Článek
Tak se nám budou brát naši kamarádi.
Všichni jsme přesvědčeni o tom, že ti dva byli pro sebe jako stvoření, takže i když se plánují po svatbě přestěhovat někam za severní pól či kam že to, tak jsme je ochotní pustit. Nicméně poučeni nezdary předků se jim samozřejmě (pro jejich vlastní dobro) snažíme všemožně radit.
Je vám určitě zcela jasné, jak jsou z toho nadšení. Parta poradců, kteří se nedají ničím odradit a do všeho se jim pletou. Ovšem, jako jejich přátelé, dobře víme, že bez naší „odborné“ pomoci by je čekaly jen velmi těžké časy.
A protože poradenství nad sklenicí vína (či dvěma) může být v určitém okamžiku trochu matoucí, rozhodla jsem se po vzoru velkého génia Sheldona Coopera z TBBT vytvořit, nejen pro ně, tzv. vztahový algoritmus.
Kecalův vztahový algoritmus
Záměrem tohoto algoritmu je zohlednit všechny možné aspekty případných vztahově-rodičovských překážek, které by snad život mohl přinést. Bez ohledu na to, zda se v danou chvíli nalézáte za polárním kruhem či nikoliv (což je z mého pohledu skvělá lokace pro sněhuláky, ale ne tak moc pro zimomřivé lidi).
Výše uvedený vztahový algoritmus by mohl případně vysvětlovat i určité s potomky spojené situace, kdy se muži vedle svých žen cítí, jako by spadli s Alenkou do králičí nory, přičemž délka volného pádu přesahuje průměrnou délku lidského života s přímou úměrou k počtu vychovaných dětí.
Ale abychom se dostali k jádru věci. Kecalův geniální vztahový algoritmus se zaměřuje na jednu z nejpalčivějších otázek, které snad mohou kdy páry řešit: mít děti, nemít děti a co dělat, když se vaše názory na tuto tematiku diametrálně rozcházejí. Protože, ruku na srdce, není nic horšího než partner či partnerka, který se rozhodne, že by chtěl malé dvounohé „zlatíčko“, zatímco vy si představujete, jak si užíváte život bez plenek.
Takže celý algoritmus začíná na vstupu zcela pochopitelně dotazem, zda je vůbec testovaný subjekt zájemce o vážný vztah. Následně dochází ke zcela nečekanému odklonu od standardního matematicko-informatického přístupu, který rozeznává pouze jedničky a nuly. Testovaný subjekt je rovnou postaven před hotovou věc: „Děti ano, nebo ne!?! Přiznej se!“
Ty z testovaných subjektů, kteří si odvážně zvolí cestu nejtěžší, tedy „děti ano“, jsou opět podrobeni nestandardnímu výslechu stran jejich budoucích plánů.
Dále už vše následuje v rychlém sledu.
Odpovědi jsou stejně jako u počítače buď 1 nebo 0. Tedy ano nebo ne. Pokud je u obou testovaných subjektů shodná odpověď „ano“, tak super. Můžete rovnou začít s plánováním výletů na hřiště a nekonečného přebalování. Shodná odpověď „ne“ je také super. Čas se v klidu vyvalit na pohovce s pizzou a koukat na filmy nebo plánovat ikonický výlet do Shangri-La, zatímco ti, kteří „ano“ odkývli, se už rovnou připravují na neplánované dlouhodobé ztráty spánku.
Ovšem průšvih nastává, když nám vznikne situace „jeden hot a druhý čehý“. Stejně jako u koní totiž zřejmě testovaný subjekt plánuje jít jiným směrem než ten druhý. A zde se dostáváme ke klíčovému bodu našeho algoritmu: „Jak v takovém okamžiku reagovat?“
Možností je několik.
Buď se shodnete na čtyřnohém potomkovi. Proč ne, že. Takové psítě či psnouče také není k zahození. Nebo nastoupí guerillová (zákopová) válka:
-partnera či partnerku udoláte romantikou, svíčkami, vínem a představami, jak bude asi vaše společné dítě vypadat (to když dítě chcete)
-od sousedů vypůjčíte jakékoliv dítě mladší 6 měsíců na zkoušku a doporučíte „přebalovací trénink“ (to když dítě nechcete)
-slíbíte pojmenovat dítě po všech příbuzných partnera (to když dítě chcete)
-navrhnete neplánovaný trénink porodu se všemi speciálními efekty jako v Hollywoodu (to když dítě nechcete)
Poslední jmenovaná možnost fáze „krizového řízení předrodičovství“ ovšem přináší některá úskalí. Jako třeba, že rodící polovina páru bude trénovat dýchání a druhý partner se bude zatím připravovat nákupem dostatečného množství chipsů a piva, aby přežil dlouhé hodiny čekání.
Nicméně, pokud ani po všech těchto pokusech nenastane žádná shoda, nezoufejte. Vždycky je tu ještě možnost adoptovat pár plyšových medvídků nebo pořídit kaktus. Plyšáci nevyžadují přebalování a jediný křik, který uslyšíte, bude váš, až o ně zakopnete uprostřed noci. A pěstování kaktusu? To je přece taky určitá forma rodičovstí.
S pozitivní energií do vašeho dne. Mara
