Článek
Mnozí fanouškové fotbalu možná slyšeli, při své radosti z vítězství svého týmu, od lidí, kteří se o fotbal vůbec nezajímají, větu: „Co má být, bude chleba lacinější?“
Někteří vtipálci odpovídali například tím, že „bude“, protože si ho půjdou koupit ve slevě.
V osmifinále Konferenční ligy však došlo k opačnému efektu. Sparťané byli vyřazeni prohrou, s vysokým výsledkem 0:4. Nabízí se opět otázka, zda bude chleba lacinější nebo naopak dražší.
Když pomineme škodolibou radost českých fanoušků-antisparťanů, dodejme, že chleba lacinější nebude ani ve slevě, protože bude, bohužel, shodou okolností, dražší benzín a nafta, které zdraží všechno, i chleba.
Co a kdo je všeho příčinou? Zjednodušeně lze označit vůdce Ruska a válku na Ukrajině, Evropskou unii, naši vládu, prezidenta USA, válku proti Iránu a další faktory.
Koho však můžeme označit za viníka vysoké prohry a vypadnutí při fotbalovém utkání mezi Spartou a nizozemským Alkmaarem? Také můžeme zjednodušovat a označit hráče, vedení klubu nebo trenéra.
Při četných rozborech a komentářích od odborníků, fanoušků i lajků, slýcháváme, že: Nasazení hráčů nebylo dostačující, nebyly využity rezervy, špatná sestava, nedostatečná bojovnost, rozkoly hráčů v šatně, malá motivace, rozdíly mezi finančním ohodnocením, absence rázného lídra při hře, minimální pohyb a další příčiny, kterým sice rozumíme, ale konkrétně není vyjádřeno, co že měli hráči dělat nebo co udělali špatně.
Když se daří a je výsledek zápasu dobrý, jsou všichni spokojení. Jenže ve Spartě se příliš nedaří, svědčí o tom prohrané derby se Slávií a tudíž ztráta momentálně deseti bodů na prvního, tedy rivala Slávii, vypadnutí z poháru Mol Cup a nyní vyřazení z Konferenční ligy.
Jak je to v takovém evropském velkoklubu možné? Vždyť finance v klubu nejsou překážkou, tedy nákup kvalitních hráčů funguje, vedení je zaštítěno fotbalovými odborníky z řad bývalých špičkových hráčů, podpora fanoušků je široká.
Tak kde je jádro problému, nazvaného neúspěch a zklamání příznivců, které vrcholilo při utkání s Alkmaarem, kdy řady diváků opouštěly stadion při stavu 0:3?
Hlavním strůjcem, chcete-li viníkem, je trenér, který opakovaně nezměnil schematickou hru sparťanské obrany. Jinými slovy, obrana byla opakovaně děravá, jako sýr Ementál, který naštěstí nepochází z Holandska.
Ještě konkrétněji, žádný sparťanský obránce si nehlídal útočníka soupeře tak, že by byl u něho a téměř se ho dotýkal ramenem.
Snad jen při rohových kopech, než letěl balon před branku, ale po kopnutí se již část útočníků soupeře uvolnila, tedy odskočila od obránců a mohla dát gól a také mnohdy dala. To je jedna konkrétní příčina.
Další příčinou bylo špatné poziční postavení obránců již při počátečním útoku soupeře.
Obránci opět nestáli nebo neběhali s útočícími hráči, ale bránili své tzv. zóny, o kterých se domnívali, že je uhlídají a soupeře doběhnou. Omyl, mladé, rychlé útočníky z Alkmaaru neuhlídali a nedoběhli, většinou to skončilo rohem anebo rovnou inkasovaným gólem.
Jak jsem se dověděl, prosazovatelem těchto „zón“ byl také bývalý trenér Sparty Jaroslav Hřebík.
Třetí příčinou by se dala označit hra dozadu a tzv. malá domů. Hráč s číslem 30 hrál neustále dozadu a to i v případech, kdy mohl nahrávat spoluhráčům do útoku a nebyl v minulosti jediný.
Další příčiny, včetně rozehrávání brankářů, nechám bez komentáře.
Tyto tři hlavní nešvary, padají prvotně na hlavu trenéra, který měl každému (minimálně obránci) hráči připomenout, vytknout a následně sankcionovat nedodržení těchto základních úkonů.
Vždyť Sparta se skládá u kvalitních hráčů, kteří mají kvality, ale jsou to přece jen lidé a zapomínají a trenér je, mimo jiné, od toho, aby hráče ovlivňoval, dirigoval, hlídal jejich souhru a v případě disharmonie týmu, zakročil.
Všichni zúčastnění na výsledcích Sparty mají své schopnosti a kvality a tak by trenér měl být oním hlídačem hry, která by neměla být primitivně schematická, ale systematicky kreativní, dynamická, se zajištěnou obranou.
Doufejme a nejen to, věřme, že zajištěná obrana bude i ve světě, aby byl benzín i chleba lacinější.
