Článek
Má kolegyně v zaměstnání ráda a často k cestování využívá služeb dráhy a co jsem stačil poznat, zná různé „cestovací fígle“, o kterých jsem neměl ani tušení. Tyto fígle spočívají v ušetření peněz (kterých není samozřejmě nikdy dost) za jízdenky. Zná všelijaká pásma, takže zatímco já si koupím postaru jízdenku z bodu A do bodu B, ona si pořídí díky své mazanosti jízdenku z bodu A do bodu C, z bodu C do bodu D a teprve z bodu D má jízdenku do bodu B. Pěkně děkuju, nervy mám jen jedny a než tohle studovat, raději si dvacku připlatím.
Z jiného vyprávění jsem se dozvěděl, že když zaplatím u pokladny na nádraží platební kartou, mám to o deset korun levnější (nebo to bylo naopak?). A ještě odjinud jsem se dozvěděl, že když v autobusu platím slevovou „dopravní“ kartou, mám to o pět korun dražší, než kdybych platil hotově. Tak jako pardon, nějak postrádám v tomto systému logiku.
Zpátky k mé kolegyni. Jedná se o osobu mírně roztržitou, nicméně pásma má načtena. Nedávno mi vyprávěla, že dostala v metru pokutu tisíc korun českých. A důvod? Omylem si v mobilní aplikaci zakoupila jízdenku „mimopražskou“ a měla si zakoupit jízdenku „pražskou“. Stejná cena, stejné datum, jen ten renonc. Ovšem takový omyl se může stát komukoliv z nás. Zodpovědný revizor, který kolegyni kontroloval, nedokázal přijmout vysvětlení mé kolegyně a pokutu jí napařil. Zodpovědný revizor byl totální blbec. Marně se kolegyně odvolává ke „všem čertům“, všichni zodpovědní kývají, že pokuta být udělena neměla, nicméně nikdo kolegyni pokutu nezrušil.
Mnohokrát jsem slyšel, že svět se zbláznil. Já souhlasím. Zbláznil se proto, že na něm žije čím dál víc hlupáků.
