Článek
Prožíval jsem své dětství na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, tedy v době, kdy v naší zemi pomalu končila éra komunismu a nastoupila demokracie. Jelikož v televizním programu nebylo moc z čeho vybírat, vyrostl jsem na seriálech jako Nemocnice na kraji města, Chalupáři a Arabela. Zajímavé byly bezesporu také seriály Okres na severu nebo Inženýrská odysea. Problémy soudruhů tehdejší doby dokázal mistrně zpracovat do seriálové podoby scénárista Jaroslav Dietl, takže i příběh z továrny měl své kouzlo a byl (a podle mého názoru stále je) koukatelný, ačkoliv zápletky příběhu se nám mohou zdát v této době komické. Zkrátka tam byla znát určitá kvalita. Seriálů bylo pochopitelně daleko víc, ale o nich třeba zase jindy.
V devadesátých letech nás provázely Četnické humoresky a Život na zámku. A tak se přenášíme do nového milénia a jakéhosi „boomu“ nejrůznějších seriálů. Nejen televize veřejnoprávní ale i ty komerční nás obšťastňují svojí nabídkou. Nekonečné seriály, které mají sto a více dílů, skutečně nejsou mým šálkem kávy. Raději svůj čas věnuji duchaplnějším činnostem než tomu, abych čekal napjatě u televize, jestli bude Marie s Václavem, Jindřich s Karolínou nebo bych se nemohl dočkat, ve kterém dílu si Karel zlomí nohu.
Přece jen ale dám občas novým seriálům šanci. Ovšem pod podmínkou, že mají jen několik dílů. Naposledy jsem začal sledovat seriál Smysl pro tumor. Dovolím si vyjádřit svůj osobní názor na tento seriál. Tvůrci podle mého názoru zvolili zajímavé téma, které by mělo přinést určitou osvětu naší společnosti. Zákeřná nemoc si nevybírá, může potkat kohokoliv. Pojďme o nemocech mluvit nahlas, o možných příčinách, prevenci, léčbě a dalších tématech s nemocemi souvisejícími. Co mi však vadí, je samotné zpracování seriálu. Jak jsem psal, jedná se pouze o můj názor, který zde vyjadřuji (Kritiku, nelynčuj mě za můj názor, já tvůj také nehaním). Vadí mi, že téměř v každém díle se musím jako divák prokousávat erotickými scénami, kterých je v tomto seriálu na můj vkus až moc. Nevím, jestli chtěli tvůrci zvýšit sledovanost tím, že divákům zvýší sexuální „apetýt“. Tyto sexuální scény vůbec nemají vliv na děj seriálu, podle mého by tam vůbec být nemusely, respektive jejich zpracování by mohlo být pojato mnohem decentněji. Nechci působit jako nějaký puritán, ale pokud si zapnu v neděli večer televizi, neočekávám, že se budu dívat na pořad ve stylu erotické klasiky žhavé Emanuely. Jistě, nikdo mě nenutí se na seriál dívat, ale co když mě zrovna téma života se zákeřnou nemocí zajímá?
No nic. Podívám se na zbylé tři díly seriálu, protože mě zajímá, jak příběh dopadne a nechám se překvapit, která z hereček se ještě s hlavním hrdinou vyspí nebo ukáže prsa. Jestli dám šanci dalšímu novému seriálu si ještě rozmyslím. Možná bude jednodušší, přečíst si něco na wikipedii.
