Článek
Člověk se za tisíciletí existence na planetě Zemi naučil bránit se různým vrtochům přírody. Když hodně svítí sluníčko, vezme si sluneční brýle, aby něco viděl a při chůzi nezakopl nebo nenaboural do sloupu veřejného osvětlení. Když je v zimních měsících výjimečně zima, vezme si přes uši čepici nebo beranici. A když prší, vezme si pláštěnku nebo deštník.
Zastavím se u deštníku. On je deštník jednoduchá věc, která se ale pro člověka stala důležitým pomocníkem. V porovnání s pláštěnkou je mnohem elegantnější, skladnější a celkově praktičtější. Pánové a dámy v minulých staletích dokonce deštníky používali jako módní doplněk a já osobně tvrdím, že byl tento módní doplněk velmi elegantní. Možná moje škoda, že vyznávám naprosto jinou filozofii oblékání, proto není možno mě s elegantním deštníkem a ve fraku potkat.
Ale pozor! Nepřítomnost deštníku v dámské kabelce nebo pánském příručním zavazadle může mít dalekosáhlé negativní společenské dopady. Představte si, že jste nějaká známá osobnost, protože svůj obličej půjčujete televizním kamerám, které Vás snímají a posílají Váš obrázek do tisíců domácností naší slovutné země. Dejme tomu jste například ministr spravedlnosti současné vlády. Kráčíte si takhle jednou odpoledne po jedné z pražských ulic, když z ničeho nic začne pršet. Ale kdyby jen drobně pršelo. Ono leje jako z konve, jak se lidově říká. „Co teď, řekli byste si jako ten nešťastný ministr. Kdo mohl očekávat takový nečas. Aplikace v chytrém telefonu mě na nic neupozornila, nebe bylo blankytně modré, jako když nešťastný Vilém přednášel své verše před svou smrtí.“ Nu což, nedá se nic dělat, je třeba se někam schovat a počkat, než déšť přejde. Vyberte si nějaké pěkné teplé místo, kde tu slotu přečkáte. Zastávka městské hromadné dopravy nebo průchod domu nejsou to pravé. Někdo by Vás mohl poznat a nemusíte tam nikoho potkat.
Dobrá. Pěkná restaurace je vybrána, tam počkáte, než se to venku přežene. Máte i kus štěstí! V restauraci je zrovna Váš známý, takže nebudete v restauraci sám a čas Vám rychle a příjemně uteče. Také se šel schovat před deštěm, protože i jeho déšť zaskočil a také neměl u sebe deštník.
Čas vám ve dvou příjemně utíká a venku neustále prší. Manželka nakoupila, se psy byly děti a jako ministr jste si veškerou pracovní agendu vyřídil v kanceláři. Tak proč příjemně neposedět s kamarádem.
Za pár hodin je po dešti. S kamarádem jste to přečkali bez úhony a je na čase jít domů. Společně se rozloučíte a spokojeně míříte za teplem rodinného krbu.
Když se druhý dozvíte z novinového plátku, že jste byl přistižen při několikahodinové schůzce s člověkem, který je pro svou (zřejmě) podnikatelskou činnost pod drobnohledem společnosti, jen zakroutíte nevěřícně hlavou nebo se v horším případě rozkatíte. Proč jsou ti lidé tak zlí, vždyť jste se šli jen schovat před deštěm. Co je na tom špatného?
Na závěr mě napadá několik rad, které se týkají používání deštníku.
Rada první: nebuďte známá osobnost.
Rada druhá: noste outfity gentlemanů z osmnáctého století.
Rada třetí: prostě jen noste deštník ve svém příručním zavazadle; pokud žádné nenosíte, sledujte počasí a používejte hlavu.
