Článek
Kolikrát zaznělo z úst politiků, že je důležité, aby měli důchodci důstojné stáří a proto se o ně musí stát postarat. Byli jak z tábora vládního, tak i opozičního, podle výsledku voleb.
Rovněž někteří mladí lidé se nechávají slyšet s pohrdavými odsudky, že důchodci zdržují nebo překážejí, ať už v supermarketech, při oznámení začátku slev na zboží nebo v městské hromadné dopravě.
Tito mladí lidé mají pravdu, ale od kdy do kdy? Od kdy jsou mladí a kdy už nebudou?
Dříve byl stanovený důchodový věk u mužů od šedesáti let (pokud se nejednalo například o horníky, slévače nebo baleťáky apod.) a u žen ještě nižší, podle počtu uskutečněných porodů.
Nyní je odchod do důchodu stále v pohybu a měl by být pro všechny v krátkém budoucnu stejný.
Tak tedy nenadávejme na důchodce, protože nevíme, kdo už je a kdo teprve bude.
Když připustíme, že už někdo je důchodce, tak se ho nesnažme litovat, že má malý důchod. Co když ještě pracuje a tudíž má dva příjmy a že těchto lidí není málo.
Oni pracují dobrovolně, protože prý by se doma nudili nebo by docházelo k třenicím s příbuznými a možná že i z jiných důvodů.
Je zde také skupina důchodců, kteří pobírají důchod vysoký, protože měli v produktivním věku vysoké příjmy. Nebudu uvádět, o koho se jedná, protože některým z nich byl nedávno důchod snížen a oni si nadále v pokoji nezaslouženě užívají. Koho tedy politovat a zastávat se? Jsou to ti, kteří si jako OSVČ (osoby samostatně výdělečně činné) odváděli malé částky? Jistě k tomu měli své důvody.
Domnívám se, že mnoho prarodičů podporuje svá vnoučata a jsou na to hrdí, že jim mohou udělat radost. Mají svou hrdost a radost, že mohou někoho potěšit i když je to na úkor jiných jejich výdajů, možná i nezbytných, ale oni peníze ušetří, třeba tím, že nakupují zásadně ve slevách.
Existuje také kategorie pobíračů důchodu, jejíž členové pracovali na nekvalifikovaných pozicích, například pomocní dělníci a dělnice, uklízečky, uklízeči a podobní a měli celý produktivní věk nízké výdělky, tudíž mají nízký důchod.
Můžeme se domnívat, proč tomu tak bylo, proč nemají ani výuční list. S největší pravděpodobností zaostávali při výuce základních znalostí nebo se oddávali radovánkám, které jim bránili ve vzdělání, což je důvod k položení otázky, proč tomu tak bylo? Z politických důvodů, mentálních, nedbalostních nebo nějakých jiných? Ať jsou důvody jakékoliv, lítost druhých jim nepomůže.
Oni jsou zvyklí na životní úroveň, která je, při případném srovnávání, nižší, než mají ostatní.
Vybudí u nás lítost nízce vyměřený starobní důchod u populárních zpěváků, kteří plnili koncertní a divadelní sály a jejich příjmy byly abnormální, ale státu odváděli minimum?
Jak zjišťujeme, důchodci jsou rozdílní a mají rozdílné ekonomické vnímání světa, což se projevuje i ve volbách, protože ne každý důchodce je „levičák“, tíhnoucí na východ a ne každý je schopný „pravičák“, patřící na západ.
Důchodci jsou hrdí a svobodní lidé, kteří mají každý svou pravdu a proto je nelitujme.
