Článek
Potká člověk bytost mimozemskou, zkráceně Ufona. Ukazuje mu postupně, co všechno se na naší planetě nachází. Ufon poznává, co je tulipán, třešeň, višeň, slon, mobilní telefon a tlaková níže. Člověk mu vysvětluje, co jsou daně, vězení, vláda, šašci, proč lidé kradou a závidí (i když tomu leckdy sám nerozumí) a čemu a komu se lidé smějí a proč se někdy smějí hloupostem.
V tuto chvíli se dostává člověk k tomu, aby vysvětlil Ufonovi rozdíl mezi psem a kočkou.
„Milý Ufone,“ začíná člověk, „psi i kočky mají čtyři končetiny. Na rozdíl od nás, lidí, všechny čtyři končetiny používá při svém přemisťování. Sedne-li si na schody člověk, položí si nohy na spodnější schod a sedí na zadku. Chce-li to samé učinit pes, na spodní schody opře končetiny přední. Takový je rozdíl mezi lidmi a psem. To tak na úvod. Pokud by si na schody sedla kočka, pravděpodobně by seděla psím stylem. Nemůžu ovšem vyloučit, že kdyby si hrála s provázkem, který by chápala v obou předních končetinách, sedla by si jako člověk. V tom tkví jedna z charakteristik kočky – je nevyzpytatelná.
Psů je spousta ras čili druhů, což znamená, že psi nejsou stejní. Mají totiž různé druhy čumáků, jsou různě velicí, mají různě dlouhé nohy a uši. Kdybys měl určit druh kočky podle velikosti a tvaru uší, tak se ti to nepodaří. Všechny kočky mají totiž stejné špičaté uši. Kdybys byl barvoslepý, nerozeznáš od sebe dva druhy koček. U psů budeš mít větší úspěch a dokázal bys od sebe odlišit dvě různá plemena. Stejně neúspěšný bys byl i dle určování kočičích plemen podle očí a čumáku (to je to, čím očichávají potravu předtím, než ji pozřou).
Rozdíl mezi psem a kočkou bezpečně poznáš ve chvíli, kdy odněkud někam přijdeš. Psa poznáš, protože se na tebe vrhne. Buď chce, abys mu podrbal záda nebo jinou část těla (to je v případě, že tě zná a má tě rád) nebo na tebe začne štěkat a vrčet a útočit (to je případ, kdy tě rád nemá; nebo by tě rád mohl mít, ale nezná tě). Kočku tvůj příchod nezajímá. A pokud zajímá, pečlivě to tají, aby se neponížila a nedala příliš najevo své pozitivní emoce. Jednoduše řečeno, buď ji nevidíš anebo na tebe bude koukat z dálky.
Mladého psa můžeš naučit novým kouskům (na rozdíl od lidí budeš mít úspěch s učením i v jeho věku pokročilejším). Takže pes si na tvůj pokyn dokáže sednout, lehnout nebo ti něco přinést. Tento fakt možná může evokovat zdání, že je pes hloupý nebo submisivní, protože si leckdy bezdůvodně sedá a lehá do bláta a něco nosí. On to pes ovšem dělá z lásky. Kočka se nenaučí nic. Možná, když se jí bude chtít, tak přiběhne na zacinkání zvonečku nebo jiný zvukový podnět, který si sama určí, že na něj bude reagovat.
Kočku můžeš pustit volně z domu. Bude se někde potulovat v okolí a až se jí bude chtít, vrátí se domů. Nebo se domů nevrátí, protože se rozhodne žít jinde. Vypustíš-li ven bez dozoru psa, nadělá paseku. Buď se ztratí, štěká nebo jen poletuje bezcílně z místa na místo. Takové poletování neblaze působí na jiné lidi z okolí a psí výlet nemá dlouhého trvání, protože je zvíře brzo kýmsi odchyceno. Kočky si většinou nikdo nevšímá.
Nyní už Ufone víš, jak od sebe rozeznat psy a kočky. Vlastně ještě poslední vodítko ti poskytnu. Pes je mnohem hlučnější a víc slintá a kočka víc líže sebe sama. Pamatuj Ufone, že oba zvířecí druhy tě budou mít rádi, když se k nim budeš chovat hezky a tvou lásku ti mnohonásobně vrátí.“
