Článek
Jsem člověk spořivý, takže cíl mých rodičů byl splněn. Bonbóny si kupuji méně než ostatní, navíc se po nich kazí zuby, a tak si jich dopřávám malé množství. Raději si pytlíky bonbónů rozpočítám na basy piv a šetřím na pivu (i když nerad).
A nejsem v naší republice jediný spořivec. Spousta mých spoluobčanů slyší na slovo akce a je připraveno být před obchodem ráno před sedmou, tedy před otvírací hodinou. Úderem sedmé vlétne do obchodu, vyhledá požadované akční produkty a s pocitem, kolik že ušetřil peněz, obchod po nějaké době opouští. Jaká radost čiší z tváří těchto šťastlivců.
Ano i mě slovo akce hypnotizuje. Když zahlédnu v obchodu u nějakého zboží tu magickou cedulku s nápisem akce, zbystřím a mnohdy vábení podlehnu. Mají to v těch obchodech dobře vymyšlené a přiznám se, že i já patřím mezi průměrné české občany, kteří vzhledem k placení hypotéky, koupí levnější jogurt, máslo, párky nebo basu piv.
Nedávno jsem prováděl ve svém domě ordnung. S manželkou jsme se shodli, že spoustu věcí, které jsme si doma skladovali pro strýčka Příhodu, vlastně nepotřebujeme. Proto jsme se jali oslovit místní pobočku sběrných surovin a využili jejich nabídky, respektive nabídky našeho města. Po telefonické domluvě si objednám svozový vůz, který přijede až k mému domu, já zaplatím sto korun českých a pánové v modrých montérkách si nepotřebný majetek odvezou. Báječné.
Domluvil jsem si termín a skutečně v uvedenou dobu dorazili uvedení borci v pracovních oděvech. Jeden z nich na mě po příjezdu mával svazkem papírů formátu A4 a vyzval mě k prostudování Smlouvy o přepravě a využití/odstranění odpadu. Trochu jsem se zarazil při pohledu na množství papírů a také název smlouvy mě malinko znejistil. A co jsem se dočetl?
Stálo zde, že jsem se stal objednatelem a pánové v montérkách zhotovitelem. Ok, musí si vykázat nějakou činnost, tudíž chápu, že musí být nějaké to ujednání sepsáno. Takže po pročtení obou stran listu jsem podepsal. Ale moment! Následuje příloha s názvem Informační memorandum pro zákazníky a smluvní partnery o zpracování osobních údajů. Pěkně prosím tři listy formátu A4 oboustranně popsané. A co zde stálo napsáno? Vlastně to ani nevím, protože můj čas je drahý a nehodlám ho trávit četbou naprosto nepodstatných informací. Ale GDPR musí být, zhotovitel za to nemůže.
A co vyplývá z mého zážitku při odvozu nepotřebného majetku? My obyčejní smrtelníci šetříme, kde můžeme, protože se musíme nějak uživit. A jak šetří dámy a pánové na vysokých politických postech kdesi za sedmero horami a devíti řekami? Vymýšlí různé nevšední náležitosti, které se musí zaznamenávat na papír, aby bylo zřejmé, jak je náležitost důležitá. A protože je náležitostí veliká spousta, je potřeba čím dál tím více papíru. Kdyby mohl prostý občan těm (j) elitám poradit, řekl by jim, ať se na nějaké papíry vykašlou.
Možná jsem se měl vzbouřit a odvézt ten materiál sám do sběrného dvora. Ušetřil bych papír. Ale třeba ti chlapci měli v sousední ulici nabírat odpad z jiného domu a vzali to při jednom. Kdybych tedy jel já i soused svým autem, poškodili bychom ovzduší výpary zplodin z našich aut. Takhle byly zplodiny jen z jednoho vozu. Takže bych sice ušetřil na papíru, ale odneslo by to životní prostředí. Zkrátka začarovaný kruh.
