Článek
Jako jeden z mnoha českých mužů jsem si dnes otevřel v teple rodinného krbu své lahvové pivo, kterým zakončím dnešní náročný pracovní den. Chtěl jsem původně doplnit před české muže přídavné jméno správný, ale to bych se zřejmě setkal s velkou odezvou nevole od zarytých vinařů nebo abstinentů. Ani bílé tílko s hořčicí na prsou a trenky při otevírání nemám, takže vlastně žádný správný český muž vlastně ani nejsem.
Nicméně mám rád pivo a jeho konzumací zvyšuji ambice Čechů na post minimálně evropských jedniček v jeho konzumaci. Nu co, jsem soutěživý typ, takže se snažím jako správný vlastenec přispět svou trochou do mlýna. V poslední době nám hokej moc nejde, naposledy jsme zlato vyválčili v době, kdy měl Jarda ještě havraní vlasy a nefotil se se svojí přítelkyní v posteli po probuzení. To samé fotbal. Poslední účast na mistrovství světa byla šest let po přelomu milénia a než se na další podíváme, nastane možná dalším přelom (minimálně půlstoletí). Proto jsem se rozhodl pro podporu našeho sportu právě konzumací lahodného zlatavého moku.
Vrátím se k dnešnímu večeru. Po otevření lahve zapínám počítač a jdu se podívat, cože je ve světě nového. Čert, aby to spral! Dočítám se následující:
Německý zájezd vypil na Mallorce 1234 piv za dvě a půl hodiny.
Co k tomu dodat. Jsme národ pivařů, ale na Němce nemáme. Nejenže nás většinou poráží ve fotbale a v poslední době už se s nimi horkotěžko vypořádáváme v hokeji, ještě nás takhle drtí i v tom pití piva. Oni jsou chlapci vytrénovaní z toho jejich Oktoberfestu, kde do sebe pivo klopí z tupláků, zatímco my Češi jsme se nejen vlivem inflace uchýlili k pití piva z třetinek.
Pivní Jágr ani Nedvěd ze mě nebude, tak si alespoň to svoje pivínko pěkně vychutnám bez ambicí, že se v tom pití dostaneme před ty Němce. V Evropě budeme zřejmě třetí, tedy na stupních vítězů. Mám totiž obavy, že se před nás dostanou ještě Dánové.
