Článek
V jednom článku se praví, že kočky mají téměř 300 výrazů tváře. Pro mě jako pro člověka neznalého je tato informace velmi zajímavá. Ne, že by se nějak změnil můj vztah ke kočkám domácím, ale jsem překvapen.
O kočkách jsem se učil, když jsem sedával ve školních lavicích. Vím, že má čtyři tlapky, ocas, devět životů a loví myši a ptáky. Z vlastní zkušenosti jsem poznal, že kočky jsou paličatá zvířata, která odmítají autority. Když na kočku voláte takové to obligátní „či číí“, přijde jen tehdy, pokud bude chtít. Když zrovna nemá náladu k vám chodit, bude vás pobaveně pozorovat, jak se chováte jako blbec.
Také vím, že když si kočku vezmete na klín a bude vrnět, dává vám tímto najevo svou spokojenost. Z ničeho nic vám však zaryje drápky do stehen. A to se mě osobně nelíbí.
Poslední osobní poznatek je ten, že kočka nosí domů živé myši, se kterými si před vašima očima hraje. Nebo je jen tak zakousne a myš nechá ležet uprostřed obývacího pokoje.
Když jsem kočky svým laickým pohledem pozoroval blíže, zjistil jsem, že mají jeden jediný výraz. Kočičí oči, čumák s fousky a tlamičku. Když něco slyší, nastraží uši dozadu. Může na vás hodit provinilý pohled, jak bylo pěkně zadokumentováno u kocoura v animáku o Shrekovi. Jestli se do výrazu počítá i olíznutí po jídle, dobrá. Napočítal jsem asi tři výrazy. Kde je těch zbylých 297?
Vědec přes kočky nikdy nebudu. Ale vy, co kočkám rozumíte, zkuste těch 300 výrazů napočítat. Moc by mě zajímalo, jestli se dostanete alespoň k číslovce deset.
Občas mám pocit, že ne vše, co je psáno, je skutečně dáno.
