Ale to už pak bude úplně jedno.