Článek
Dalo by se napsat, že tento závod není ničím specifický a neliší se od jiných běžeckých podniků. Minulý týden byl pořádán Pražský půlmaraton, kde závodilo více než patnáct tisíc závodníků. Týden před tím proběhl závod někde v Dolní Loučné, kde se do závodění pustilo dvacet nadšenců. Je jedno, jak je závod dlouhý a kolik se ho účastní běžců. Deset kilometrů je pořád deset kilometrů a je jedno, kde je zdoláváte. Uběhnout je musíte, musíte na běh natrénovat a závod si pokaždé užijete či ho protrpíte.
V Pardubicích před závodem jsem si prohlížel tváře nadšených závodníků. Ve tvářích některých z nich se zračily stíny nervozity, v dalších jsem viděl hluboké soustředění, nejvíce však převládala dobrá nálada, smích, radost. Každý běžec si určitě vymyslel nějakou svou taktiku, se kterou se do závodu pustí.
Masa lidí se seřadí do startovního koridoru a čeká na startovní výstřel. Ten přichází a všichni ti nervózní, soustředění i usměvaví jdou na to. Jako by spadl ze všech obrovský balvan a vydávají se vstříc svému dobrodružství. Výhodou těchto větších závodů je to, že vás hecuje spousta diváků a já osobně při míjení dalších běžců pozoruji jejich tváře. Usměvavých tváří ubylo, nervozita opadla a vidět je hlavně soustředění.
Uběhl nějaký čas a já probíhám cílovou branou. V cíli dostanu na krk medaili a přemísťuji se do občerstvovacího stanu. Zde se odměním chutnou krmí a svlažím hrdlo zlatavým mokem. Trať jsem si užil i protrpěl a teď převládá spokojenost z dokončení dalšího závodu.
Odcházím z náměstí, kde se nachází cílový prostor, a jdu podél cílové rovinky. Pozoruji běžce, kterých jsou na trati ještě desítky a stovky. Každý z nich se rve s posledními metry závodu. Úsměvy už nevidím žádné. Zmizelo i soustředění. Ve všech tvářích vidím jen odhodlání. Jiným se zračí ve tváři i bolest. Dokážu si představit jejich euforii, když doběhli do cíle a byla jim pověšena na krk medaile.
Při odjezdu jsem seděl v autě, které jsem měl zaparkováno kus od centra závodu. Ve chvíli, kdy jsem opouštěl ulici, vyšel z branky jednoho z domů starší muž a v ruce třímal medaili, kterou dostal v cíli za svůj úspěšně zvládnutý půlmaraton. Netuším, jestli mě viděl z okna při rozcvičování před závodem nebo mě zahlédl, když jsem se po závodu vracel k autu. Ať tak či tak, vesele se na mě usmíval a hrdě mi ukazoval svoji medaili. Kývnul jsem s úsměvem na muže a svým zvednutým palcem jsem mu pogratuloval k dokončení závodu. Ten cizí usměvavý pán mi dokázal udělat veselý den ještě veselejším.
Běhání je fenomén, lidé při závodech píší své příběhy, radují se z toho, co právě prožívají, a hlavně v cíli dávají průchod svým emocím. K běhu patří bolest a někdy i slzy. V cíli je ale potom vidět ve tvářích stejných běžců smích, radost, spokojenost a hrdost.
Je jedno, jestli v závodě doběhnete první nebo poslední. Každý, kdo doběhl, je vítěz.
