Článek
Na úvod tohoto zamyšlení je nutné upozornit, že nejsem žádný milovník ovcí. Pokud bych se ocitl v blízkosti berana, vzal bych ihned nohy na ramena (možná nebude na škodu, pokud si zjistím, jak se v případě nebezpečí střetu s beranem zachovat). A ani skopové maso není mé oblíbené. Zkrátka novinky z ovčího světa mě vždy pobaví anebo mě nutí přemýšlet, jak člověk těmto bečícím tvorům zasahuje do života.
Ovečka jménem Fiona byla spatřena na jakémsi osamělém místě ve Skotsku. To místo bylo na ostrově, kde Fiona měla dostatek trávy, žila si tam podle svého a podle dostupných informací ji k životu vůbec nic nescházelo. Nebudu studovat, jak moc ovce vyhledávají samotu, ale pokud dokážou žít samotné, musela být Fiona šťastná. Žádní otravní lidé, kteří by ji stříhaly srst a žádné další bečící soudružky. Prostě idylka.
Fionu lidé vypátrali a řekli si, že ji musí zachránit. Na ostrově je sama a potřebuje společnost. Aspoň takto asi záchranná četa argumentovala svou záchrannou akci. Ovečku s nasazením vlastních životů (nebo si to aspoň podle popisu v článku myslím) zachránili a převezli ji do jakéhosi zařízení, kde má být ovečce dobře.
Ale ouha! Fiona se nachází někde v izolaci, aby nebyla příliš na očích a na scénu přichází aktivisté, kteří se proti záchraně Fiony bouří. Tak nevím, jestli jí nebylo na ostrově lépe.
Lidé neustále potvrzují, že jsou druh všetečný, všechno musí zachraňovat a kdo má nějaký nápad, potřebuje ho realizovat, aby ukojil své vlastní potřeby. A všechno živé okolo nás to pociťuje na vlastní kůži.
V tuto chvíli jsem zvědav, jak tenhle příběh ovečky Fiony dopadne. Určitě jí přeji všechno dobré a hlavně to, ať už se jí lidé nepletou do života.
