Článek
Jak si hlavně ti starší pamatují (ti zvídaví mladší čtenáři již jistě žhaví svůj chytrý telefon), zmiňovaná píseň byla složena jako song oslavující tu krásnou hru, které se v naší české kotlině říká krásně lidově kopaná. Žádný „futbol“ po anglicku nebo „socr“ po americku. Hezky česky kopaná. I já jsem jako mladý chlapec naslouchal tónům této písně a matně si vzpomínám, že jsme ji se spolužáky při hodinách tělesné výchovy, kdy jsme byli oděni do povinných bílých triček a červených trenýrek, nejednou pěli. Ano, fotbal jsem v dětských letech „žral“ se vším všudy. S kamarády na plácku za barákem jsme se bavili tím, kdo z nás bude Maradona (to jsme ještě neznali slovo kokain), Chulit nebo van Basten. A těch lítých bojů, co jsme svedli. Těžko bych je spočítal, vždy ale vyhrála radost ze hry, i když se prohrálo.
Dnes už jsem otec od rodiny a cesty na plácek za barák už nepodnikám. Ono mezi námi, on už tam stejně nikdo nechodí. S chytrým mobilem je to akčnější a stojí to méně fyzických sil. Tak to podle mého soudu vidí dnešní mládež. Ale to jsem odbočil, zpět ke kopané.
Odehrálo se další derby pražských S, tedy Slavie a Sparty. Dva nesmiřitelní rivalové. Dobrá chlapci, hrajete derby, dejte do toho všechno, ale hrajte prosím fair play a jděte příkladem. To platí i pro vás, kdo pro svůj klub dýcháte a chodíte fandit na stadion.
V televizi jsem zápas neviděl, stačí mi přečíst si články na internetu a podívat se na videa, která ukazují policejní manévry. Slovy současné mladé generace „sad story“ – smutný příběh. Z toho, co se lze dočíst, byla kopaná až na druhém místě.
Jako sportovní fanoušek, který fandí sportu jako celku a hlásí se k odkazům pánů Sokolů Tyrše a Fügnera či junáka Svojsíka, jsem zklamán. Takhle přece radost ze sportu nevypadá.
Abych své zklamání poslal oknem pryč, vezmu si na sebe bílé tričko, červené trenýrky, pustím si slavný song Zelená je tráva, fotbal to je hra a budu vzpomínat na sladké dny mého dětství, kdy jsem věřil, že kopaná může fanouška udělat šťastnějšího.
