Hlavní obsah
Umění a zábava

Jak prezident mával se zbraní aneb Příběh očima fiktivního vojáka, který byl udeřen praporem

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Pixabay

Níže je zpracována rekonstrukce případu úderu praporem tak, jak byla zachycena televizními kamerami. Osudy, události a (téměř všechny) postavy jsou skutečné.

Článek

Dneska je můj velký den. U Hradní stráže pracuju už hezkých pár let a dneska poprvé jsem se dočkal té pocty, že budu stát při slavnostním ceremoniálu a velet klukům. Má to být na Vítkově jako pietní akt. Bude to i v televizi, tak jsem říkal Bláže, ať si ji pustí. Bláža to řekla rodičům a ti to řekli svým známým. Co mám informace, bude se na tu slávu koukat hezkých pár desítek známých a přátel. Nesvadbovi dokonce říkali, že udělají zahradní party, na gril koupí pár klobás a otevřou pivo. Má být hezky, tak co. Pustí si k tomu televizi, vysílají to myslím na Dvacet čtyřce.

Už tu čekáme s Frantou, Karlem a Joskou. Cvičili jsme to poctivě. Zkrátka, až se bude prezident blížit s vlajkou, tak zavelím, budu stát v pozoru a čekat. Naproti nám stojí ještě kluci v maskáčích. Jelikož se v pozoru nesmím ani hnout, tak jen periferně vidím, jak se prezident blíží. Co ale můžu registrovat, nese ten prapor nějak nízko. Kluci, kteří tu stáli vloni vyprávěli, že Milošovi prapor nesli nějací pikolíci, jelikož na vozíku by se mu špatně vezl.

Prezident už je skoro tady. Sakra, ať ten prapor kapánek zvedne. Už je tady. Teď mi spodkem vlajky polechtal bradu. Až ji bude zvedat, doufám, že mi neshodí čepici. Sakra, on ten prapor dává tou tyčí dolů…

Au! Čepice na zemi, a ještě mě praštil do čela, až jsem zavrávoral. Ještě, že jsem to ustál. Co teď? Mám si tu čepici zvednout nebo ne? Na školení říkali, že se shýbat nemáme. Musím stát pořád v pozoru. Kurňa, to zas budou mít kluci v hospodě U Kulatý báby keců. No nic. Prezident na mě ještě kouká, jestli se mu vlajka nepomačkala. Co třeba „sorry jako“.

Velím vpravo v bok a s klukama mašírujeme ze záběru kamery. Slyším za sebou Karla, jak se dusí smíchy. Snad mi tu čepici někdo zvedne, strhli by mi to z platu. Bláža asi prská doma smíchy a na zahradě se dusí klobásou.

Vyfláknu se na kariéru vojáka a půjdu dělat do skladu. Čistá hlava a žádná ostuda. Na druhou stranu, kolik lidí v naší republice může říct, že jim sám prezident republiky sundal čepici. Byla to legrace. Snad už to příště s Péťou dáme bez nehody.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz