Článek
Víme, co znamenají poplatky za televizi a rozhlas, o kterých se v poslední době často hovoří? Slýcháváme občas, že se jedná o koncesionářské poplatky, což je terminologický pozůstatek z poplatku, který platili lidé, kteří měli státní koncesi na vlastnictví rozhlasového přijímače. Bylo to v době, kdy vlastníků těchto přijímačů nebylo mnoho a samozřejmě, když ještě televize nevysílala.
Koncese je oprávnění, udělené státem, k provozování určité činnost a je regulovaná.
V současné době se tedy určitě nejedná o koncesionářský poplatek, ale o povinné placení podle zákona.
Jsme většinou zvyklí, že když něco platíme, tak si něco kupujeme. Co si kupujeme za peníze, které jdou na rozhlasové a televizní vysílání? Nejedná se o klasický nákup jako v obchodě, ale o službu veřejného zájmu, která se řídí jinými pravidly, než komerční produkty.
Poplatníci si kupují přístup k nezávislému veřejnoprávnímu vysílání. Tyto poplatky jsou solidární, protože je platí každý, kdo má přijímač, bez ohledu na to, kolik pořadů sleduje nebo poslouchá a počítá se jeden přijímač na jednu rodinu. Výsledkem je, že vysílání je volně dostupné všem, ne jen těm, kdo si koupí jednotlivé stanice, programy nebo jejich předplatné.
Jedná se například o vysílání pro menšiny, handicapované, ale také krizové vysílání při živelných pohromách a jiných ohroženích. Jde o povinnou solidaritu.
Kdo nemá rád, když je něco povinného, tak jistě souhlasí se zrušením těchto poplatků, kdo ale má rád pořádek a chce, aby byly určité věci povinné, tak bude jistě prosazovat, aby byly i ostatní služby regulovány a uzákoněny.
Uvedu jeden příklad, který se týká velkého množství lidí a tím je uzákonění přezouvání pneumatik u automobilů. Námitky, že pneuservisy jsou zcela na soukromé bázi, jsou pravdivé, ale zájem široké veřejnosti je, aby řidiči neohrožovali bezpečí a zdraví ostatních lidí, kteří třeba nevlastní dopravní prostředek, jsou to děti, handicapovaní nebo i zvířata.
Nabízí se uzákonit povinný poplatek na přezouvání pneumatik. V této souvislosti by měl vzniknout Státní fond na přezouvání pneumatik, který by využívali lidé, kteří nechtějí mít přezuto od soukromých firem. Těm, kterým by to nevadilo, tak by solidárně, dle zákona, platili těm, kteří služby komerčních servisů nevyužijí.
Tímto způsobem bychom mohli pokračovat s dalšími podobnými příklady a oblastmi, které by si zasloužili uzákonění. Myšlenky jsou to lákavé, ale nezapomínejme, že povinnosti, které vyplývaly ze zákonů a usnesení jedné uzákoněné strany a vlády, jsme si „užívali“ v minulosti víc než dost.
Jak je to tedy se solidaritou? Měli by být solidární lidé bohatí s chudšími nebo chudí s ještě chudšími?
Doufejme, že takovými otázkami se nebudou muset zabývat soudy a rozhodne zdravý, možná i selský rozum.
Mohli bychom si ještě ujasnit, zda se jedná o poplatky dobrovolné nebo povinné, zda chováme kočku nebo psa, zda jsme oblečení nebo neoblečení, zda jdeme, či jedeme ne východ nebo na západ, zda je světlo nebo tma a tak dále…
Zatím to vypadá tak, že chováme kočkopsa, máme na sobě jen kousek oblečení a směřujeme na západovýchod při světlotmě a vše je dobrovolně povinné.
Tyto záležitosti umí snad řešit chytrá Horákyně nebo si je umíme také vyřešit?
Věřím, že ano.
