Hlavní obsah
Názory a úvahy

Vlastenectví, nebo lhostejnost? V české společnosti je jasno

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Přečetl jsem si dnes článek o tom, jak odpovídali studenti několika středních škol na otázku, zda by byli ochotni bránit naši vlast. Přiznám se, že jsem hluboce rozčarován postojem dotazovaných.

Článek

Vlastně mě to ale ani nemůže překvapit. Jelikož učím děti na druhém stupni základní školy předmětu Výchova k občanství, vidím na vlastní oči, jak žáci naši republiku vnímají. Mohl jsem si udělat obrázek na to, co jim říká slovo vlastenectví, respektive vlast. Nechci zde házet všechny děti do jednoho pytle, jsou i výjimky, bohužel ale převládá lhostejnost. Ano, to je to slovo, které se hodí jako vhodný příměr k postoji mládeže.

Proč bych měl být vlastencem? Proč bych měl být hrdý na svou vlast? Mnohokrát jsem již během své krátké učitelské praxe položil tuto otázku. Všechny odpovědi podobné jako vejce vejci. Odpověď první: nevím. Odpověď druhá: nevím.

„Kdy vzniklo samostatné Československo,“ ptal jsem se v době těsně pocovidové tehdejších žáků osmé třídy (v té době jsem začal ve školství působit). Možná tři žáci správně odpověděli. Ti další nebyli schopni ani přibližně určit rok. Hrůza.

Do žáků mladších ročníků jsem se snažil (a snažím) vštípit důležité roky naší historie. V písemných pracích jsem se dočetl mimo jiné, že samostatné Československo vzniklo v roce 1981. Nevídané.

Covid necovid, změna téměř žádná. Nezájem, lhostejnost.

Dítě se s lhostejností nerodí. Přijímá to, co okolo sebe vidí. Lhostejnost tedy není problém dnešních dětí, ale také jejich rodičů a možná i rodičů jejich rodičů. Těžko soudit.

Když byla v roce 1938 vyhlášena mobilizace na obranu vlasti, dočetl jsem se o odhodlání našich mužů. Po podepsání Mnichovské dohody došlo k všeobecnému zdrcení českého národa. To, za co bojovali stovky let za vlády Habsburků a za co chtěli bojovat i teď, bylo pryč během několika hodin. Odhodlaný lid musel odstoupit bez boje.

Jistě, svět se změnil a je jiná doba. To mi budou tvrdit stovky a tisíce oponentů. Já souhlasím. Ale jiná doba byla v roce 1415 a letech následujících, jiná doba byla také v roce 1620, ještě jiná v roce 1848. Odlišné bylo i dvacáté století – 1918, 1938 a 1968.

Možná jsem romanticky smýšlející jedinec, ale raději bych žil v některém z těchto smutných roků, než abych se musel dožít toho, jak lhostejnost pozře všechny naše hodnoty.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám