Článek
Není tomu tak dávno, co byl můj názor na nevěru velice rigidní. Jenomže pak si jeden z mých blízkých přátel začal procházet velmi náročným obdobím ve svém vztahu, a tak bylo zřejmě na čase začít se dívat na věci jinak než pohledem západního náboženství.
Nevím, kolik z vás bude znát postavu Mirandy ze Sexu ve městě, ale právě její postava v prvním filmovém zpracování poodhaluje multivrstevnost nevěry jako takové. Mirandina postava si prochází ve svém filmovém manželství velice náročným obdobím, v jehož průběhu není její chovaní vůči manželovi až tak láskyplné. Výsledkem je nevěra. Na jeho straně. Nevěra, kterou on sám okamžitě přizná a lituje…
Vedle toho tu mějme jinou ženu. Říkejme jí třeba Amanda. Amanda zase pro změnu roky opakovaně svému manželovi říká: „Nedostává se mi toho, co ve vztahu potřebuji… prosím, pojďme to řešit… prosím, pojďme si o tom pohovořit… prosím, pojďme na našem vztahu pracovat… prosím… prosím… prosím…“
Výsledek. Nevěra. Tentokrát na její straně. Někteří litují, jiní nikoliv.
Nicméně otázkou, která se nabízí místo rigidního odmítnutí a zloby, je co bylo dříve. Vejce, nebo slepice! Kdo je skutečně vinen? Ten, který byl nevěrný, nebo ten, který toho druhého k nevěře svým chováním dohnal?
Možná by bylo lepší se na celý problém dívat jako na proces učení. Třeba je tím správným krokem naučit se poslouchat své svědomí a pokud bychom cítili, že něco není v rovnováze, tak nejprve zkusit komunikovat, řešit, vysvětlovat, pak rozetnou a následně zkoušet znovu lépe. Tedy zjednodušeně. Nejprve svoji plánovanou nevěru oznámit svému partnerovi či partnerce s vysvětlením, proč se chystáme k tomuto kroku, a teprve pak tento krok učinit. Na první pohled se to zdá být jediná správná cesta, která může dát všem zúčastněným možnost zvrátit výsledek.
Vím, řeknete si, v praxi asi nerealizovatelné.
Tak se pojďme podívat na celou vzniklou situaci jiným pohledem. Gottmanův institut ve své terapeutické praxi používá něco, co nazývá „Anger Iceberg“. Přeloženo jako ledovec zlosti. Představte si, že zlost, kterou člověk cítí, je jen ta část ledovce, která byla viditelná nad vodou před nárazem Titaniku. Vše pod vodou jsou pocity, které lidé skutečně cítí, ale navenek jsou prezentovány jako zlost.
Stejně tak je to s nevěrou. Nevěra je ta část ledovce, která je viditelná nad vodou. Zástupný problém. Vše pod vodou je to, co skutečně jeden nebo oba z páru prožívají a co vedlo k tomuto kroku. Všechna pohlazení, která nikdy nebyla uskutečněna, veškerá doteková deprivace, veškerá vztahová nerovnováha, nevyřčená slova a nevyslyšené prosby… Vše to, co nebylo a není vidět ani slyšet.
Není totiž nic horšího, než když si někdo ve vztahu začne připadat jako hračka.
Hračka, kterou si zakoupili, pohráli si s ní, použili ji a pak odložili na polici. Tam má zůstat a může se na ni jen prášit. Nikdo jiný si s ní už nesmí hrát. Někdo ji přece „vlastní“ a papírově „mu patří“ !
Nicméně, jak už jsme mohli vidět v Toy Story 2: Příběh hraček, ani hračky nechtějí patřit sběratelům a trávit zbytek svého života na polici, kde se na ně jen práší. Je to totiž pekelná nuda!
Ve světle všech těchto faktů tedy bylo nasnadě přestat vnímat nevěru jen jako černo-bílou, ale stejně tak jako vše v životě ji začít vnímat v celém spektru barev.
Jsem si velmi dobře vědoma, že toto téma je jedním z nejbolestivějších, ale tak jako každá hnisající rána musí být otevřena a vyčištěna, aby se mohla začít hojit.
Přeji všem, aby s tímto typem poranění nikdy nebyli konfrontováni a pokud už rána vznikla, tak přeji brzké uzdravení… Oběma stranám!
S pozitivní energií do vašeho dne. Mara
P.S.: Pakliže se v článku vyskytla chyba či překlep děkuji, že bez negativní energie dáte vědět v komentářích…
