Článek
Mohl bych spekulovat o tom, které zvíře je pro člověka nejužitečnější a kdybych se pustil do vášnivé debaty s někým jiným, uspokojivé odpovědi bychom se zřejmě nedobrali. Proto sám dám jeden příklad za všechny a pozastavím se nad životem takové ovce.
Když se zeptáte malého dítěte, odpoví vám, že ovečka bečí, beran má rohy a mláďátko se nazývá jehně. Co o ovcích víme my dospělí? Ovce nám dává vlnu a sýr, spásá trávu na určených pastvinách a ve vybraných restauracích si můžeme dát výborné skopové, případně se můžeme zastavit na kebab či dürüm, kteréžto pokrmy k nám přivezli zástupci bývalé Osmanské říše. Samé dobré věci.
„Ale jaký mají život ovečky?“, položím si otázku, o kterou tu běží.
Ihned si odpovím, že mají život těžký. Přes léto jsou hnány na pastviny, kde na prudkém slunci, v zimě i dešti spásají píci, aby vůbec přežily. Kožich, který je chrání před chladem, jim člověk ostříhá. Je jim bráno mléko, které by jistě samy využily. A nakonec je člověk ještě sní. Tomu říkám život.
Moc jsem fandil stádu oveček, které se vzbouřilo proti svému osudu. Ano i ovečky chtějí být šťastné, a tak jsem se dnes na jednom internetovém portálu mohl dočíst že:
Stádo ovcí v Řecku spáslo přes 270 kilogramů konopí, skákaly výše než kozy.
Statečné stádo. Navíc jsem se dočetl v tomto článku, že se jednalo o konopí pěstované pro lékařské účely, tudíž ovečky udělaly také něco pro svoje zdraví! A jak rád jsem se nakonec dozvěděl, že skákaly výše než kozy! Moc jim to přeji, možná si ty ovečky řekly, že nechtějí být ve stínu koz a chtějí být lepší než ony.
Více takových pozitivních článků, přejme zvířátkům trochu té radosti. Ne nadarmo se říká, že kdo má rád zvířata, ten má rád lidi.
