Článek
Funkci vládní zmocněnkyně přebíráte ve chvíli, kdy se romská agenda přesouvá z Úřadu vlády pod Ministerstvo práce a sociálních věcí. Co se tím podle vás pro Romy v Česku prakticky zlepší — a čeho se naopak v souvislosti s tímto přesunem obáváte?
Romské problematice se věnuji už dvaadvacet let a od prosince loňského roku působím jako náměstkyně ministra práce a sociálních věcí a vím, jaké nástroje má ministerstvo k dispozici a jak fungují v praxi. Přesun této agendy vnímám především jako příležitost. MPSV má k dispozici nástroje, které mají přímý dopad na život lidí. Od zaměstnanosti přes sociální služby až po podporu rodin a sociálního začleňování. Díky tomu můžeme některé věci řešit rychleji, více je propojit a lépe převádět dobré nápady do praxe. Současně je ale důležité, aby romská agenda neztratila svůj meziresortní charakter. Týká se vzdělávání, bydlení, zdravotnictví, bezpečnosti i lidských práv. Mou rolí bude právě to, aby jednotlivé resorty spolupracovaly a aby se na tuto problematiku dívaly komplexně. Jen tak můžeme dosáhnout skutečných změn.
Romská agenda není jen sociální téma, ale také otázka vzdělávání, bydlení, bezpečí, diskriminace, politické reprezentace a důvěry ve stát. Jak zajistíte, aby se po přesunu pod MPSV nezúžila pouze na sociální dávky, chudobu a sociální vyloučení?
To je naprosto zásadní otázka. Romská agenda nikdy nebyla a ani nesmí být pouze o sociálních dávkách nebo sociálním vyloučení. MPSV sice bude novým gestorem, ale budeme úzce spolupracovat s dalšími ministerstvy, kraji, obcemi i romskými organizacemi. Velkou pozornost chci věnovat vzdělávání, rovným příležitostem, podpoře dětí a mladých lidí a také boji proti diskriminaci a anticiganismu. Nemohu přijmout, aby romské děti vyrůstaly s přesvědčením, že ať udělají cokoli, mají to kvůli svému původu stejně předem prohrané. Pro mě je důležité, aby se na Romy nenahlíželo optikou problémů, ale především optikou jejich potenciálu. Chci, aby romské děti měli stejné příležitosti uspět jako jejich vrstevníci a mohli se naplno zapojit do společnosti.
Jaké tři konkrétní věci chcete ve funkci udělat jako první?
Vycházím přitom i ze své profesní dráhy – prošla jsem si rolí sociální pracovnice, vedla jsem sociální služby i neziskovou organizaci a měla jsem možnost zastupovat Českou republiku v této oblasti i na mezinárodní úrovni. V první řadě chci navázat intenzivní dialog s romskými organizacemi, odborníky i lidmi z regionů. Chci naslouchat tomu, co skutečně potřebují. Dále se zaměřím na podporu vzdělávání romských dětí a mladých lidí. Právě vzdělání je jedním z nejdůležitějších předpokladů pro lepší budoucnost. A třetí prioritou bude posílení spolupráce mezi jednotlivými resorty, aby opatření nebyla izolovaná, ale navzájem se doplňovala a přinášela skutečné výsledky.
Přebíráte funkci po Lucii Fukové, která upozorňovala, že nové nastavení romské agendy jí neumožňuje funkci efektivně vykonávat. Jak vnímáte její odstup?
Paní Lucii Fukové bych chtěla poděkovat za práci, kterou v této oblasti odvedla. Respektuji její pohled i důvody, které ji k tomuto rozhodnutí vedly. Vím také, že spolu s ní z Rady vlády pro záležitosti romské menšiny odešlo šest z patnácti občanských členů a že jejich obavy se netýkaly jen personálního obsazení funkce, ale především systémového nastavení agendy a jejího meziresortního charakteru. Tyto obavy neberu na lehkou váhu a chci je vzít jako výzvu, ne jako něco, co se má přejít mlčením. Já se ale soustředím především na budoucnost. Věřím, že nové nastavení může přinést větší propojení romské agendy s konkrétními nástroji státní politiky. Mým úkolem bude ukázat, že tento model může fungovat a že dokáže přinést konkrétní výsledky pro lidi.
Řada Romů má pocit, že stát o nich často mluví, ale málokdy s nimi skutečně jedná jako s partnery. Jak chcete do rozhodování zapojit romské odborníky, lokální autority, mladé Romy a lidi z regionů tak, aby nešlo jen o formální konzultace?
Partnerství pro mě znamená, že lidé nejsou pouze připomínkovým místem na konci procesu, ale podílejí se na hledání řešení od samého začátku. Chci pravidelně jednat s romskými organizacemi, odborníky, zástupci samospráv i mladými lidmi z regionů. Často právě oni nejlépe vědí, co funguje a co naopak ne. Pokud mají být přijatá opatření skutečně účinná, musí vycházet také z jejich zkušeností. Vzniká už pracovní skupina. Nechci, aby dialog probíhal jen v Praze. Budu usilovat o to, aby zaznívaly hlasy lidí z různých regionů a aby měli možnost ovlivňovat rozhodování i ti, kteří nejsou součástí celostátních organizací.
Co byste považovala za svůj osobní neúspěch v této funkci? Jinými slovy: jaká situace by pro vás byla signálem, že funkce zmocněnkyně zůstala jen symbolická a bez skutečného vlivu?
Mým cílem je, aby naše práce měla skutečný dopad. Aby více romských dětí uspělo ve vzdělávání, aby lidé měli lepší příležitosti na trhu práce, aby ubývalo diskriminace a aby se posilovala vzájemná důvěra mezi státem a romskou komunitou. Za neúspěch bych považovala situaci, kdybychom za několik let zjistili, že jsme vedli mnoho debat, které se neproměnily ve skutečné činy a život lidí se ve skutečnosti nezměnil. Myslím, že veřejná funkce má smysl jen tehdy, pokud přináší konkrétní výsledky.
Vaše práce je emočně i politicky velmi náročná. Co Vám pomáhá nevyhořet a kde čerpáte energii, když věci nejdou podle plánu?
Velkou motivací jsou pro mě lidé, se kterými jsem se za roky své práce setkala. Když vidíte děti, rodiny nebo mladé lidi, kterým se podařilo uspět navzdory překážkám, připomíná vám to, proč má tahle práce smysl. Zároveň si uvědomuji, že změny v této oblasti nepřicházejí ze dne na den. Je potřeba trpělivost, vytrvalost a schopnost neztratit ze zřetele dlouhodobý cíl.
Jak se vyrovnáváte s kritikou, která na Vás občas míříjak ze strany většinové společnosti, tak ze strany samotné romské komunity?
Kritika k veřejné funkci patří. Pokud je věcná, beru ji jako příležitost přemýšlet o tom, co můžeme dělat lépe. Je přirozené, že ne každé rozhodnutí bude přijato všemi stejně. Důležité pro mě je naslouchat různým názorům, vysvětlovat své kroky a rozhodovat se podle toho, co považuji za správné a co může přinést dlouhodobý přínos. Věřím, že důvěra se buduje především otevřeností, poctivou komunikací a konkrétní prací, nikoli sliby.
Na závěr se podívejme dopředu. S jakým hlavním poselstvím pro celou naši společnost – pro Romy i Čechy – vstupujete do tohoto náročného funkčního období? Co by mělo být tím hlavním tmelem, který nás spojuje, místo věcí, které nás rozdělují?
Přeji si společnost, ve které nebude původ člověka určovat jeho budoucnost ani jeho možnosti. Být Romem nebo Romkou není stigma a nesmí být překážkou k tomu, aby člověk mohl uspět. Věřím, že nás může spojovat vzájemný respekt a odpovědnost za budoucnost našich dětí. Každé dítě by mělo vyrůstat s vědomím, že pokud bude chtít a bude na sobě pracovat, má stejnou šanci uspět jako kdokoliv jiný. To je cíl, který není důležitý jen pro romskou komunitu. Je důležitý pro celou českou společnost, protože společnost je silná tehdy, když dokáže dát příležitost všem svým lidem.
Zpracovali: Sabir Agalarov a Veronika Kačová
