Článek
Jako každý rok v tento čas, kdy hrdlička svým hlasem už pozvala ku lásce, začíná svátek ledního hokeje. Ano 1. Máj, lásky čas je za námi. Milenci se políbili pod rozkvetlou třešní (bohužel letos to možná ne všichni kvůli ranním mrazíkům stihli), řekli si, že se mají rádi a šup věnovat se další lásce, té hokejové. Nakoupit dresy, čepice, šály, napíchnout miniaturní státní vlajky na auta a jde se fandit. Rád bych si přečetl výsledky nějakého výzkumu, kde by byla (zejména mladší generaci) položena otázka:
„Čím je významný 8. květen?“
Nemalé procento respondentů by možná volilo odpověď ve stylu:
„Za dva dny začíná mistrovství světa v hokeji.“
Hokej je zkrátka v naší české kotlině fenoménem. Nejen v restauračních zařízeních se brzy projeví brilantní znalost většiny národa o této hře. Už v nedávných dnech se rozvířila vášnivá debata ohledně nominace našeho týmu (ostatně jako každý rok). Ten chybí, ten chybí, ten tam měl bejt a proč tam nedal tohodle.
Pokud se bude dařit, našinec bude spokojen. Bojím se však pomyslet, co se stane, když se zápas nepodaří. To se tam mělo udělat tohle a kdyby nastoupil tamten a proč to hráli takhle. Co Čech, to hokejový trenér a tomu reprezentačnímu bude zvonit v uších.
Hokejové nadšení opadne ve chvíli, kdy náš hokejový tým na mistrovství světa dohraje. To potom fanoušci sundají vlajky ze svých aut, šály, dresy a čepice uklidí do skříně a začnou se zajímat zase o jiná společenská témata. Dříve než ty všechny činnosti provedou, svlaží hrdlo dobrým mokem a buď zapijí smutek nebo oslaví úspěch. A pořádně si zafandí.
Takže Češi do toho!
