Článek
Jedna z mých nejoblíbenějších filmových postav nepřichází z Hollywoodu a neúčastnila se žádných akčních nebo romantických dobrodružství. Neplavila se na Titanicu, nezdolala K2 ani nezabránila jaderné katastrofě. Ta postava se jmenuje Anežka Jechová.
Filmový fajnšmekr už je doma, méně znalým představuji paní Jechovou z české komedie Kulový blesk. Dle mého názoru se tvůrcům filmu podařilo vymyslet nadčasovou postavu, protože taková paní Jechová v historii lidstva vždy byla, je a bude. Paní Jechová je paní mezi 50-ti a 60-ti lety, která se po smrti manžela rozhodla, že se přestěhuje ze svého bytu do jiného. Když slovo dalo slovo a paní Jechová se stala součástí stěhovacího kolotoče, nějak si to rozmyslela a bojí se opustit svůj současný byt. I méně znalý filmový divák zná otázky paní Jechové:
„A máte prádelnu. A to je vaše pračka? Máte sklep? To je dálka. A proč vám dali zrovna tenhle sklep? To je ale hezká půdička, ta se vám povedla.“
Díky paní Jechové málem neproběhl celý monstrózní stěhovací proces, jehož se účastnilo dvanáct různých rodin. Slovy hlavního hrdiny:
„Největší akce v dějinách stěhování končí v kuchyni paní Jechové.“
Nedávno jsem si řekl, že bych rád založil jakýsi kult paní Jechové. Paní Jechová má své následovníky a následovnice, kteří jsou věku a vzhledu různého, svým chováním se však neliší, případně se liší jen nepatrně.
A jelikož paní Jechová je postava neobyčejná, další paní Jechové (které můžou být pochopitelně i rodu mužského) jsou jistě stejně svérázné. Stálo by za to příběhy paní Jechové zpracovat.
Zajímavé by také jistě bylo i zjišťování, jaký kdo má sklep, pračku, prádelnu či půdu.
Pokládáním otázek tohoto typu, případně vnímání prohlašování v duchu „Máňa říkala, že pokud se nevystěhuju, tak to není směroplatný“ a zpracováním příběhů různých paní Jechových by mohla být naplněna podstata kultu.
Rukavice je vhozena, další příznivci se jistě projeví v komentářích.
Filmovým hrdinům zdar, paní Jechové obzvláště.
