Článek
K českým Velikonocům neodmyslitelně patří pomlázka, vajíčka a vybrané sladkosti pro naše nejmenší. Naši dědečkové (možná ještě otcové) když ještě byli dětmi, brzy ráno vyběhli ze svých domovů a utíkali si vyhodovatco nejvíce dobrot.
„Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný.“
Tyto známé verše se linuly širým okolím. Děvčata seděla schována na skrytých místech svých pokojíčků nebo před koledníky utíkala, seč jim síly stačily. Nakonec ale vždy skryté kouty opustila nebo se nechala dostihnout, byla vyhodována a chlapcům za odměnu dala nějakou tu pochutinu. Zajímavé je, že Velikonoce jsou dnem, kdy se může beztrestně ubližovat druhým, a ještě za tento „násilnický“ akt oběť platí.
V pozdějším věku se chlapci oddávali alkoholovému opojení, kdy vedle vajíček nebo pentličky na pomlázku, ještě dostali od cesty kapičku alkoholu na posilněnou. Nejeden člen pokolení mužského vracel se domů chůzí nejistou.
Děvčata a ženy měla vždy po Velikonocích jistotu, že neuschnou, což byl zřejmě jediný rozumný důvod, že se nechaly pomlázkou vyplatit (pověrčivost zkrátka někdy bolí). Chlapci a muži ženštinám svých srdcí rádi splnili přání a pomlázkou jim nasekali. Surovci více, jemní méně.
Ony už ale Velikonoce nejsou, co bývaly. Možná se mýlím, ale vnímám mnohem méně koledníků. Chlapců s košíčky plných vajíček a vrávorajících mladíků či pánů vídám méně. A to pěkně prosím procházím poctivě ulicemi svého okolí.
V jistých částech naší vlasti se jistě tradice dodržují pečlivěji. A je to dobře. Jak jest psáno výše, jsme země převážně ateistická, v Boha u nás věří jen malá část obyvatelstva. Přesto má tato tradice něco do sebe. Lidé se navštíví, ženy neuschnou a pokud se pánové nechovají surově nebo to nepřehání s tím posilňováním, je to fajn. Snad tradici Velikonoc budou znát i naše děti a děti našich dětí.
Takže Veselé Velikonoce.
