Článek
Ve zkratce shrnu, že má roztržitá kolegyně si v Praze koupila jízdenku na hromadnou dopravu, zaplatila částku, ale nekoupila si jízdenku PRAŽSKOU, ale MIMOPRAŽSKOU. Nutno upozornit, že kolegyně bydlí v malé vesničce kdesi v severních Čechách. Přišel revizor a napařil kolegyni pokutu.
„Ale já mám jízdenku, tady se podívejte, částku jsem zaplatila,“ bránila se kolegyně.
„Je mi líto, máte jízdenku MIMOPRAŽSKOU a ne PRAŽSKOU,“ odvětil striktní revizor bez srdce.
Diskuse marná, kolegyně pokutu dostala a „koukej zaplatit zločine!“
Četl jsem v diskusích k článku názor, že pokutu dostala oprávněně, vždyť přece jízdenku neměla. Ano souhlasím, pokuta byla udělena podle předpisů. Pojďme takto trestat všechny slušné lidi, vždyť přece „neznalost neomlouvá“.
Ale zpět ke kolegyni. Přirovnal bych její příběh k pohádce o Slepičce a kohoutkovi (kolegyni se omlouvám, že ji přirovnávám k drůbeži, jinou podobnou pohádku ale neznám). Slepička tedy psala (dokonce i doporučený dopis) na Dopravní podnik hlavního města Prahy (DPP) a vysvětlovala, jak k situaci došlo. Zamítnuto. Jala se Slepička napsat na DPP i doporučený dopis (jehož zaslání tuším stojí 150,- Kč). DPP se ani neobtěžoval odpovědět (proč taky debatovat se zločincem že?).
Obrátila se tedy Slepička na ROPID (Pražskou integrovanou dopravu). Zde jakási paní na infolince projevila pochopení a slíbila, že se zmíní o této situaci svým nadřízeným. Slepičce se však nikdo neozval. Proto volala znovu. Tentokrát ji jiný, již méně chápající pracovník pověděl, že Slepičce lidsky rozumí, ale porušila přepravní podmínky a pokutu musí zaplatit.
Nakonec se Slepičce ozvalo samo Nebe, v našem příběhu převtěleno do osoby jakéhosi náměstka z ROPID. Nebe předvedlo, že selský rozum přece jen existuje a zasadilo se o zrušení pokuty.
Z tohoto příběhu vyvodím několik závěrů.
Závěr první: kolegyně je bojovnice. Energie, čas i peníze, které musela do boje vynaložit, stojí za obdiv. Já bych asi tu pokutu zaplatil, protože bych na ten kolotoč neměl nervy.
Závěr druhý: lidská hloupost byla, je a bude.
Závěr třetí: než se rozhodnu jet hromadnou dopravou v Praze a okolí, obrním se trpělivostí. S přibývajícím věkem to asi bude čím dál těžší přesně pochopit pokyny a přesně dodržet náležitosti nákupu jízdenky. Nerad bych se stal zločincem, jako má kolegyně.
Přeji všem slušným cestujícím hodně štěstí.
