Článek
Holky ze Španělska se prokopaly až do finále fotbalového turnaje, který se honosí přízviskem Mistrovství světa. Pro svůj úspěch si zaletěly až do daleké Oceánie. V Austrálii nastoupily ve finálovém klání proti reprezentantkám Anglie.
Své sokyně zdolaly v napínavém utkání výsledkem 1:0 a mohlo se začít slavit. V televizi jste možná sami viděli, kdo neviděl, tomu můžu prozradit, že je to vždycky stejné. Zazní píšťalka sudího, která oznamuje konec utkání, hráči či hráčky se rozeběhnou divoce na hřiště a všichni se objímají a radují a svět je pro ně v tu chvíli ještě krásnější, než byl. Poražení smutně přihlíží. Tak už to ve sportu chodí.
Pořadatelé připravili v Austrálii slavnostní ceremoniál a hráčky si přichází na provizorní pódium pro zlaté medaile. A tady se objevila ona zmiňovaná skvrna. Šéf španělského fotbalového svazu předával medaile svým rozjařeným krajankám. Všude panuje radost, dobrá nálada a štěstí. Šéf každou z fotbalistek políbí na tvář a předá medaili (možná byl proces předání obráceně, předávání jsem neviděl). Jedna svěřenkyně se Šéfovi zřejmě líbí víc, a tak jí políbí na ústa. Ceremoniál skončil, šlo se slavit.
Další dny se však skvrna ukázala v celém světle. Polibek Šéfa na ústa fotbalistky se stal senzací. Smutnou bohužel. Nikdo teď ani moc neřeší úspěch fotbalistek, ale polibek.
Co asi bylo za tím polibkem? Proč Šéf fotbalistku nepolíbil na tvář jako ostatní spoluhráčky? Ani jednomu z aktérů kauzy do hlavy nevidím (stejně jako nikdo jiný), tak si můžu jen domýšlet.
Pro mě však pramení z této kauzy ponaučení, že pokud se někdy budu s někým vítat, nebo loučit nebo budu nucen při jiné příležitosti osobám opačného pohlaví (možná i stejného, mohl bych být osočen z genderové diskriminace) něco předávat anebo naopak odebírat, budu všem polibky nadělovat stejně.
Na závěr si dovolím zanotovat jednu známou českou píseň: „Vždyť přece hubička, ta lidi sblíží, nedělá Kubíčka a neublíží.“ Šéf ze Španělska by mohl vyprávět, že to není pravda.
